Partneři portálu O divadle

Mecenáši

11. prosince 2024

Dům na nebesích (Divadlo na Vinohradech, 17. listopadu 1980)

Když jsem si přečetl hru Jiřího Hubače Dům na nebesích, popadla mne neodbytná touha zahrát si po boku dlouholeté partnerky jednou něco vážnějšího. Vladimír Dvořák

Autor: Jiří Hubač, režie: Václav Hudeček, scéna: Zbyněk Kolář, kostýmy: Jarmila Konečná, hudba: Jiří Bažant, Jiří Malásek

Hráli: Jiřina Bohdalová (Klára), Jaromír Hanzlík (Fanda), Miloš Kopecký (Otec), Ludmila Vostrčilová (Paní domácí), Hana Maciuchová (Erika), Vladimír Krška (Karel), Milan Klásek (Carda), Stanislava Bartošová (Květa)

Premiéra: 14. listopadu 1980

Dnes má slovo

– režisér Václav Hudeček, který pohostinsky nastudoval hru Jiřího Hubače Dům na nebesích, jejíž premiéra se koná dnes večer na scéně Divadla na Vinohradech.

“V nové Hubačově hře Dům na nebesích se prolíná každodenní život pracujícího člověka s jeho tužbami a sny o lepší budoucnosti. Je to hra o hledání lidského štěstí, o touze naplnit lidský život, o hledání tápajícím, neuvědomělém, někdy naivním, někdy zoufalém a mnohdy nenaplnitelném. Konflikty hry, byť nakonec skutečné dramatické, vycházejí z naší každodennosti, jsou to konflikty nás všech, problémy naší současnosti. Sráží se v ní minulost naší společnosti s její budoucností. Obecně i v osudech každé z osmi postav hry jednotlivě. Pro režiséra i herce je vzrušivé, že se autorovi podařilo napsat osm našich současníků z masa a kostí, že postavy nejsou v žádném směru schematické. Práce s celým hereckým obsazením (J. Bohdalová, J. Hanzlík, M. Kopecký. L. Vostrčilová, H. Maciuchová, V. Krška, M. Bartošová) byla velmi zajímavá a podnětná.”

IVR (Svobodné slovo, 14.11.1980)

Hubačova hra na Vinohradech

Se jménem Jiřího Hubače se vynoří z paměti Ladislav Pešek v Dlouhém podzimním dnu, Karel Höger a Blanka Waleská v Lístku do památníku, Vladimír Menšík v Ikarově pádu, Vlastimil Brodský v Mapě zámořských objevů… Velcí herci v Hubačových televizních hrách, při jejichž uvedení kritika i diváci nešetřili chválou. Hubač je zárukou kvality televizní hry. Jeho téma jsou lidé ve všedních problémech. A své téma zpracovává zcela současným jazykem. Čím jednodušší příběh, tím složitější je poradit si s ním režijně i herecky. Hubačovy postavy jsou dobře napsány, nejsou jen nahozeny vnější charakteristikou, a proto ja třeba při jejich interpretaci a výkladu jít hloub, za slova, vidět je v souvislosti vztahů s ostatními postavami. To platí i o Hubačově první divadelní hře Dům na nebesích. Napsal ji (po dra­matizaci románů Král Krysa a Komu zvoni hrana) pro Divadlo na Vinohradech.

(…)

Hubačova dlouholetá televizní zkušenost se ani v této hře nezapře: smysl pro detail, pro slovní anekdotu, pro vnitřní charakteristiku postavy. Režisér Václav Hudeček j. h. se spokojil s tou nejjednodušší interpretací Hubačova textu. Ani scéna není ničím jiným než studiovým interiérem (i když bílé obláčky na modrém blankytu by si asi Z. Kolář v televizí odpustil). Byť je Jiřina Bohdalová v Kláře skvostná diky svému hereckému temperamentu, byť pointuje každý Hubačův slovní vtip a uplatňuje svůj ženský šarm, chybí ji další vrstvy figury – zklamání z té minulé lásky, kvůli níž zůstala sama, hořkost z otcova „nedůstojného“ života, pozdní cudnost ve vztahu ke Karlovi i boj o Fandu by neměl být tak zcela směšný, ale spíš mateřsky starostlivý. Ale vypěstovat, zdůraznit vztahy mezi jednotlivými dramatickými po­ stavami, to je úkol režiséra. Jiřina Bohdalová si zaslouží ovace obecenstva, ale její Kláře chybí přece jen plnost. Je to jen prostořeká ženská, která dělá chyby a to pochopí. Proč, to na jevišti nevyzní.

