Lidská tragikomedie

Lidská tragikomedie je nejvýznamnější a také nejzábavnější divadelní hrou originálního, ve své době nedoceněného českého filozofa a spisovatele Ladislava Klímy (1878 – 1928). Groteskní filozofické drama, ve kterém se pět spolužáků setkává na oslavě maturity, poté po třiceti a znovu po pětadvaceti letech, je satiricko-ironickým podobenstvím o ztroskotání velkolepých mladických snů v přízemní šedi života. Rozdílné povahy a životní postoje pětice čerstvých maturantů – básníka (Pulec), vládce (Obnos), vědátora (Kantorka), požitkáře (Shoř) a filozofa (Odjinud) sjednocuje společné mladické velikášství a pyšné přesvědčení, že zůstanou věrni svým dosavadním ideálům a „dobydou svět“. Pouze Odjinud, jenž se vyřazuje už svým jménem ze společnosti dravě ctižádostivých mládenců, není na své mystické životní cestě zklamán; velkolepé sny všech ostatních se v konfrontaci s životní realitou zvrhnou v trapné karikatury svých původních ideálů. Snad jen Pulec, který ještě úplně neztratil touhu po vznešenosti a svobodě ducha, je nakonec vzat autorem na milost – možná proto, že se do jeho postavy – podobně jako do Odjinuda – sám Klíma projektuje. Přes všechen hořce groteskní a osvobodivý smích, který nade vším burácí, je Lidská tragikomedie i hrou až jímavě vypovídající o křehkosti člověka a jeho údělu. Ironický a sebeironický tón, jímž autor mluví o otázkách života a smrti, o smrti jako pokračování života, v závěru přerůstá v sarkastické přitakání pozemské realitě: „Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě!… Ó, jak nekonečně krásný a dobrý stane se svět, stane-li se člověk jen malilinko rozumnější a bláznivější!“