Partneři portálu O divadle

Mecenáši

19. ledna 2025

Mimořádně: Česká herečka na berlínském festivalu

Začátkem letošního března proběhl v Berlíně dvanáctý ročník festivalu nezávislého divadla 100 Grad Berlin Festival. Na scénách divadel Hebbel am uffer,  Sophiensaelen, Theaterdiscounter a Ballhaus Ost se ve čtyřech dnech odehrálo přes sto představení současného divadla, tance, videoinstalací, koncertů a performancí spojujících různé žánry včetně výtvarného umění. Rozsáhlý záběr festivalu dal prostor mladým umělcům nejen z Německa, ale z celého světa.

Jedinou českou zástupkyní na tomto festivalu byla Anežka Rusevová s monodramatem Scherbenpark ruské autorky Aliny Bronsky, které původně nastudovala pro norimberské Gostner Hoftheater. Absolventka DAMU (ročník 2009/10) je již několik let v blízkém kontaktu s německou divadelní scénou, v roce 2008 a 2009 strávila dva semestry na věhlasné divadelní škole Hochschule fur Schauspielkunst Ernst Busch v Berlíně, kde také vystoupila v několika představeních. S divadlem Gostner Hoftheater Nürnberg Anežka Rusevová spolupracuje od roku 2012; hrále zde v inscenacích Gegen die Wand, love.net a od června 2014 Scherbenpark v režii Tillmana Seidela, s níž 1. března 2015 vystoupila v berlínském Hebbel Theater.

Park střepů Inscenace Scherbenpark – v překladu „park střepů“ – pojednává o mladé Sasche, dceři ruských přistěhovalců, která prožila v době svého dospívání velkou tragédii. Jak již bylo řečeno, jedná se o monodrama, jediným aktérem i vypravěčem v jedné osobě je tedy právě Sascha v podání Anežky Rusevové.

Sascha je podivuhodnou osobností. Je velice inteligentní, racionální, odvážná, tvrdá na sebe i na ostatní. Nenávidí muže a má k tomu dobrý důvod. Jejím životním snem je zabít Vadima, svého otčíma. Způsob vyprávění není lineární a jednotlivé střípky příběhu se objevují postupně, dějové roviny se prolínají. Sascha se dívá na zásadní události svého života s odstupem deseti let: vypráví, co všechno se stalo předtím, než v sedmnácti letech „odešla“.

Nejprve se seznamujeme se Saschou. Dozvídáme se kolika jazyky mluví, co všechno se naučila ve škole, jací byli její sourozenci a jaká byla její matka a jaký byl Vadim. Začínáme tušit, že matka zemřela a že původcem všeho zla byl právě Saschin otčím, surový budižkničemu, který nic nedělal a všechny jen urážel. Matka byla podle všeho nepříliš inteligentní, ale zato citlivá umělkyně, herečka. Vzala si Vadima a nebyla schopná ho opustit, ani když se projevil jako grázl.

Po matčině smrti přijela vzdálená sestřenice Maria z Novosibirsku: nevkusná, ohromná, ale vřelá žena, která uměla skvěle vařit a brzo si všechny získala. Skoro i se Saschou se jí to povedlo, kdyby jí jednoho dne nenačapala in flagranti. Vidina nového muže v domácnosti Saschu přiměla k rozhodnutí utéci. Paradoxně ale právě u muže hledala útočiště – byl to postarší novinář Volker, který jí dlužil laskavost. Na rozdíl od mužů, s nimiž se Sascha dosud setkala, byl Volker vzdělaný a slušný člověk, což jí začalo imponovat. Byl tu ale i jeho sedmnáctiletý syn a vztahy se začaly poněkud zamotávat… Až v závěru příběhu a tedy i inscenace se Sascha odhodlá k pojmenování toho, co bylo na počátku… Ne zcela potrestaný zločin a především Saschin pocit viny, který si po celou dobu nese s sobě. Možná proto odešla pryč ze sídliště, od svých sourozenců, od Marii i od Volkera s jeho synem.

Text je napsán útržkovitě a v náznacích, které se však na závěr složí v celkový obraz. Různá časová období Saschina života jsou v rámci jevištního času důmyslně oddělena. Herečka si vypomáhá přestavováním funkční scény z pivních přepravek. Na přepravkách se dá sedět i stát, dá se s nimi také házet, speciální sestava přepravek na kolečkách může být zdí i dopravním prostředkem. Dynamické části vyprávění, plné pohybu a energie střídají tišší momenty, v nichž se představitelka Saschi stáhla do kouta jeviště k téměř intimní zpovědi. Rovněž práce se světly podpořila rozdílný charakter jednotlivých částí vyprávění: nasvícení přepravek tvoří na zdi iluzi panelákových domů, hlavního místa děje.

Monodrama pochopitelně klade na herečku vysoké nároky nejen po psychické, ale i fyzické stránce. A inscenaci Scherbenpark lze označit za velmi fyzickou: přesuny přepravek a téměř akrobatické akce s nimi, převleky a dokonce i pěvecké číslo ve stylu Marilyn Monroe, to vše nedalo Anežce Rusevové ani chvíli oddechu. A nutno dodat, že se tohoto úkolu chopila s plným nasazením. Od začátku navázala přímý kontakt s diváky a svým upřeným pohledem a přesvědčením s nimi komunikovala takovým způsobem, že dokázala udržet jejich pozornost po celých padesát minut představení.

www.anezkarusevova.com

Galerie

Mohlo by vás zajímat

14. 1. 2025
Jižní spojka přiveze do Prahy jihočeskou činohru, operu, balet i inscenaci Malého divadla
9. 1. 2025
Vršovické divadlo MANA uvádí Čapkův příběh vynálezce, který si až příliš pozdě uvědomí, jaký dopad na svět může mít jeho objev ničivé trhaviny
7. 1. 2025
Řekne-li se Dana Medřická, vybaví se Měsíc nad řekou, Ošklivá slečna, Návrat ztraceného syna, Romeo a Julie na konci listopadu, Příběh dušičkový, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na konci města. Smrt Hippodamie, Tramvaj do stanice Touha, Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti. Ale především se vybaví Kočičí hra.
6. 1. 2025
Autor: Jan Schmid, režie: Jan Schmid, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Miroslav Melena Hráli: Václav Helšus, Jana Synková, Karel Novák, Rostislav Novák, Pavel Havránek, Petr Kratochvíl, Jitka Nováková, Marie Durnová, Zuzana Schmidová, Miroslav Kořínek, Jiří Hykel Premiéra: 12. prosince 1974