Roli Klářina a Fandova otce hraje zasloužilý umělec Miloš Kopecký. Jeho otec – holkař, pingl, zpěvák, marnotratník, je dobře odvedenou postavou. Kopecký zbytečně nevypichuje slovní humor, ledabyle. zdrženlivě a ve stylu starého proutníka glosuje situaci, komunikuje s Klárou, hovoří o umírání. Krásná je postava hrobníka Karla v podání Vladimíra Kršky. Nemotorný, přišlápnutý, věčně o lidském konci žvanící Karel je v Krškově podání Kopeckému výborným partnerem ve scéně chystání pohřbu.

Těžkou roli má Ludmila Vostrčllová v pani domácí, která se Jiřímu Hubačovi zrovna moc nepovedla, její nemohoucnost zdůrazňuje Hubač lacinými prostředky – potřebuje masáže, hraje jen na piano, pije jen nescafé – trochu otřelé k charakteristice bohaté ženy, která ve svých dvaapadesátí nežije, jen na cosi čeká. A L. Vostrčilová ji stejně lacině hraje, bez nápadu, prvoplánově. Křečovitou snahu o bláznivou dívku Eriku projevuje Hana Maciuchová. Ani ona, režisér a výtvarnice kostýmů Jarmila Konečné nepostřehli, že Erika se zdá bláznivá Kláře, či paní domácí, protože je jiná, protože ač znásilněná, je čistá. (Erika tudíž nemůže chodit v dlouhých šatech dámy, které by zřejmě Klářině vkusu vyhovovaly, ale v šatech dlouhých bavlněných nebo manšestrových, v módě mladých dívek, které nosí, co se jim líbí a které zdaleka na takovou toaletu nemají.) Ostatně Klářina věta poté, co se vymaní ze závislosti na domácí a penězích: „Někdy se člověk musí zbláznit, aby byl normální, že jo slečno,“ je přece od Hubače jasně položený klíč k roli Eriky. (I to komické koupáni je symbolem zároveň.) Maciuchová ji hraje jako afektovanou, nafoukanou, nepřirozenou, vyšinutou bytost. Jenomže to, že se někdo léčí na psychiatrii, neznamená, že takhle musí vypadat a hlavně Hubač jí dal ty nejpřirozenější reakce: nechce lhát, nechce podlézat, říká pravdu. Jaromír Hanzlík hraje Fandu jako člověka věčně nerozhodného, podléhajícího vlivu ostatních. který se pro svou prestiž dokáže postavit proti.

Nová Hubačova hra v Divadle na Vinohradech si získá určitě své diváky, protože je vtipná, protože fandí obyčejnostt života. Stejně tak by tomu bylo v televizi. Divadelnost tu však v divadle marně hledáme.

Irena Gerová (Svobodné slovo, 26.11.1980)

Našli smysl svého života

K premiéře v Divadle na Vinohradech * Odhalování lidských charakterů * Konflikt bez šokující události

Snad s dvojnásobným zájmem jsou mezi divadelními premiérami očekávány hry našich autorů. Divadlo na Vinohradech uvedlo nejnovější práci Jiřího Hubače Dům na nebesích.

První vinohradská premiéra této sezóny je vlastně i divadelním debutem Jiřího Hubače. Na vinohradské scéně se již sice jeho hry hrály (na motivy románů J. Clavela Král krysa a E. Hemingwaye Komu zvoní hrana), ale jako autor byl znám především díky své televizní tvorbě. Vzpomeňme jen hru Dlouhý podzimní den, která před devíti roky získala hlavní cenu na pražském Mezinárodním televizním festivalu.

Jeho první divadelní samostatná práce obsahuje řadu kladnych prvků z předchozí televizní tvorby. Hra se odehrává v současnosti, hrdiny jsou členové jedné rodiny. Detailně jsou propracovány charaktery jednotlivých postav, příběh je do všech podrobností perfektně promyšlen.

Hubač nehledá konflikt v něčem neobvyklém, šokujícím. Obyčejný děj se odehrává střídavě v domě a na nádraží, bez mimořádných událostí. Ale právě na tomto základě je velmi úspěšně odhalován až do těch největších podrobností charakter jednajících postav. Jejich odlišnost, na základě dokonalého odhalení lidské duše, je natolik konkrétní, že tvoří onen dějový konflikt.

