Obchodník s deštěm – Komorní divadlo – 1957
Autor: Nathaniel Richard Nash, překlad: Milan Lukeš, režie: Rudolf Hrušínský, scéna a kostýmy: Adolf Wenig
Hráli: Karel Pavlík (H. C. Curry), Josef Kemr (Jonáš Curry), Jaroslav Cmíral (Jim Curry), Dana Medřická (Líza Curryová), Eduard Dubský (File), Ladislav Kulhánek (Šerif Thomas), Radovan Lukavský (Bill Starbuck)
Premiéra: 7. května 1957
Přišel “Obchodník s deštěm”
Hra mladého amerického dramatika N. Richarda Nashe “Obchodník s deštěm” dosáhla už mimořádného úspěchu. Po tři roky se hrála v New Yorku, uvedlo ji na čtyřicet divadel v západním Německu, minulého roku byla i zfilmována s K. Hepburnovou a B. Lancasterem v hlavních rolích. Přičíst její úspěch tomu, že se odehrává v prostředí amerických farmářů, opředených pseudoromantikou mužů tvrdých tváří a po čertech rychlých rukou, by bylo v tomto případě krutým omylem. Nashova komedie je totiž právě na hony vzdálena všemu rodokapsovému hrdinství. Dívá se pozornýma, citlivýma očima do srdcí prostých lidí a v nich objevuje smysl i krásu života na tomto světě. Autor nám představuje rodinu farmáře Curryho ve chvíli, kdy dobytek hyne strašným suchem. Tehdy se objevuje na scéně muž jménem Bill Starbuck a nabízí, že za sto dolarů přivolá déšť. A kolem tohoto “obchodníka s deštěm”, který hledá romantiku života ve svých tužbách a vidinách, rozvine se příběh Nashovy komedie. Příběh, který nedává za pravdu ani Starbuckovým snům, ani strohé, počtářské realitě farmářova syna Jonáše, ale lidem, jako je na první pohled nehezká a nepřitažlivá Líza, její bratr Jim, i sám farmář H. C. Curry. Oni nalézají krásu a naplnění života na tomto světě, vnímají jej bez pozlátka, ale také bez suchosti, vnímají jej otevřeným, chápajícím srdcem. Vtom je jejich bohatství, které nenajdeš ve zlatonosných řekách, nezaznamenáš ve fakturách, nekoupíš za dolary.
Komorní divadlo svěřilo tuto hru režiséru Rudolfu Hrušínskému, který vytvořil jistě jedno z nejzdařilejších představení na této scéně. Vtiskl mu životní pravdivost postav i prostředí, ale zároveň i rozehrál citlivě a s vkusem onu strunu pravého životního romantismu a optimismu, která zní pod celým příběhem. Spolehlivé pomocníky nalezl jak ve scéně A. Weniga, řešené s důmyslnou jednoduchostí i smyslem pro poesii, tak i ve všech hercích. Obchodníka s deštěm hraje R. Lukavský. Jeho Starbuck má v sobě kus kouzla i přitažlivosti tuláka a snílka, přestože nemůžeš věřit jeho sebechvále, jeho zvláštním schopnostem. Naplno, avšak nesmírně cudně, vnitřně, vytryskne jeho rozechvění ve scéně s Lízou, která v něm poznává prvého milence, ale co víc, uvědomuje si, že není pro svoji nehezkou tvář odsouzena k strašné samotě ženy bez manžela a dětí. Líza Dany Medřické, zprvu bledám nevýrazná, s nervosní křečí úst, Líza, které se snaží Jonáš vštípit její úděl, se po tomto poznání rozzáří až podivuhodnou vnitřní krásou, životní jistotou. K oběma výkonům se v tomto představení řadí ve vyrovnaném sledu i všechny ostatní; ať již jde o Pavlíkova životem moudrého, pevného farmáře Curryho, Kemrova až urputného “muže faktů a čísel” Jonáše, či Cmíralova zdravého a přirozeného Jima. Představení mělo při premiéře velký úspěch, který jej jistě i v dalších četných reprisách nemine.
Zdeněk Roubíček (Mladá fronta 9. 5. 1957)
Americký loupežník
Komorní divadlo má v poslední době velkou zásluhu o oživení pražské dramaturgie. Jako nejnovější premiéru uvedlo romantickou komedii N. Richarda Nashe Obchodník s deštěm (v překladu Milana Lukeše). Na americkou farmu v době sucha přijde chlapík, který prodává déšť. Střízlivci se mu ovšem vysmějí. Pošetilci míní, že se to s ním může zkusit, že při nejmenším už víc nezkazí, když dobytek hyne suchem ve velkém. Ale je tu ještě jeden háček: farmářova dcera Líza, podle úsudku všech členů rodiny ošklivá, měla by se vdát. Ostatně už zoufale touží naplnit svůj ženský úděl a mít děti. A romantický obchodník s deštěm nejen podvodně přivolává mraky, ale znepokojuje své okolí sněním a vírou, která dělá zázraky a z ošklivého děvčete krásnou ženu. Ostatně nám tato konfrontace skutečnosti se snem připomene Čapkova Loupežníka. Z života si musíš umět udělat trochu báseň, aby se ti povedl. Tohle ta hra urputného zápasu mezi střízlivci a romantiky napovídá a ukazuje. Režisér Hrušínský jí dal atmosféru a Dana Medřická jako Líza s Radovanem Lukavským jako loupežníkem, podporováni moudrostí otcovskou a pošetilostí nejmladšího člena rodiny proti účetnickému Jonáši Josefa Kemra a úředním orgánům, vyhráli to proti střízlivosti i suchu.
b. (Práce, 15. 5. 1957)
Hra o poznávání života srdcem
VYPRÁVĚT obsah romantické komedie amerického dramatika N. R. Nashe “Obchodník s deštěm”, uvedené Komorním divadlem, by se rovnalo pošetilému pokusu vyprávět obsah křehkého básnického díla. Neboť co o ní řekne, vypoví-li se, že jde o příběh parného a suchého léta na americkém západě, o život farmářské rodiny s otcem, třemi dětmi už dospělými, a bez matky, o osud nehezké dcery Lízy, o kterou muž nezavadí a jíž hrozí staropanenský úděl. neboť to jsou jen holé reálie a teprve z nich roste básnické drama o poznávání života srdcem. Jako by šlo o osobitou polemiku s descartovským: “Myslím, tedy jsem”, ústící do výroku: “Když nevěříte, tedy nejste!”. Říká to Líze, sužované vědomím své nepůvabnosti a nepřitažlivosti, tulácký fantasta, obchodník nejen s deštěm, ale i se sny a s hýřivou představivostí, který popírá stroze rozumářské vidění života. Tady je jeho vyznavačem dříčský Jonáš, čímsi spřízněný s Ibsenovým mladým Werlem, když dává přednost surové pravdě před milosrdnou lží. Obhajuje se tu právo na snění, i když se rozlišuje snění, unikající ze skutečnosti, od snění, které obohacuje a rozmnožuje život. Ve jménu života se tu rozvádí otázka ženství, nenaplněného setkáním s mužem: neboť Líze nejde jen o milenecké objetí, v němž člověk uniká pocitu osamělosti, ale o nejvlastnější poslání lidského rodu, jehož nesmrtelnost je v dětech. Z Lízy hovoří sám princip ženství s požehnáním věčného mateřství, zatím co titulní hrdina se honí za chimérou věčnosti v ohňostroji přeludů. I tady vzdáleně zazní ibsenská ozvěna z epilogu “Když my mrtví procitáme”. Dramatická rozprava o smyslu lidského života – to je Nashova básnická, dramaticky silná a životní moudrostí i lidskou znalostí naplněná hra, z níž režie R. Hrušínského vytvořila jeden z vrcholů letošní pražské divadelní sezóny.
