Petr Urban

Byl jsem osloven, abych v tom hrál a protože se zkoušelo v době vyučování, nešlo odmítnout. (…) Mamka přeskočila gauč a málem mě umačkala.

Od studia herectví na DAMU Petr Urban očekával, že mu ukáže, jestli se vydává správným směrem a nebo jestli zabloudil a měl by jít dělat radši něco jiného. Naštěstí zjistil, že by si nepřál cokoli měnit. Svůj ročník považuje za druhou rodinu, a společně strávené chvíle si nemůže vynachválit. V divadle DISK můžete Petra vidět jako titulní postavu ve hře Platonov nebo jako nadšeného pyromana v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Zahrál si také v několika reklamách, TV seriálech a také studentských filmech.

Máš rád sport všeho druhu, jsi dokonce mistr ČR v házené. Kdy tě poprvé napadlo, že by ses chtěl věnovat herectví?

Bylo to na gymnáziu, kde se v rámci školy zkoušela nějaká vánoční hra. Byl jsem osloven, abych v tom hrál a protože se zkoušelo v době vyučování, nešlo odmítnout. A ejhle, celkem mě to bavilo.

Jaká očekávání jsi měl od studia na DAMU? A naplnila se?

Čekal jsem, že mi škola ukáže, jestli se vydávám správným směrem a nebo jestli jsem jen zabloudil a měl bych jít dělat radši něco jiného. A zjistil jsem, že bych za nic neměnil. Dělám co mě baví, s lidmi co mě baví. Takže naplnila.

Jak reagovalo tvé okolí, když jsi se dostal na herectví?

Víceméně pozitivně. Mamka přeskočila gauč a málem mě umačkala.

V DISKu sis mimo jiné zahrál Platonova, titulního a spíše záporného hrdinu Čechovovy hry. Jak tě tahle úloha bavila?

Především bych nechtěl, aby diváci brali Platonova jako zápornou postavu. Snažím se ho hrát jako člověka, který je sám sebou a životem zklamán. Nikomu nechce ublížit, jen se mu všechno tak nějak vymkne z rukou. Zkoušení jsem do značné míry protrpěl, ale myslím, že mě posunulo jak po stránce herecké, tak i osobní. A rád na něj vzpomínám.

Kryštof Pavelka napsal na míru vašemu ročníku hru Digitální podzemí, která se na repertoáru DISKu také časem objeví. Čím tě tento původní text zaujal? A komu bys návštěvu tohoto představení doporučil?

Nejvíce mě asi zaujal svou přímočarostí a surovostí. S nikým a ničím se nemaže. Každá postava je jasně vykreslená, má svůj řád a jedná na rovinu. A představení bych doporučil každému, aby lidi viděli, kam naše společnost spěje.

Jaká role, kterou jsi dosud ztvárnil, tě nejvíce herecky posunula a proč?

Každá role mě nějakým způsobem posunula a ovlivnila. Například role Polonia v Hamletovi mi ukázala, jak těžké je být trapný, ale přitom nepůsobit trapně. A určitě již zmiňovaný Platonov, se kterým jsem si hodně dlouho nevěděl rady.

Jsi společně se svými spolužáky členem souboru Distheatranz. Podíleli jste se mimo jiné na autorské imerzivní inscenaci „Lístky prosím“. Co tě jako herce u zkoušení a následně hraní imerzivní inscenace nejvíc překvapilo?

Že nazkoušet to není takový problém. Ten nastává ve chvíli, kdy se dostaví divák a najednou je všechno úplně jinak. Lidi měli ve svých rukách moc vstupovat do děje a ovlivnit ho. Občas se opravdu nebáli nám pěkně zatopit.

Máš nějaký speciální rituál před představením? Pokud ano, jaký?

Speciální asi ne. Rozmluvím se a pak si vytvořím okruh veřejné samoty se svou postavou. Ale po představení si dám vždycky pivo. Což asi taky není nic speciálního. :-)

Kde se vidíš v budoucnu? Vyhovovalo by ti angažmá nebo volná noha? Máš nějaké herecké sny?

Určitě bych rád vyzkoušel angažmá. Být součástí nějakého pevného kolektivu. Na DAMU to tak máme a já jsem s těmi lidmi úplně nejspokojenější. Jsou moje druhá rodina. Takže kdyby se mi poštěstilo po škole být v divadle, kde se dělají nejen dobré věci, ale jsou tam také dobří lidé, byl bych šťastný.

Co bys řekl, že je tvá největší přednost?

Dost si věřím v akrobacii. A když něco není má přednost, snažím se jí z toho udělat.

Založil jsi divadelní spolek v Hostivicích, co všechno už máte za sebou a jaké máte plány do budoucna?

Chtěl jsem si jen někde zahrát, a tak než abych si hledal nějaké divadelní soubory, radši jsem si založil s přáteli svůj vlastní. Byla to sázka na jistotu. Jelikož už tam nějakou dobu nepůsobím, tak o plánech do budoucna nic nevím. Ale zeptám se… :-)

Zahrál sis v několika reklamách, TV seriálech a také studentských filmech. Jak tě baví filmové herectví a jakou svou zkušenost v tomto ohledu hodnotíš jako nejpřínosnější?

Filmové herectví mě baví. Je to úplně jiná disciplína, než divadlo. A budu se opakovat, ale každá zkušenost pro mě byla určitým posunem. Minimálně jsem poznal, jestli to dělat chci anebo nechci. Ale například studentské filmy mě baví moc. U těch mi většinou tvůrci dali hodně velkou volnost v herecké práci. A co si budeme povídat, taky jsem daleko méně nervózní.

Jak nejraději trávíš svůj čas, když zrovna nehraješ, nezkoušíš nebo nestuduješ?

Rád si jdu zasportovat, vyčistit si hlavu. Nebo něco podnikám s přáteli. Ale občas se rád jen tak válím u televize anebo s knížkou. I když to většinou moc dlouho nevydržím. A když ano, tak jsem večer na sebe naštvaný, že jsem nic nedělal.

Kdyby tě měli tvoji spolužáci charakterizovat pouze třemi slovy, co by podle tebe řekli?

Jukebox filmových hlášek.

Anežka Šťastná o Petrovi Urbanovi:

Petr je Patrick Swayze ročníku, databáze filmových hlášek a především hodný, talentovaný kluk.

 

Galerie

Autor

Vladana Brouková
Vladana Brouková

Věnuje se propagaci divadla DISK a působí také jako PR manažerka kulturních projektů a redaktorka filmového webu Totalfilm.cz. Absolvovala magisterské studium na katedře produkce na DAMU, kde od roku 2019 vede kurz zaměřený na média, komunikaci a public relations. Divadelní a kulturní svět je jí blízký už od dětství, a proto ji těší, že se v něm může pohybovat profesně i jako divák.

Komentáře

Komentáře