V nenápadné režii Václava Hudečka se v hlavní roli Kláry představila Jiřina Bohdalová. Vytvořila vynikající postavu prosté ženy, která se často snaží o něco, co neodpovídá vlastnímu přesvědčení. Prožitým výkonem perfektně znázornila dvojakost charakteru Kláry, která často jednala jen, jak se má, ale někdy i tak, jak sama bez přetvářky cítila. Podobně živou postavu otce vytvořil Miloš Kopecký. Z jeho výkonu vyzařovala silná osobnost, dokonalé splynutí s myšlením postavy. Neméně zdařilý, ostře ohraničený portrét se podařil i V. Krškoví v úloze Karla. I další herci J. Hanzlík, H. Maciuchová, L. Vostrčilová, M. Klásek a S. Bartošová úspěšně podpořili hlavni myšlenkové cíle Hubačovy dramatizace.

Dům na nebesích hovoří z jeviště Vinohradského divadla k zavažným společenským problémům současnosti. Promlouvá o vztahu jedince a lidstva, o přetvářce, vzájemném pochopení, odpuštění, o smyslu lásky, života. Hrdinové hry si v závěru uvědomují prchavost aktuálního okamžiku a věčnost času. Proto si pomáhají a dávají tak vlastně smysl svému životu.

J. Richter (Večerní Praha, 27.11.1980)

Z první řady

Původní divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích (Vinohradské divadlo, premiéra 14.11.) obsahuje všechno to, po čem se po léta volá. Na scénu přivádí živé typy lidí rozličných charakterů. přitažlivý děj, výborné herecké výkony a – snad především – humor.

Nad scénou, na modrém nebi, se bělají tři obláčky. Tam – až vysoko do oblak – staví hlavní hrdinka hry Klára svůj životní sen: koupi domu, v němž vyrostla a v němž dosud se svým mladším bratrem žije.

Hubačova hra zaujme okamžitě a udrží divákovu soustředěnou pozornost do poslední věty. Má nosnou dramatickou stavbu, potřebný spád, přesný vývojový zvrat, logický závěr. Scénář vypovídá o záměru autom napsat současnou komorní hru s ústřední ženskou hrdinkou. Po mnoha létech divadelní nečinnosti dostala velkou příležitost Jiřina Bohdalová. Tragikomické role se chopila s vervou a s celým srdcem. V Kláře ukazuje možnosti svého nevšedního herectví a kvalitativní skok, který ve vývoji svých velkých dramatických postav (vzpomeňme Idiotku) vykonala. V Kláře se představuje v ukázněné, výrazně kultivované podobě a velkým hereckým výkonem zúročuje všechno to, co v ní léta nastřádala.

I když Hubačova hra je důmyslně propracována především pro tuto hlavní postavu, kladem scénáře jsou i další postavy dramatu: Klářin otec, nápadník, bratr Fanda, Erika, jeho milá, paní domácí, opravář. Všechny mají dostatečný prostor rozvinout charakter, herecké výkony svědčí o poctivém zaujetí pro věc. Miloš Kopecký jako záletný otec, vracející se do posledního životního přístavu, vytváří přesnou studii typu. Dává postavě sžíravou ironii a životní moudrost, jízlivý i srdečný humor, lehkovážnost i tragiku. Jaromír Hanzlík (Fanda) hraje hodného, citově zjítřeného mladíka pomalejšího ražení. Díky jeho výkonu a partnerství Hany Maciuchové a Jiřiny Bohdalové se na jevišti odehrávaií působivé, jímavě křehké scény. Herecky vděčnou postavu Klářina nápadníka vytváří Vladimír Krška. Role mu přikazuje náročně balancovot na hranici tragiky a komiky – vždyť povolání jeho hrdiny je funebrák. Krška úkol zvládá výborně. Spolu s Milosem Kopeckým sklízejí potlesk na otevřené scéně.

Hana Maciuchová má roli dramaticky vypjatou. ale typově k ní má blízko a hraje ji s přehledem. Výhrady lze mít k postavě paní domácí. Chyba však není v autorovi, ale v hereckém podání. Lída Vostrčilová onu pětapadesátiletou ženu hraje až příliš jednostranně. A přitom dialogy Kláry a paní domácí (scéna s masáží) a Eriky s paní domácí (výslech) jsou dramaticky silné, ale nevyznívají tak, jak by měly. Milan Klásek hraje postavu řemeslníka a svůdníka tak, že mu věříme každé slovo a každou akci.

