Moderátor show se na jevišti ptá: “Má mít každý volební právo?”
Jestli má nebo nemá, o tom je komedie autora a režiséra Matěje Balcara, která má 25. března na Jezerce svoji premiéru.
Během živého vysílání televizní talkshow se diváci setkávají s pěticí náhodně vybraných diváků, nesmiřitelných názorových oponentů. Ti v hádkách a střetech hledají desatero kritérií a hodnot, na základě kterých by se přidělovalo – nebo i odebíralo – volební právo. Otázkou ale zůstává, zda potřebných kvalit doahují sami členové této komise. Kam až nás mohou dovést netolerance a přesvědčení o své vlastní a jediné pravdě?
Matěj Balcar
“Ne, že bych se nějak vymezoval, ale jsou věci, které mě dlouhodobě trápí – také rozdělení české společnosti, ale i západní společnosti. To se ukazovalo u voleb našeho pana prezidenta, ale i u volby prezidenta Trumpa nebo u brexitu. Bylo vidět, že společnost je polarizovaná. Ty tábory jsou úpně nesmiřitelné a není možné se na něčem domluvit. A pak někdo v hospodě řekl: “Ti blbci by neměli volit.” – A já jsem mu říkal: “A jak bys toho blbce určil?”. Protože podle nás je někdo blbec, ale podle něj jsme blbci my.
A položil jsem si otázku, zda lze najít něco, podle čeho by bylo možné najít ten konsenzus a zkusit lidem nastavit zrcadlo, že takhle to vlastně dál nejde – bez toho, aniž bychom ponížili jednu z těch stran. A to si myslím, že se touhle hrou daří.
Nakonec to rozřešení dostaneme prostřednictvím Ukrajinky, která má z těch osob na jevišti nejhorší osud. Je to osoba, která je tady na nejnižším společenském stupínku, a přesto od ní ostatní dostanou největší facku. Předesílám, že text jsem psal před rokem – ale i tak je to pro mě archetypální figura. Člověk inteligentní, vzdělaný, jen má nepřízeň osudu. Přišla z problematické zóny a nám, kteří žijeme v pohodě, dá morální facku.
– Má ta situace řešení? –
“Asi nemá. Myslím, že tam zazní hodně pravd, proč by to tak mělo i nemělo být. Spíš jde o to, aby si každý udělal svůj názor. A také poslouchal druhé a snažil se je pochopit. V ten moment můžeme dojít k nějakému konsenzu a začít spolu fungovat. Ale to je to nejtěžší.”
Jan Hrušínský
– Jaký je váš lidský a občanský názor na volební právo všeobecné a rovné? * –
“Pokud jde o právo jako takové, tak ho má mít samozřejmě každý. Nicméně ty výsledky, které vidíme a to, v čem žijeme, mě utvrzují v tom, že by přece jen takováhle otázka vznesena být měla. Druhou otázkou je, kdo by určoval, jak to má být a kdo smí a nesmí to volební právo mít. Bohužel už se nám stalo, v roce 1946 a 1948, že většina zničila celému národu život na čtyřicet let. Tím, že naletěli a volili komunisty.”
– Kdo by v takové situaci měl určovat volební právo a jeho váhu? –
“Já se obávám, že to je nadhozená otázka, která nemá žádné řešení. Protože znám velmi málo politiků, kteří mají odvahu něco řešit.”
– Máte pocit, že to přenastavení světa, které nastane po konci války na Ukrajině, se promítne i do toho, že lidé nebudou tolik ochotni naslouchat populistům, že budou žádat politiky, kteří mají odvahu? –
“Já pevně doufám, že ano. A pevně doufám, že ta lež a strašlivá ruská agrese bude poražena. Kdyby bylo čistě na mně, tak bych trval na tom, aby se vrátily původní hranice Ukrajiny, aby Rusové odtáhli z Krymu, aby opustili Doněcko a Luhansko a aby byli potrestáni. Zločinec patří do vězení, a to bez diskuze.”
(* Volební právo pro všechny, tehdy nad 21 let věku, je u nás od roku 1920)
Autor a režie: Matěj Balcar, scéna: Jan Balcar, kostýmy: Hanna Soukupová
Hrají: Daniel Šváb, Miluše Šplechtová, Nela Boudová, Kristýna Hrušínská, Libor Hruška, Martin Sitta, Jan Hrušínský
Premiéra: 25. března