Dva manželské páry se nad ránem vracejí z univerzitního večírku, rozehrávají kruté i zábavné hry s nečekanými zvraty a odhalují překvapivá tajemství. Jak se postavy noří do anatomie svých vztahů ostrým skalpelem břitkých dialogů, divák se spolu s nimi ptá: kolik našich vztahů stavíme na lžích a pohádkách? A jak by se proměnily, kdybychom se rozhodli přijmout holou pravdu?
Klasik americké dramatiky Edward Albee (1928–2016) se proslavil hned svou první celovečerní hrou, Kdo se bojí Virginie Woolfové? V roce 1962 s ní čtyřiatřicetiletý Albee dobyl Broadway.
Samozřejmě byla vzápětí i zfilmována, ve hvězdném obsazení: Elizabeth Taylor, Richard Burton, George Segal, Sandy Dennis.
Diváci ji milovali, kritika se do krve přela, jestli má autor dostat Pulitzerovu cenu, nebo políček. Albee publikum šokoval zpochybněním poválečné iluze „amerického snu“ a reklamního optimismu dokonalých hospodyněk a utěšených domácností. Snad i pro obroušení hran byl zařazen jako tvůrce americké podoby absurdního dramatu, jakkoli sám své hry vždy považoval za realistické.
Přesně šedesát let a den od své broadwayské premiéry se tato jedna z nejslavnějších komorních her světové dramatiky představila v Liberci. Možná i náš porevoluční český sen o rovnosti příležitostí, blahobytu a růstu dospěl k podobné vlně znepokojení, jako optimismus v Americe let šedesátých. Univerzitní město a frustrující žabomyší války bezvýznamných vysokoškolských učitelů rozhodně až překvapivě připomínají prostředí, které dobře známe.
Proslulou manželskou dvojici ztvárnili Markéta Tallerová a Martin Polách. Léta prověřila, že hra je především skvěle napsanou a výsostně dramatickou příležitostí pro dva páry herců: jeden zkušený pár mistrů s dokonale vypěstovaným napojením a druhý s pořádnou dávkou sebedůvěry mládí, který se jim pokouší vyrovnat.
Mladší pár, který k ránu přijde o iluze, ztvárňují Stavros Pozidis, nedávný absolvent DAMU, kterého již liberečtí diváci znají třeba jako Jiřího Suchého ze Semaforu, a Kateřina Kornhäuserová, která do liberecké činohry právě nastoupila z brněnské JAMU.
Detail inscenace v rubrice Kdo jste to viděl?:
