Partneři portálu O divadle

Mecenáši

27. února 2024

Poslední dny Jidáše Iškariotského (Divadlo Na Prádle)

Divadlo Na Prádle uvádí v české premiéře černou komedii „Poslední dny Jidáše Iškariotského“

Držitel Pulitzerovy ceny Stephen Adly Guirgis napsal černou konverzační komedii o síle víry a odpuštění. Její českou premiéru uvede slovenský režisér Milan Šebo v překladu Lukáše Nováka na jevišti Divadla Na Prádle.

Hra nabízí nový pohled na chronicky známé události Nového zákona, autor kromě poctivého studia Bible přidal také lehce stravitelnou dávku cynismu.

Režisér Milan Šebo: „V podstatě se ptáme, jaký trest si zrádce Mesiáše zaslouží, proč to vlastně udělal a je-li skutečně vinen. Jako by citlivých témat nebylo dost, zamýšlíme se i nad počátky antisemitismu, konkrétně obviňování Židů ze smrti Krista. Tyhle závažné otázky nastolujeme vtipnou formou, což ale neznamená, že je relativizujeme.“

Synopse Dilia:

Poslední dny Jidáše Iškariotského,  hra amerického autora Stephena Adly Guirgise, v tomto měsíci po úspěšné pouti americkými jevišti slaví ohromné úspěchy v předním londýnském divadle Almeida.
Současné drama často řeší sex a politiku, náboženství je ale pro ně často tabu – ne ale v této hře. V brilantně napsané tragikomedii se ocitáme v Očistci, kde je ve stylu populárních dramat ze soudní síně veden soud proti nejslavnějšímu zrádci historie – proti Jidášovi. Sledujeme vtipnou disputaci, ve které Jidáše obhajuje advokátka, která neměla právě nejlehčí život a jež má pochybnosti, zda věří v Boha. Žalobcem je pro změnu nafoukaný Egypťan, který se rád poslouchá. Jako svědci vystupují nejen Jidášovi a Ježíšovi souputníci, jako Šimon Zélota, Kaifáš, Pilát Pontský či Jidášova matka, ale také Matka Tereza a Sigmund Freud.
Biblická tematika a dogmata se tu projednávají bez skrupulí a zcela současným jazykem. A zábavnou formou kladou mnoho otázek – byl Jidáš arogantním hlupákem, jenž si hrál na Boha anebo Ježíšovým alter egem? Odpustil Ježíš Jidášovi? Můžeme vůbec rozpoznat dobro a zlo?  Odpovědi neznáme, ale Guirgisovo ptaní se je velmi zábavné, velmi chytré a dost znepokující.

Děj je zasazen do očistce, kde se o Jidášově vině rozhoduje v soudním procesu. Na lavici svědků usednou prominentní hosté jako Sigmund Freud, Pilát Pontský, matka Tereza nebo samotný Satan.

Jidáše ztvárňuje mladý herec Štěpán Tuček: „Zkoumáme, co přesně se v Jidášovi zlomilo a vedlo ho k tomu, že Ježíše, kterého upřímně obdivoval, nakonec zradil, čímž se stal prakticky nejznámějším hříšníkem Písma.“

Pohled do historie Nového zákona je cynický, místy brutální a nekorektní, avšak vtipný. Hra je psána moderním jazykem, často slangem. Má také velký počet postav, takže většina účinkujících si zahraje dvojrole – často charakterově velmi odlišné.

Herec Rostislav Trtík: „Na jedné straně se snažím být autentický v roli arogantního sexistického soudce, který ženy provokuje a útočí na ně, opačný extrém je zas vyžadován pro roli asketického velekněze Kaifáše, který se ženám dokonce bojí podívat do očí.“

Režie, produkce: Milan Šebo, překlad: Lukáš Novák, scéna: Martin Maruniak, kostýmy: Irena Čevelová, asistent režie: Denis Dočenko, produkce: Eva Veselková, světla: Michal Matola, hudba, zvuk: Filip Němec, Matyáš Václavek

Hrají: Rostislav Trtík, Jan Dvořák, Alžběta Fisherová / Klára Bulantová, Štěpán Tuček, Július Kubaščík, Dana Jaceková, Filip Lízner, Ondřej Venclík, Marcela Žandová Švejdová, Andrea Horská, Kateřina Štorková, Jiři Hejbal, Martin Brtník, Vladimíra Vokurková, Daniel Možnar, Alžběta Fišerová

Premiéra: 7. června

Mohlo by vás zajímat

20. 2. 2024
Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy. Letos na téma Odvážné praxe
17. 2. 2024
„Tartuffa každý zná, ale nikdo ho nečetl“
15. 2. 2024
Letošní 5. ročník divadelní přehlídky Jižní spojka lze označit za pokračování tradice. Soubory JČD se letos představí od 18. února do 4. března na pěti pražských scénách
13. 2. 2024
Dramatizace Davida Košťáka posouvá předlohu vstříc bezčasí, které se stává ideální živnou půdou, v níž omlazené postavy konfrontují diváka s tématem vlastní identity a svíravé mnohosti životní volby