Na Wenigově účelné, protorově ujasněné a věcné scéně vystihla atmosféru letního suchého žáru v lidech, vydrážděných vedrem, blízkých hysterii a žíznících po dešti. Ale plnokrevnost mužských srážek vyvážila s neobyčejnou jemností v ženském partu, v němž se naplno rozezvučelo bohaté herecké umění Dany Medřické; její Líza, uzavřená v zažloutlou tvář s myslivým čelem, prožívá uvnitř milostnou touhu ne jako živočišnou záležitost, ale jako bolestný strach, aby jí nebylo znemožněno naplnit ženský úděl. V mužském kvintetu se sluší tentokrát vyjít od nejmladšího: J. Cmíral v mladě vyjukaném Jimovi dostal svou velkou hereckou příležitost, v níž překvapivě vyhrál; Pavlíkův rozvážný a moudrý otec, Kemrův vydrážděný hospodář, myslící za ostatní, Dubského v sebe zdušený zrazený manžel, Kulhánkův rozšafný šerif a Lukavského Starbuck s hazardérstvím v pohybu i v řeči zbásnili dokonalé představení.
jtg (Svobodné slovo, 9. 5. 1957)
Prší jen radost
Na každý pád je to nečekaně velké překvapení. Pokusím se to předvést s uspěchaností recensenta, který nemá pro rozmýšlivý chvalozpěv podmínky.
První pád – kdo, co? Vzněcující a vznětlivá komedie N. Richarda Nashe Obchodník s deštěm, hraná včera večer v Komorním divadle.
Koho, čeho, čí režie? Rudolfa Hrušínského, který našel pro americkou hru o velkých citech obyčejných lidí stejnou míru vtipu, nápadů, napětí a střídmosti, jakou má literární předloha.
Komu poděkovat? Všem. Od dramaturgie až po vlásenkáře, od překladatele M. Lukeše až k tomu, kdo střeží správnost textu.
Koho zvlášť pochválit z herců? Autor je tak zručný, že mu stačí pro celý večer dech sedmi postav. Proto je možno mluvit o všech. O herecky přebohatých postavách Lízy Dany Medřické a Jonáše Josefa Kemra, o rozumném a jakoby z poctivosti vytesaném otci Karla Pavlíka, o naivně dobrém Jimovi Jaroslava Cmírala, o přímém Fileovi Eduarda Dubského, obyčejném šerifovi Ladislava Kulhánka, o snílkovi Starbuckovi, který se celým dějem vznáší a všechno zaviní – Radovana Lukavského.
O kom, o čem je hra? Bylo to už vlastně řečeno. O lidech na jedné farmě dalekého západu, v kraji nekonečného sucha, které i v některých lidech vysouší vitálnost a cit pro smír a radost. Sucho zamotá hlavu přírodě i lidem a do nejtěžší krise přijde muž a vychloubá se deštěm, který čeká v oblacích na jeho povel. Dovedete si představit ten kolotoč? Nedovedete. To se musí vidět.
S čím bychom se i v budoucnu rádi potkávali? Aby nejen na scéně Komorního divadla, ale i jinde nastoupili vyslanci takové západní kultury, která ve svých zemích představuje to dobré a je našemu diváku blízká a potřebná. Historik našeho divadelnictví by neměl zapomenout na kapitolu, která by se zabývala jediným: chvílí, kdy jsme spatřili Neapol – město milionů, Obchodníka s deštěm, ale i Matku Kuráž.
Pátý pád si nechávám naposled, protože jím volám: Výborně! Jen houšť, ať se lije jako z konve. Naše dramaturgie potřebovala Obchodníka a deštěm. Je totiž velmi blízko poesii všedního dne.
Václav Jelínek (Večerní Praha, 8. 5. 1957)
Obchodník s deštěm v Komorním divadle
Čapek ho nazval “loupežník”, americký dramatik N. Richard Nash mu dal jméno “Obchodník s deštěm”. Kdybyste ho chtěli hledat, toho malého podvodníčka, který vydělává na lidské hlouposti, nenašli byste ho. Ještě včera prodával déšť, dnes už vede možná jiný artikl. Včera se s ním stala ta historie na statečku rodiny Curryových někde na západě Spojených států – a dnes už možná opouští zase jiné lidi kdekoli na světě, zanechav jim trochu smutku, trochu zlosti, trochu touhy a trochu hvězdného nepořádku v představách o spořádaném běhu života. Obchodník s deštěm není, vymyslel si ho básník, a přece je, každý jsme ho už potkali v životě a možná si ho neseme v sobě. je v celé světové literatuře a má nespočet lidských jmen – ale stejně dobře bychom ho mohli nazvat “sen” nebo “poesie života” nebo “člověk velkého srdce”.
