Partneři portálu O divadle

Mecenáši

23. dubna 2025

Tři v tom (Činoherní klub 16. 11. 1978)

Autor: Jaroslav Vostrý, režie: Jiří Menzel, scéna a kostýmy: Jiří Benda

(Jaroslav Vostrý byl tehdy „zakázaným autorem“, takže jako autor Tří v tom byl označován jejich režisér Jiří Menzel.)

Hráli: Josef Abrhám (Capitano), Petr Čepek (Horatio), Veronika Freimanová (Ardelie), Jiří Hálek / Josef Vondráček (Pandolfo), Rudolf Hrušínský ml. (Cola), Jiří Kodet (Ubaldo), Jiřina Krejčíková (Lucinda), Libuše Šafránková / Jana Švandová (Colombina), Miloslav Štibich (Doktor), Oldřich Vízner (Ottavio), Jiří Zahajský (Zanni)

Premiéra: 16. listopadu 1978

Záznam divadelního představení: Česká televize 1981
Rozhovor: Thespis
Fotografie: Martin Poš
Programy, recenze: Divadelní ústav

Veronika Freimanová – po letech o Třech v tom

Úspěch Tří v tom byl dán Jiřím Menzelem, který má dar citu pro rytmus představení a bylo to i textem hry, protože je to pravá komedie a ne bulvár – mnohé hlášky ze Tří v tom jsou kultovní a dodnes potkávám lidi, kteří z toho citují. Úspěch byl dán i kontextem doby – vstřícným spiknutím zúčastněných lidí, kteří věděli, že autor je někdo jiný, než se uvádí.
Přispěla k tomu i nevídaná atmosféra v souboru, který byl opravdu jednolitý celek, stáli jsme při představení v šálách a navzájem se podporovali, i v dobrém kritizovali. Určitě to nebylo představení, při kterém se sedí v šatnách. Dobré bylo i to, že Jirka Menzel alternoval mnoho rolí a díky tomu byl při mnoha reprízách v divadle.
/
Do Činoherního klubu se jen tak nebralo, bylo to uzavřené společenství.
Na mé maturitní přehrávky ve zkušebně Divadla na zábradlí jednou vešla sádra a za ní režisér Macháček. Nebyl tam dlouho, možná dvacet minut, ale mě polilo horko. A dole jsem měla papírek, že budu dělat záskok za Jiřinu Třebickou, hudebního klauna v Ten, který dostává políčky. Dostala jsem dva nafukovací balónky na zadek, tři čtvrtě metru dlouhé klaunské boty, červený knoflík na nos a kazoo do pusy, bílej ksicht a hrála jsem s Jirkou Cízlerem hudebního klauna.
Ještě mám ten jeho papírek schovaný.
/
Po jednom představení mi řekli, že na mě čeká pan režisér Menzel, to byl další infarkt. Seděl v první řadě opuštěného hlediště a říkal: „Já vás vůbec neznám, ale mně z ředitelství cpou do představení obsazení, s kterým nesouhlasím. Byl jsem se na vás podívat, děláte pěkné kotrmelce, jste taková živá a já chci, abyste to představení dělala.“ Tak jsem začala zkoušet Tři v tom, úžasnou a pro mě přelomovou roli.
/
Už pan režisér Macháček mi vymohl 150 korun za představení, protože Klaun byla velká role. A spolu s představeními Tří v tom jsem se dostávala do tak závratných honorářů, že pro ně bylo rentabilnější přijmout mě na plný úvazek 750 korun měsíčně. Tím jsem se dostala do Činoherního klubu – byla jsem pro ně ekonomicky neúnosná.
/
Zkoušení Tří v tom bylo bezvadné. Jirka mě tenkrát zbavil křečí, svázanosti a klišé, která si člověk donese z konzervatoře. Pro mě byl ten záskok s režisérem Macháčkem a zkoušení s Jirkou důležitější než celá konzervatoř. Jirka po mně házel boty, protože jsem odmítala ječet, což byl základní atribut Ardélie. Po jedné dobře mířené ráně jsem opravdu začala ječet a ječela jsem třistasedmdesát repríz.
Při zkoušení byla obecně strašně vstřícná atmosféra, zkoušeli všichni a kdo nezkoušel, seděl v hledišti a radil. Bylo to moc hezké.
/
Představení nechtěně stáhla naše Tereza, která se narodila v roce 1987. Já jsem to řekla dost dlouho dopředu a když se uvažovalo o alternaci, většina z přítomných pánů usoudila, že už jsou příliš staří na to, aby hráli mladíky, kteří se chtějí ženit, protože jim bylo mezi čtyřiceti a padesáti lety.
/
Ardélie jediná neměla alternaci. Líba Šafránková alternovala s Janou Švandovou, když pak přišla Jiřina Krejčíková do jiného stavu, přešla Jana Švandová do její role a občas to pro ni bylo schizofrení, protože si sama odpovídala.
/
Hodně jsme jezdili. Byli jsme ve Francii, ve Finsku, v Německu, Maďarsku. Ve Finsku neměli diváci sluchátka, ale nad jevištěm byla bílá plocha a na tu promítali titulky. Všichni se koukali vysoko ke stropu, my jsme dole hráli a oni se smáli se zpožděním, až když to přečetli.
/
Říká se, že mezi chlapem a ženskou nemůže být přátelství. Ale pro mě je od Třech v tom Ruda Hrušínskej jedna z mých nejlepších kamarádek. Báječný partner byl i Olda Vízner, vládla tam opravdu nebývalá atmosféra, soubor nechtěl nikoho chtěl vyštípat nebo bojkotovat. Později jsem to několikrát zažila, ale Tři v tom, to byla mušle, která přijala všechna zrnka písku, která do ní moře vplavilo.

Autorka myšlenky portálu O divadle, majitelka vydavatelství Thespis, které vydalo – s výjimkou Cimrmanů – prakticky všechna DVD s divadlem, která se kdy na českém trhu objevila a je dokonce tím subjektem, který jako první přišel s myšlenkou prodeje záznamu divadelního představení.

Mohlo by vás zajímat

11. 4. 2025
Hudební komedie ABC a orchestru Melody Makers o tom, jak přišel jazz do Prahy 
6. 4. 2025
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol, překlad: Zdeněk Mahler, režie: Sergej Fedotov, scéna: Bára Lhotáková, kostýmy: Petra Štětinová Hráli: Ivan Trojan, Klára Melíšková, Zdenka Volencová, Jan Španbauer, David Novotný, Petr Vydra, Ladislav Frej, Zita Morávková, Jana Holcová, Martin Myšička, Lukáš Hlavica, Pavel Šimčík, Martin Pechlát, Tomáš Měcháček, Denisa Nová Premiéra: 12. ledna 1998 Záznam divadelního představení: Česká televize 1999Rozhovory: Thespis (Ondřej […]
3. 4. 2025
Švandovo divadlo uvede nejdivočejší Ibsenovu hru o rodinných lžích
3. 4. 2025
Příští sezóna přinese v Jihlavě pět titulů činoherního souboru – adaptace filmů, nové původní hry i dramatizaci klasického díla. Sezóna rovněž představí nový formát předplatného ve spolupráci s Národním divadlem Brno. Motto nové sezóny „A co vidíš ty?“ vyjadřuje myšlenku, že na svět i na samotné inscenace se dá dívat z mnoha úhlů. Je zde úhel tvůrce, který příběh vypráví, i úhel diváka, který si příběh interpretuje a prožívá