6. prosince 2021

Archiv autora

Vystudovala dramaturgii činoherního divadla na DAMU, byla v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v Městském divadle Kladno. Mezitím byla dramaturgyní na volné noze a v divadlech pracovala jako host. Nejčastěji hostovala či hostuje v Západočeském divadle v Chebu, v pražském Divadle D21 či v Městském divadle Mladá Boleslav. Spolupracovala také s Českou televizí jako externí dramaturg. V současné době studenty hereckého oddělení na Mezinárodní konzervatoři Praha a příležitostně režíruje. Sem tam také ráda přispěje na portál O divadle. Od roku 2014 působí v nezávislém divadelním souboru 3D company, který hraje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Od září 2020 kmenová dramaturgyně Divadla D21.
20. 8. 2020
Občas mám dokonce i pocit, že nás pobyt v srdci Slovácka dělá o trochu lepšími. Přinejmenším tedy usměvavějšími a vstřícnějšími, tak jako drtivá většina místních obyvatel, se kterými se setkáváme ve stáncích, kavárnách, obchodech i na ulicích.
8. 10. 2019
Nezabýváme se jen hereckou průpravou, ale třeba také otázkou, jak úspěšně zvládnout veřejnou prezentaci nebo casting. Spolupracujeme také s castingovými agenturami, upozorňujeme je na talentované účastníky z našich kurzů, kteří by zvládli malé epizodní role, které jsou nezajímavé pro profesionální herce, ale zároveň je nemůže zahrát zcela nezkušený komparzista.
15. 6. 2019
Poslední premiérou sezony 2018/19 v kladenské činohře bude originální autorská inscenace režiséra Jiřího Š. Hájka. Z generálních zkoušek, snad bez přílišného vyzrazování, referuje Kristýna Čepková.
28. 11. 2018
Anežka nebyla z těch mladých hereček, které by byly na roztrhání ihned jak vylezly ze školy. DAMU absolvovala v roce 2010, ale na svoje role si musela docela dlouho počkat. Mezitím poznávala svět, zdokonalovala se v jazycích, dělala asistentku režie v opeře Národního divadla, ale také vařila turistům kávu a obcházela castingy. Na divadelních konkurzech často slýchala, že je sice dobrá, ale že „hledají Julii“. Před třicítkou se ale začaly časy měnit. Dnes Anežka hraje v několika divadlech, ve stálém angažmá je v Městském divadle Kladno, pravidelně točí pro televizi a kvůli roli v inscenaci The Naked Truth se naučila pole dance (tanec u tyče). Diváci ji mají rádi a rádi jí to dávají najevo – v roce 2017 se v anketě stala nejoblíbenější herečkou MDK. Na domovské scéně právě teď září v roli podobně cílevědomé a snící Štěpky Kiliánové v dramatu Petrolejové lampy.
29. 5. 2018
Téma intriky a manipulace prostřednictvím polopravd, falešných zpráv a neověřených informací, se kterým se dnes potkáváme na každém kroku – stačí si koupit noviny, pustit televizi či otevřít internetový prohlížeč…
4. 4. 2018
„Naprosto šťastná!“ – tak by se také mohla jmenovat současná konverzační komedie skotské autorky Liz Lochhead. Její podtitul „romantická“ totiž stejně jako zmíněný alternativní název není zcela bez ironie, která je ostatně pro texty britské, skotské či irské provenience tak typická.
5. 2. 2018
Někdy se říká, že pro mladého herce či herečku takříkajíc těsně po škole je nejlepší počáteční praxí, dostane-li se na prkna oblastního divadla. Proč? Protože se zde může tzv. vyhrát. Přijde většinou do cizího prostředí, mezi nové, zkušenější kolegy a také velmi často bývá častěji obsazen do rolí, které by si třeba v metropoli nikdy nezahrál. Takových případů je několik také v Městském divadle Kladno. Z pražské DAMU sem přišli čerství absolventi herectví na obou stěžejních katedrách (činohry a „alterny“) Matěj Vejdělek a Tomáš V. Hron a o půl roku později také absolvent JAMU Viktor Zavadil. Ten svou hlavní roli právě zkouší (současná izraelská hra Neúplní), jeho dva mladí kolegové už mají „křest“ za sebou.
24. 11. 2015
“Je slunovrat. V Edinburghu. Prší. Déšť padá a padá, jako by nikdy neměl přestat. Mimochodem, taky že nepřestane…” Začíná takhle typická romantická komedie? Může a nemusí…, ale spíš ne. Taky že to není typická romantická komedie. Romantická je místy,  mnohem větší prostor v ní ale dostává ironie. Nicméně, komedie je to v každém případě.
3. 8. 2015
Následující střípky z uplynulé sezóny navazují na včerejší text v rubrice Mimochodem, kde se autorka mimo jiné pokouší zodpovědět otázku “Proč nepíše recenze”. A pak, zastávám skromný názor, že emoce k divadlu patří, a sice v obou částech divadelního prostoru…
31. 7. 2015
Přírodní amfiteátr v západočeském městečku Lokti je místo s jedinečnou atmosférou a poněkud pohnutou historií. Na festivalu, který se tam koná od roku 2000 jsou cenné především dvě věci: Atmosféra, čímž nemám na mysli pouze prostředí, ale i přístup pořadatelského týmu, a také kontinuita. Jestli je tu něco skutečnou tradicí, tak je to nenásilné propojení atraktivního prázdninového zážitku s vysokou uměleckou úrovní. To je u letních produkcí věc krajně nesamozřejmá až ojedinělá.
28. 7. 2015
Jsou zážitky a informace. Hlavní rozdíl mezi nimi je v míře zprostředkovatelnosti. “Hele, byl jste někdo někdy na Šrámkově Sobotce?”, hodila jsem do placu. Moji přátelé nezvedli oči od monitorů ve své kanceláři. “Ne, to fakt ne…” a “Nebyl, proč?”, zněly odpovědi. “Mám tam jet příští týden, podílet se na slavnostním zahájení… dramaturgicky. A moc o tom festivalu nevím. Snad jen to, že je věnovanej poezii a uměleckýmu přednesu.”, nadhodila jsem a otevřela internetový prohlížeč… informací spousta, ale obrázek si stejně člověk udělá až na základě vlastní zkušenosti a prožitku. Dva dny příprav, schůzka s režisérem  plánovaného ceremoniálu a než jsem se nadála, seděla jsem v autobusu Praha – Jičín. Začala jedna z mnoha improvizací příznačných pro letošní ročník, jak se ukázalo později.
2. 2. 2015
Daniela Špinara znám od svého nástupu na DAMU, tedy nějakých osm let. Znám ho jako (čím dál) staršího a zkušenějšího (bývalého) spolužáka a především kvalitního režiséra. Ne proto, že by jeho pohled na divadlo kdovíjak souzněl s mým, často je tomu právě naopak. Viděla jsem jeho inscenace, které mě chvilkově okouzlily, ale nezanechaly hlubší stopu, viděla jsem i takové, které mě coby diváka rozložily na prvočinitele a plakala jsem ještě v metru. A pak takové, s jejichž koncepcí a vyzněním nemůžu souhlasit. Přesto / právě proto mám k němu profesní úctu, ale to teď není důležité.
10. 7. 2014
říká Milan Kačmarčík. Tím více si cením toho, že svolil k rozhovoru, o který jsem ho požádala, protože má co říct. Ačkoli za něj jeho role mluví velmi zřetelně. On má ale co říct nejen jako herec či pedagog, ale především jako člověk, který není líný přemýšlet, svoje myšlenky dovede formulovat a nebojí se je sdělit, když je to potřeba, tak i nahlas… A hlavně – osud českého divadla mu není lhostejný.
16. 6. 2014
Absolvent DAMU, činoherní režisér, který hostoval v několika českých divadlech a v současnosti zastává funkci uměleckého šéfa Městského divadla Mladá Boleslav. To je velmi okleštěná charakteristika divadelníka, jakým je Pavel Khek. Místo výše uvedených tří faktografických údajů bych si, s dovolením, vybrala tři slova, kterými se ho pokusím vystihnout: Poctivost, zaťatost a fascinace…
4. 2. 2014
Diana Šoltýsová patří bezesporu k nejvýraznějším divadelním herečkám své generace. Nechybí jí energie, temperament, je přímá, spontánní a má smysl pro humor. To jsou vlastnosti, které mohou “přežití” v divadelním světě usnadnit, ale někdy také zkomplikovat. Diana nevypadá, že by jí to nějak trápilo, i když s tím má jistě své zkušenosti. Hraje s velkou chutí a je radost se na ni dívat. Snad i díky tomu nemá o práci nouzi. Pokud patříte k pravidelným návštěvníkům pražských divadel, jistě jste se s ní už setkali v některé z jejích rozmanitých rolí.