Je v našem životě proto, abychom někdy zvedli hlavu od práce, narovnali hřbet a podívali se do koruny stromu, která šumí do větru, vzali do ruky oblázek a hodili jej do tůně, podívali se do nebe a uviděli hvězdy. Rozčiluje a dráždí všude na světě lidi, jako je Jonáš Curry, kteří si v životě všechno zaknihovali, zaplánovali, zanesli do “má dáti – dal”, kteří učinili suchou a nepřející střízlivost svým životním programem. Znepokojuje lidi jako je File, kteří obehnali svou duši valem sobecké nezávislosti na jiných lidech kolem sebe. A jako zázrakem přináší déšť po dlouhé vyprahlosti těm, kdo už zapomněli snít, uvěřili, že jsou oškliví, že jejich život je nezajímavý, otupující, navěky všední – jako Líza v našem příběhu…
“Obchodník s deštěm” je tedy hra o kráse plného lidství, o lidské touze, o tom, že život vždycky stojí za to žít – jen je třeba umět objevovat jeho zázraky. Americký dramatik Nash vyslovil tyto myšlenky s neobyčejnou poesií a zvláštním lyrickým kouzlem. Pravda, nevzepjal svou hru do žádné závratné myslitelské smělosti, v Starbuckovi – obchodníku s deštěm, není velká vzpoura. Přináší spíš jenom neklid do všednosti života, rozeznívá náhle vzrušující altovou melodií, která sevře srdce, přivolává lásku, objevuje krásu tam, kde jsme ji neviděli.
V Komorním je “Obchodník s deštěm” představení vzácné čistoty, plného zvuku, uhrančivého kouzla. To kouzlo začíná už u talentovaného, jemného překladu Milana Lukeše a rozžívá se dál pod rukama režiséra Hrušínského i herců. Hrušínskému se podařilo rozehrát příběh “Obchodníka s deštěm” na první pohled jako zábavnou, jemnou, inteligentně rozvíjenou a pointovanou historku ze života – a teprve, když divák uvěří té hmatatelné prostotě gramofonu, vajíček k večeři, Jimově modřině pod okem a žízně ze sucha, zjistí, že je už dávno opředen uměním, zatažen do jiného režisérova záměru: do zázraku deště, který přijde, v doslovném i symbolickém významu – proti vší logice, proti všem rozumným předpokladům rozumných lidí. Do podobenství, do poesie “Obchodníka s deštěm”. Proto se déšť nakonec spustí, dávno očekáván divákem. A proto už dávno žije sen v té prozaické světnici u Curryů.
Herci k tomu přispěli rozhodující měrou. Rád bych řekl, že nejvíc Medřická – to je úchvatné umění, velká kázeň a střídmost, mnoho poesie v pohybu, v přimhouřených očích – ale ublížil bych hned ostatním. Lukavskému především, který pochopil a objevil nám Obchodníka jako básník objevuje poesii tam, kde ji jiní nevidí. Kemrovi, jehož Jonáš na mne zapůsobil tak sugestivně, že jsem se na něho zlobil a bylo mi ho zároveň líto ještě při děkování. A ublížil bych i ostatním, Cmíralovi, Kulhánkovi, znamenitému Pavlíkovi a Dubskému.
Komorní divadlo pokračuje “Obchodníkem s deštěm” v dobře započaté práci letošní sezóny. Má vynalézavou dramaturgii a představení za představením upřesňuje jeho jevištní styl. V “Obchodníkovi s deštěm” objevilo sobě i divákům jeho nové rysy.
