Třetí libeňská premiéra přináší jedno z nejlepších děl světového komediálního divadla. Režisér Michal Lang společně s dramaturgyní Dariou Ullrichovou přenášejí autorův záměr, kterým je snaha ironicky reflektovat společenské klima, do současnosti.
Hlavní role Lízy Doolittlové a profesora fonetiky Henryho Higginse ztvárnili Pavla Gajdošíková a Jan Teplý. Režisér Michal Lang: „Byla to jasná volba, co se týče hlavních představitelů. Vlastně i nápad inscenovat Shawův Pygmalion přišel od dramaturgů také díky tomu, že tu máme Honzu Teplého a Pavlu Gajdošíkovou.“
Podle Pavly Gajdošíkové může postava Lízy současné ženy oslovit třeba svým odhodláním: „Ta holka se jen tak nevzdá! Inspirující je také její laskavost a touha něco změnit,“ říká mj. držitelka Ceny divadelní kritiky za roli Maryši nebo Českého lva za hlavní roli ve filmu Chyby.
Jan Teplý: „Měl jsem trochu předsudky, že Pygmalion už není aktuální nebo že je to taková My Fair Lady, Pretty Woman. Čím dál víc ale objevuji rafinovanost tohoto Shawova textu i jeho přesahy do současnosti.”
V příběhu Shawova Pygmalionu ho asi nejvíc oslovuje rovina manipulace: „Že někdo přetváří někoho jiného jen pro potěšení vlastního ega. A pak i ten vztah Higginse a Lízy může připomenout leccos ze současnosti. Třeba zatíženost lidí kariérami, jejich neschopnost navazovat vztahy, samotu, protože uvízli ve virtuálním světě sociálních sítí. Mám pro tu roli čím dál větší vášeň, umožňuje totiž i osobní investici. Je to postava plná rozporů, to mi na roli Higginse přijde přitažlivé.“
Známý příběh chudé prodavačky květin, která se stane předmětem sázky dvou učených mužů a i díky vlastnímu úsilí zazáří při velké společenské události, aby nakonec čelila nemilosrdné realitě, se dočkal řady zpracování. Ve své době byla Shawova hra o ženské emancipaci a pokrytectví – a především o způsobu, jak ženy vnímají někteří muži – považována za vysloveně skandální. A osten neztratila ani dnes. Na pozadí příběhu o lásce a egoismu Shaw, vyhlášený kritik společnosti, přinesl také další témata, která jsou dodnes platná.
Michal Lang: „Nejen v Británii se nůžky mezi spodní a horní vrstvou společnosti nadále rozevírají, sociální problémy jsou aktuální, střední třída se propadá. Od premiéry Pygmalionu uplynulo sto let a někdy je, když čtete scénář, až zarážející, jak se za tu dobu nic nezměnilo.”
Dodnes aktuální je i samotný proces stvoření nového člověka, jak proměnu Lízy v ženu z vyšších kruhů profesor Higgins s plukovníkem Pickeringem nazývají. Michal Lang: „V dnešní době umělé inteligence nebo třeba biohackingu téma stvoření nového člověka jistě také rezonuje.”
Libeňský Pygmalion je inspirován estetikou steampunku. Michal Lang: „Steampunk pojednává o minulosti, která nikdy neexistovala, a budoucnosti, která se nikdy nestane. Nechceme být realističtí, uvádět dobovou inscenaci. Snažili jsme se vytvořit tak trochu alternativní Londýn, alternativní svět, očistit téma Pygmalionu od archaismů a umocnit tak jeho nadčasovost a současnost.”
Více o inscenaci:
(Foto: Martin Špelda)
