Partneři portálu O divadle

Mecenáši

18. května 2024

Světáci (Divadlo F. X. Šaldy)

Jedním z trendů současného divadla se stalo převádění filmových předloh na jeviště. Děje se tak zejména v případě úspěšných komedií a česká kinematografie má v tomto směru opravdu co nabídnout. Namátkou můžeme jmenovat tituly jako Adéla ještě nevečeřela, Limonádový Joe, Pytlákova schovanka či Eva tropí hlouposti. K filmům, které si takovouto adaptaci zaslouží, patří rozhodně také Světáci. Tuto slavnou filmovou komedii režiséra Zdeňka Podskalského podle původního námětu a scénáře Vratislava Blažka z roku 1969 zná snad každý milovník českého filmu.

Příběh party fasádníků, kteří touží dobýt Prahu a stát se lvy tamních salónů, v sobě skrývá skvělý situační humor a je plný hlášek, které časem zlidověly. Film se opíral zejména o úžasné herecké výkony jeho protagonistů. Trojice Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a Jan Libíček byla neopakovatelně vypárována dámskými protějšky Jiřinou Bohdalovou, Ivou Janžurovou a Jiřinou Jiráskovou. Nezapomenutelní byli ovšem i herci v dalších rolích jako například Jiřina Šejbalová, Oldřich Nový či Vladimír Menšík.

Snímek vznikal ve velmi těžké době, natáčení probíhalo těsně po okupaci Československa armádami „spřátelených“ zemí Varšavské smlouvy. I když nálada během natáčení byla stísněná, režisér Podskalský údajně prohlásil: „Přátelé, možná je to poslední svobodný film, který můžeme natočit, tak se podle toho zařiďme. Jestli vás cokoliv napadne, udělejte to, a když to bude dobré, já to ve filmu nechám.“ Tím dal hercům velkou volnost k improvizacím. To se na filmu podepsalo v dobrém – mnoho legendárních scén a dialogů vznikalo spontánně přímo na place.

Vzhledem k tomu, jak je film u českých diváků oblíbený, není divu, že se v posledních letech dočkal již několika divadelních zpracování. Nová liberecká adaptace, jejímiž autory jsou umělecká šéfka činohry, režisérka Kateřina Dušková a dramaturg Jiří Janků, je v mnoha ohledech specifická. Jednak vznikala přímo na tělo členům činoherního souboru DFXŠ, a pak, na rozdíl od všech předešlých dramatizací je její děj posunut z šedesátých let minulého století do současnosti.

Je to poměrně odvážný tah, který spoluautor scénáře Jiří Janků osvětlil takto: „Naše adaptace se nesnaží film kopírovat, charakter komiky a jedinečný humor jsme se ovšem snažili zachovat. Chtěli jsme zbavit text balastu komunistické satiry, a především pak oslovit i ty generace diváků, které nemají osobní zkušenost s reáliemi minulého režimu. Znamenalo to upravit celou řadu scén a dialogů, domyslet motivace i celkové rámování hry.“

Více o inscenaci:

Mohlo by vás zajímat

10. 5. 2024
Nadační fond Magdaleny Kožené připravuje nabitý program 8. ročníku celostátního festivalu ZUŠ Open
9. 5. 2024
Na jeviště Městského divadla Kladno míří další světový hit
2. 5. 2024
Ekologie, hledání identity, rozdělená společnost a rodinné vztahy. Dva tituly známé a dva neznámé. V sezóně 24/25 uvede Divadlo Petra Bezruče pod uměleckým vedením Jana Holce Ibsenovo drama Nepřítel lidu, adaptaci novely Viktora Dyka Krysař a v českých premiérách řecké drama Janise Mavritsakise Slepá skvrna a hru kanadského dramatika Jordana Tannahilla s názvem Pozdě příchozí. […]
27. 4. 2024
Petra Nesvačilová a Iva Pazderková poprvé spolu na jevišti