S. Machonin (Rudé právo, 8. 6. 1957)
Lyrická komedie z Divokého západu
V době vražedného sucha na dobytkářské farmě amerického Západu, v prostředí cowboyů, v kraji, kde vládne šerif a kde má vědro vody větší cenu než dolary, se odehrává komedie N. R. Nashe “Obchodník s deštěm”, jejíž čs. premiéru jsme viděli nedávno v pražském Komorním divadle. Zdálo by se, že v tomto prostředí by se mohl zrodit leda námět na dobrodružnou hru. A přece dílko N. R. Nashe je záležitostí převážně lyrickou a navíc objevuje srdce a myšlení hrstky lidí, jež si musíme v hledišti divadla zamilovat. Ve společnosti samých mužů žije farmářská dcera Líza. Není již nejmladší a stykem s drsným okolím ztratila mnoho ze svého ženského půvabu a přitažlivosti, takže jí hrozí staropanenství, kterého se v skrytu svého srdce děsí. Její mužští příbuzní jí s taktem a mužskou neohrabaností hledají ženicha. Jejich snaha je marná, pokud nepřijde romantický snílek, mluvka a drobný podvodník Starbuck – obchodník s deštěm a se sny o štěstí. Jemu se podaří probudit Lízino srdce, její ženskou něhu a skrytý půvab. Blahodárný déšť, který se v závěru snese na vyprahlou zemi, přišel náhodou, ale byl to Starbuck, kdo obdařil všechny lidi na farmě životním optimismem, vírou, nadějí a duchem vzájemného porozumění. To on dokázal suchému počtářovi Jonášovi, že je chybou dívat se na život jen ciframi aktiv a pasiv v obchodních knihách. Ale i Starbuck nachází v závěru hry svého učitele. je jím Líza, dívka, které sám otevřel oči. A ona teď vidí svět jasně bez růžových brýlí snění, a přece ho vidí krásný, protože ho vidí pravdivě. To snílek Starbuck nedovedl a proto prohrál.
Nashova hra k nám přichází prověřena velikými úspěchy v zahraničí. Prošla stovkami jevišť v Americe, Austrálii a v západní Evropě. Jen v Německu byla uvedena na více než 40 scénách. Není pochyb, že i u nás se brzy rozšíří do dalších divadel. Avšak soubory budou mít nesnadnou úlohu, vyrovnat se inscenaci Komorního divadla. Režisér R. Hrušínský na stylové scéně A. Weniga zdůraznil prostotu a civilnost předlohy. Oprostil herecké projevy každé jevištní stylisace v gestu a kdyby se mu to podařilo u všech herců i v hlase, byla by tato inscenace snad ještě dokonalejší.
kn (Svět v obrazech, 25. 5. 1957)
Svěží déšť v Komorním divadle
Na úspěšné cestě divadly velkých měst celého kulturního světa se zastavila i v Praze “romantická komedie” Obchodník s deštěm amerického dramatika N. R. Nashe. A tam, v Komorním divadle, které ji uvedlo v režii Rudolfa Hrušínského (ve tvarově, světelně i technicky znamenitě A. Wenigem postavených interiérech) udržuje po celý večer stále vyprodané hlediště v citlivé emoční zaujatosti i zdravě čistém veselí. Spočívá tento úspěch v samotném příběhu? Zde je jeho osnova: ve farmářské rodině Curryovýchse v době katastrofálního sucha objeví jakýsi Bill Starbuck a nabízí, že za peníze přivolá déšť. Nejstarší syn Jonáš a stárnoucí dcera Líza jeho šarlatánskou ilusi odmítnou, otec a mladší syn se té naděje chápou. Šerif odhalí ve Starbuckovi podvodníka, ale déšť nakonec přijde. To je vše. A přece – je to jedna z pozoruhodných jevištních událostí, kterou ve znamenitém provedení Komorní divadlo přiřadilo k letošním dramaturgickým objevům světového repertoáru.
