Partneři portálu O divadle

Mecenáši

13. dubna 2024

O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso (A studio Rubín)

“Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce.”

A studio Rubín hledá odpověď na otázku role mužů v současné společnosti.

Jedenáct mužů. Jedenáct osudů. Jedenáct zcela odlišných pojetí role muže v dnešní společnosti. Jejich osobní výpovědi, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou let, se staly podklady pro novou dokumentární inscenaci.

Inscenace „O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso“ se zabývá otázkou, v čem spočívá mužská dospělost. Zároveň se snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost.

Předchozí dokumentární inscenace Barbary Herz v Rubínu – Jenom matky vědí, o čem ten život je – byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. Po prozkoumání mýtů moderního mateřství bylo logickým krokem přesunout pozornost k souvisejícímu fenoménu, jímž je pozice mužů v současné společnosti. I v tomto případě se jedná o snahu co nejkomplexněji zmapovat tento podstatný společenský fenomén.

Autentické příběhy zde často osciluje mezi nekorektním humorem, lehce ironickou reflexí současné společnosti a sdílením vlastních bolavých či naopak silně katarzních osudů. Vznikla tak i svébytná odpověď na téma letošní sezony A studia Rubín: Závislosti. Perspektiva, kterou jsou muži dneška nahlíženi, je totiž často závislá na sérii stereotypních představ správného chlapáctví.

Barbara Herz: „O situaci mužů v současné společnosti neprobíhá, na rozdíl od otázek mateřství, žádná podstatná diskuze. Muži jsou primárně nahlíženi hlavně v opozici k ženám, a to především v momentu, kdy se řeší otázky rodičovství a dialog pečující vs. zabezpečující. Přesto by bylo příliš zjednodušující definovat muže pouze na základě toho, jak pojímají péči. Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky. Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi (kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh, hráč), přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy.”

Spoluautorka textu Anna Hoprich: „Hlavním tématem inscenace se jeví otázka síly a schopnost s ní vědomě nakládat, stejně jako schopnost vědomého přijetí oběti, která, slovy jednoho z respondentů, dokáže z hysteriků, narcisů a věčných dětí učinit skutečné, dospělé muže. Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce.”

Autorky: Barbara Herz, Anna Hoprich, režie: Barbara Herz, textová dramaturgie: Šárka Kiršnerová, Anna Hoprich, dramaturgie: Jiří Ondra, Dagmar Fričová, výprava: Jana Hauskrechtová, hudba: Ivan Acher, pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček

Hrají: Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov

Premiéra: 31. května

„Když budem pozorovat Froda Pytlíka, jak prochází Stromovkou a největší drama je, že mu upadne zmrzlina, tak z toho asi moc nevypotíš.“

V čekárně sedí Patriarcha. Spílá, že když ulovíš mamuta, tak máš právo válet se na zemi a žrát toho mamuta, dokud to jde. I když u toho hrozí, že se roztečeš jako huspenina po prostoru. Patriarcha ještě říká, že svět dnešních mužů sestává jen z narcisů, hysteriků a dětí. A že každý správný chlap musí chtít vošukat kosmos.

I další muži sedí v čekárně. Čekají. Zatím přesně nevědí na co, prostě čekají. Možná při tom přemítají, zda je jejich práce ten bájný dream job, když nemají na byt, pouze na chřest s holandskou omáčkou. A jestli v dnešní době už vážně nemůžou ženě ani otevřít dveře. No a hlavně: jak se stát tím správným chlapem, když i vojna už je zrušená.

Čeká Dobrodruh, čeká Veterán, čeká Lovec. Čeká Sběratel. A čeká i Syn svého otce. A taky Kamioňák, Fotbalista, Stromolezec a Hráč. A tím to zdaleka nekončí.

Mohlo by vás zajímat

19. 3. 2024
Švandovo divadlo uvede komorní hru Martiny Kinské o nevšední umělecké trojici
12. 3. 2024
„Budoucnost ještě nikdo nenapsal, budoucnost ještě nikdo nevytesal do kamene, budoucnost je otevřená. Jak byste chtěli žít vy?“ (Městská divadla pražská uvedou v Komedii první českou adaptaci románu Aldouse Huxleyho Krásný nový svět.)
1. 3. 2024
Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024 nebo balet Rapsodie Bohemia
1. 3. 2024
Divadlo Na zábradlí v březnu uvede Čechovova Racka v režii Jiřího Havelky