8. prosince 2021

Josef Svoboda (GASK Kutná Hora 2021)

Dne 10. května jsme si připomněli 101 let od narození prof. akad. arch. Josefa Svobody (10. 5. 1920 – 8. 4. 2002), jedné z nejvýraznějších osobností světového divadla 20. století.

V minulém roce, k nedožitému 100. výročí narození, připravila Galerie Středočeského kraje (GASK), ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Josef Svoboda – scénograf, zatím nejrozsáhlejší výstavu Svobodovy tvorby v České republice.

Multimediální expozice, pojatá jako symbolický živý divadelní prostor, připomíná bohatou scénografickou tvorbu prof. Josefa Svobody v rozmezí od 40. let 20. století do počátku 21. století. Do dějin divadla se Svoboda zapsal jako vizionář, neúnavně propojující svět vědy a umění, a jako inovátor v oblasti světelných technologií (např. jako první na světě použil na divadelní scéně laser a stál za vznikem světelné kontrarampy s nízkovoltovými reflektory, tzv. „rampy Svoboda“, kterou světové operní scény používají dodnes). S klíčovými tématy Svobodovy scénografické tvorby se návštěvníci výstavy seznámí prostřednictvím velkoplošných 3D projekcí, dynamického obrazu a zvuku. Volbou současného výtvarného jazyka akcentují autoři výstavy přesah Svobodova díla do současnosti a zároveň nabízejí silný vizuální a emocionální zážitek.

V první části výstavy se návštěvník setkává s chronologicky řazeným výběrem reprezentativních inscenací, pokrývajícím celé Svobodovo tvůrčí období. Fotografie realizovaných inscenací doprovází více než šedesát originálních, většinou dosud nezveřejněných, kreseb a studií z autorova archivu i maket.

Druhou částí expozice je komorní prostor kina, který v dobových dokumentárních filmech nabídne pohled na autora samého, na jeho práci, zázemí i inspirace.

Třetí část expozice navozuje atmosféru divadelního prostoru, vtahuje návštěvníka do Svobodova magického světa. V šesti výstavních celcích, nazvaných Scéna jako obraz, Řeč světla, Psychoplastický prostor, Rytmus hmoty, Wagnerovské inscenace a Theatrum Mundi, prezentují autoři výstavy Svobodovy klíčové scénografické přístupy, témata a novátorské počiny pomocí dobových audiovizuálních materiálů, velkoplošných projekcí a 3D animací. Každou sekci doplňuje tematicky orientovaný text a citace z poznámek Josefa Svobody.

„Použitím audiovizuálních médií, dynamického obrazu a zvuku přibližujeme dílo Josefa Svobody v monumentálních obrazových formátech s jejich prostorovým účinkem a současně akcentujeme význam technologií a jejich uplatnění ve Svobodových scénografiích,“ říká spolukurátor výstavy a vnuk Josefa Svobody Jakub Hejna.

K výtvarnému a architektonickému řešení expozice její autoři, Daniel Hanzlík a Pavel Mrkus, říkají: „Výstavní prostor pojímáme jako jistou formu zkušenosti s divadelním prostorem. Jak celek výstavy, tak i jednotlivé sály proto mají formu imerzivních prostředí, která předávají nejen informace, ale i prožitek vznikající ze světelné, kinetické či interaktivní hry, což jsou složky nejen svobodovského divadla, ale reprezentují zároveň technologický vývoj v současných scénografických realizacích, které ze Svobodova odkazu čerpají.“

Scéna jako obraz

Návštěvník se setkává sfenomény 50. a 60. let 20. století, konkrétně s audiovizuálními systémy polyekran a diapolyekran. Polyekran se následně vyvinul v novou formu multimediálního divadla, Laternu magiku, a poprvé byl prezentován na EXPO 1958 v Bruselu.

Řeč světla

Se světlem Josef Svoboda pracoval jako s hmotou. Jedním z prezentovaných technologických principů je slavná kontrarampa s nízkovoltovými reflektory, tzv. „rampa Svoboda“, kterou se svými spolupracovníky Svoboda vyvinul v 60. letech 20. století a nechal patentovat. Nový světelný systém se záhy začal sériově vyrábět a stal se nedílnou součástí světelného parku většiny operních divadel po celém světě.

Psychoplastický prostor

Tímto vlastním termínem Svoboda označoval scénu, která reaguje na dramatický děj, hudební motivy i jednání postav a na diváka působí fyziologicky – budí zdání časoprostorové nestability, vytváří proměnlivý, elastický prostor. Tyto principy připomenou dokumenty z jevištního provedení Skrjabinovy symfonie Prométheus: báseň ohně (Teatro alla Scala, Milán, 1972) a z nastudování Čechovova Racka z roku 1988 v Belgii.