Je totiž třeba dopovědět, jaký je to déšť, který v závěru spadne na vysilující suchopár života čtyř Curryových. Co po něm vzkvete? Životadárná víra ve svět naprosto reálný a přece nevšední, víra v sílu romantické krásy, objevované v reálné skutečnosti. S jakou dramatickou silou se tu sráží okouzlující ilusiosnismus a neplodná snivost (Starbuckova) a děsivou přízemností a tvrdě bezohlednou realitou myšlení (Jonáše Curryho), aby ve středu tohoto konfliktu se narodil první šťastný den beznadějně osamělé nehezké Lízy Curryové! Konflikt, děj, hnací myšlenka vzniká až k hmatatelnosti z dramatické stavby, houstne v účinné atmosféře prostředí (v tom pro ni udělali režisér i herci také všechno nejlepší), vyráží vstříc divákovi ze silně emocionálního účinu tohoto uměleckého díla.
Obchodník s deštěm je hra realistická. Její prostředí a postavy jsou všední a prostě pravdivé. A přece se celá pohybuje nad přízemím popisnosti, mluví se tu řečí hluboce filosofickou a zase tu zní humorně sofistické veselí. Veselohernost tady nespočívá v naturalistickém přenášení všedního vtipu a naivní komiky, která je bezprostřední v životě, ale příliš často hrubě nevkusná v uměleckém díle, pakliže ji umělecpromyšleně neučiní součástí svého až nutně bolestného zaujetí pro malé i velké lidské vlastnosti a vášně. Nashovi se to v Obchodníku s deštěm daří a byl by nepochybně velmi spokojen i s tím, jak výborně mu v tom pomáhá v Komorním divadle Hrušínského režie – i představitelé jeho sedmi postav – Pavlík, Kemr, Cmíral, Medřická, Dubský, Kulhánek a Lukavský.
dvk (Literární noviny, 29. 6. 1957)
Romantická americká komedie
Komedie současného amerického spisovatele N. R. Nashe “Obchodník s deštěm” má osobité romantické kouzlo. Všechno je tu zvláštní a rozechvívající. Drsní i citliví lidé, dusná letní noc nad vyprahlou zemí, celý ten příběh o sympatickém podvodníkovi, který prodává déšť. Komedie o hledání štěstí? O stárnoucí dívce, jak našla ženicha? O nutnosti pochopení a lásky? O tom všem, a nejen o tom, vypráví tahle komedie, v našem repertoáru novinka opravdu výjimečná.
Nemá pravdu fanatik pravdy a počtář Jonáš, když říká, že je nutno tvrdě potírat iluse o štěstí. Nemá pravdu podvodník Starbuck, který si vytváří štěstí sněním. Jonáš vidí svět malý a špatný. Nehezká Líza vidí svět krásný, ale nedovede k němu najít cestu, oslabena ve víře ve sebe, poraněna ve svých citech. Ztratila své ženské kouzlo mezi drsnými muži své rodiny, ztratila sebedůvěru. Pod drsným povrchem skrývá svá zklamání. Podobně je postižen šerifův pomocník Filo, kterému před lety utekla žena. Oba se bojí přiznat se k vzájemnému citu, uzavírají se a navzájem se zraňují, zatím co Lízin bratr Jim s chlapeckou vervou hledá své štěstí, Jonáš počítá a mračí se na svět. Do jejich života nečekaně zasáhne Bill Starbuck, podvodný přivolavač deště, záhadný mluvka, který snad už ani sám neví, kdy říká pravdu a kdy lež. Svou výmluvností, prchavým citem i představou krásného života probouzí Lízinu ženskost a vrací jí důvěru. Také Filo pocítí tuto pronikavou změnu a přiznává se ke svému citu ve chvíli, kdy se již Líza chystá odejít se Starbuckem. A Líza, protože nechce žít jenom v opojném snu jako Starbuck, nová, měkká, okouzlená Líza, jejíž ženství probudila chvíle štěstí. Na střechu se spouští blahodárný déšť. Srdce lidí i země pookřívají a furiantský podvodník, shrábnuv odměnu, mizí s veselým pozdravem v dálce. Je to romantické, ale krásné a optimistické.