Rytmus hmoty

Scénická dynamika představovala v díle Josefa Svobody jedno z ústředních témat. Měnil scénický prostor nejen světlem a projekcemi, ale také pohybem hmotných prvků na jevišti, a to doslova před zraky diváků. Formou archivních dokumentů i 3D animace se návštěvník opět seznámí s několika realizacemi.

Wagnerovské inscenace

Scénografie k operám Richarda Wagnera ze 70. let jsou považovány za Svobodova vrcholná díla, ve kterých uplatnil nejdokonalejší technické prostředky své doby. Velkoplošná projekce připomene mj. legendární provedení Prstenu Nibelungova v londýnské Covent Garden. Součástí expozice je i laserová projekce. Laserový paprsek použil Svoboda jako součást symboliky stvoření světa v úvodní opeře Zlato Rýna (premiéra 1974).

Josef Svoboda (GASK Kutná Hora 2021)

Theatrum Mundi

V šesté místnosti jsou velkoplošnými 3D animacemi prezentovány dvě inscenace. Pro nastudování opery La Traviata ve Sferisterio di Macerata (1992) nechal Svoboda zhotovit monumentální zrcadlo, které bylo nakloněno v úhlu 45° a odráželo dění na jevišti, čímž vlastně nastavoval zrcadlo postavám i divákům a zprostředkovával jejich svět. V milánské inscenaci Faust – Fragmenty (Piccolo Teatro, Milán, 1989) zavěsil Svoboda nad jeviště obří spirálu z hedvábí, na niž byly promítány motivy ohně a vody a která symbolizovala celý vesmír.

Josef Svoboda (GASK Kutná Hora 2021)

Prof. akad. arch. JOSEF SVOBODA (10. 5. 1920 – 8. 4. 2002)

„Jsem přesvědčen, že žádné problémy není dovoleno obcházet pouze po obvodu, že je nutné proniknout k jejich podstatě i za cenu dočasné destrukce nebo negace.“ 

Josef Svoboda, rodák z Čáslavi, vytvořil v průběhu své mimořádné, téměř šedesátileté kariéry, scénografie k více než 700 inscenacím na domácích i světových scénách (mj. Metropolitní opera v New Yorku, Covent Garden v Londýně, Festspielhaus v Bayreuthu, Teatro alla Scala v Miláně). Se svými spolupracovníky stál u zrodu divadelního fenoménu Laterny magiky a nových vizuálních forem (polyekran, polyvize). Významně se podílel na úspěchu  Československa na světových výstavách (EXPO) v Bruselu v roce 1958, v Montrealu v roce 1967 i o tři roky později v japonské Ósace. Spolupracoval s předními domácími i světovými tvůrci (např. s A. Radokem, V. Kašlíkem, G. Strehlerem, L. Olivierem, L. Bernsteinem nebo F. Dürrenmattem). Jako výtvarník se podílel také na vzniku řady filmových a audiovizuálních děl; mezi nejznámější patří jeho spolupráce s M. Formanem na oscarovém filmu Amadeus. Byl držitelem řady ocenění a několika patentů. Svým působením ovlivnil současnou podobu oboru a zároveň předznamenal zrod dynamicky se rozvíjejícího světelného designu. Svobodovo dílo se stalo fenoménem už za jeho života a jedinečným kulturním dědictvím zůstává dodnes.

Architektonická a výtvarná koncepce výstavy: Daniel Hanzlík a Pavel Mrkus, kurátorský tým: Jakub Hejna a Martin Ondruš, odborní poradci: Helena Albertová, Šárka Hejnová, manažer a vedoucí produkce: Karina Kubišová

Výstava Josef Svoboda – scénograf v Galerii Středočeského kraje (GASK) prodloužena do 29. srpna

Galerie

Mohlo by vás zajímat

7. 12. 2021
Meda, Werich… do třetice na Letní scénu Musea Kampa vstoupí Marta. Divadelní recitál k 80. narozeninám Marty Kubišové (* 1. 11.1942).
4. 12. 2021
Titul hry nám vybaví Peškova roztančeného hochštaplírku, fikaného petrohradského hejska, jenž jako klikatý blesk prolétl líným hejtmanským salónem a napálí tupé náčelnictvo tak drze, že jeho oběti budily až kapku lítosti. Nový překladatel Gogolovy hry, Zdeněk Mahler, režisér Jan Kačer a soubor Činoherního klubu spojili nyní všechny své síly k tomu, aby tuto představu rozbili. Což se jim povedlo.
2. 12. 2021
Dramatický muzikál Sunset Boulevard vytvořil Andrew Lloyd Webber (Jesus Christ Superstar, Fantom opery, Kočky, Evita a další) společně se svými spolupracovníky, libretisty a textaři Donem Blackem a Christopherem Hamptonem podle slavného oscarového snímku Billyho Wildera z roku 1950, který je dodnes odborníky považován za jeden z nejlepších filmů americké kinematografie. Světová premiéra muzikálu se odehrála v roce 1993 […]
1. 12. 2021
Radim Vizváry a Vanda Hybnerová u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připravují legendární Mim Session