To všechno je zasazeno do prostředí amerického Západu. I pistole si tu přijdou na své. A to ještě zvyšuje kouzlo romantické komedie s několika znamenitě vykreslenými typy o`neillovské tradice.
V Komorním divadle, které tuto neobyčejnou komedii šťastně uvedlo na scénu, přeplnil režisér Hrušínský hru řadou drobných hereckých akcí, které diváka poněkud odvádějí od jemných myšlenek hry. Také Wenigova scéna je zbytečně přeplněna a lehkou komedii tísní. Na štěstí to nejsou nedostatky podstatné. Bolestnější stránkou je zjištění, že obecenstvo odvyklo citlivější psychologii a že se smích ozývá i tam, kde není na místě. Především tu však je několik velkých hereckých výkonů, které dávají hře právě to, co potřebuje: jemnost a cit. je to skvělý Starbuck R. Lukavského, ožehnutý sluncem, dobrodružným životem i nesplněným snem, suverén situace i jeviště; je to i z počátku mužsky drsná Líza D. Medřické, dětsky rozechvělá ve chvílích bolesti a na konec rozjasněná probuzeným citem, pak zachmuřený počtář, ve všem všudy “rozumný” Kemrův Jonáš. Rozmrzelého Fila hraje dobře Ed. Dubský, Curryho K. Pavlík, Jima J. Cmíral.
Radovan Lukavský v roce 2008 o Obchodníku s deštěm
* Deset let v Komorním divadle byla nejkrásnější doba v mém hereckém životě. Všichni jsme si strašně rozuměli a bylo to krásný.
* Obchodník s deštěm, to pro mě byla špičková, životní role. Před tím jsem dostal pozvání do Národního divadla od Štěpánka, ale protože jsem pořád hrál spíše menší role, řekl jsem mu, že nemám takový základ rolí, abych měl pocit, že mi to umožňuje vstoupit do Národního divadla,
* Rudla Hrušínský strašně pořád toužil si něco zarežírovat. A poslal mi text, s tím, že bych hrál tu hlavní roli. Já jsem to přečetl a šel jsem za ním a povídám: “Rudolfe, neblázni, tohle je role pro Pepu Beka, on je ten jiskřivý herec plný humoru. Já bych tam mohl hrát tu roli neúspěšného milovníka.“ A on to poslouchal, nedíval se na mě vůbec a říkal: “Ne, chci, abys to hrál ty.”
* V Komorním divadle byly takový boční vrata, to se roztáhlo a byla tam zahrádka. A o derniéře bylo strašný vedro, tak to tenkrát otevřeli, aby tam šel trošku vzduch. A já když jsem pak na tom konci měl tu řeč, a řekl jsem, že teď bude pršet – nad jevištěm byla taková rourka s dírkama a tam mělo začít kapat. A jak jsem to řekl, tak v tu ránu se v tom parku venku strhl obrovský liják. Ten zázrak se mi opravdu povedl. Mělo to velký účinek, lidi se strašně smáli, tleskali a kolegové mi pak říkali: “Tak ty to opravdu umíš?”
(V roce 2008 jsme točili celovečerní dokument o Radovanu Lukavském a jeho zásadních divadelních rolích. Čili nemohla nepřijít řeč na Starbucka. Byli jsme s ním i v hotelu Central, v jehož prostorách bylo Komorní divadlo. A ač byl pan Lukavský již velmi starý pán na samém konci své životní cesty – zemřel tři týdny po skončení natáčení – jak vstoupil do prostor divadla, stal se Starbuckem, uhrančivým mužem v plné síle. Velmi šťastným mužem. Když se tam postavil na jeviště a rozpřáhl ruce… čekala jsem, že začne pršet… JS)
V galerii: fotografie z představení, sál Komorního divadla, dvě podoby divadla z 30. let, kdy tam byl kabaret, Radovan Lukavský v hotelu Central. Na poslední fotografii odchází Starbuck po schodišti, po němž se do Komorního divadla hrnuly zástupy nadšených diváků…