Hostujícímu režisérovi Václavu Hudečkovi je třeba závidět první příležitost ztvárnit dobrou hru.

Jaroslavu Kop (Květy, 4.12.1980)

(video)
(video)
(video)
(video)
(video)
(video)
(video)

Divadelní perly do domu

V sérii vydávání záznamů historických divadelních představení na videokazetách pokračuje nakladatelství Thespis Domem na nebesích.

Hru Jiřího Hubače Dům na nebesích nastudoval v roce 1980 v pražském Divadle na Vinohradech režisér Václav Hudeček. Příběh hledání lidského štěstí a touze smysluplně naplnit život vychází z každodenní zkušenosti průměrného člověka, konflikty jsou důvěrně známé, ale skládají mozaiku, která v době svého vzniku odrážela rozporuplné pocity současníků. Hubačova hra je ovšem dramaticky nosná a výrazem i sdělením dostatečně nadčasová, takže neztratila svou působivost ani po čtvrtstoletí.

Osm hrdinů interpretovalo osm dobrých herců vinohradské scény, jež se tehdy těšila velkému zájmu publika i kritiky. Přinejmenším Miloš Kopecký, Jaromír Hanzlík, Hana Maciuchová či Ludmila Vostrčilová a Vladimír Krška byli pro publikum dostatečnou zárukou. Velkou příležitost tehdy Václav Hudeček nabídl Jiřině Bohdalové, která v tragikomické postavě prodavačky z nádražního kiosku Kláry mohla prokázat bohatší herecké vrstvy, než jaké po ní obvykle režiséři žádali. Recenzenti lehdy zdůrazňovali kvalitativní skok od čistě komických poloh k dramatickým postavám (Idiotka) a vesměs oceňovali hereččin soustředěný a ukázněný výkon.

I po letech je zajímavé sledovat souhru hlavních představitelů – Kopeckého nadhled v postavě zhýralého otce, Hanzlíkovo upřímné herectví v roli hodného bratra a nasazení Bohdalové jako prostořeké chybující Kláry.

Usilování nakladatelství Thespis je rozhodně záslužné. Na videokazetách již nabídlo záznamy (z archivu ČT) proslulých inscenací Örkényho Kočičí hry, Goldoniho Poprasku na laguně, Rostandova Cyrana z Bergeracu, Pirandellova Jindřicha IV., Skálovy hry Milá máti, drahá dcero a Daňkovy Vévodkyně valdštejnských vojsk. V jeho katalogu jsou audio i videokazety, Dům na nebesích vydalo nyní i na DVD, na němž je kromě záznamu hry také „15 minut navíc“ s Jiřinou Bohdalovou a Jířím Hubačem. V doprovodných knížkách a sešitech k inscenacím jsou navíc k dispozici dobové kritiky, přehledy historických uvedení, vzpomínky tvůrců, herců i dramaturgů na okolnosti vzniku důležitých divadelních představení. Podstatnou složkou jsou také archívní fotografie.

V mapování nestárnoucích divadelních inscenací, které již nemáme možnost zhlédnout „živě“, chce Thespis naštěstí pokračovat.

Marta Švagrová (Lidové noviny, 18.6.2004)

Jiřina Bohdalová a Jiří Hubač – rozhovor z roku 2004

(video)

Galerie

Autorka myšlenky portálu O divadle, majitelka vydavatelství Thespis, které vydalo – s výjimkou Cimrmanů – prakticky všechna DVD s divadlem, která se kdy na českém trhu objevila a je dokonce tím subjektem, který jako první přišel s myšlenkou prodeje záznamu divadelního představení.

Mohlo by vás zajímat

5. 12. 2024
V pořadí druhou operní premiérou 141. sezóny DFXŠ s jednotícím tématem Navzdory je Čajkovského drama o hloubce a plnosti lidského niterného prožívání, které je v kontrastu s prázdnotou vnějšího světa
25. 11. 2024
Režisér Jan Mocek uvádí v divadle Alfred ve dvoře premiéru autorské inscenace Wandervogel. Inscenace, která kombinuje prvky vizuálního, fyzického a dokumentárního divadla, vypráví životní příběh Heinze Ruthy (1897 – 1937), významného sudetoněmeckého politika počátku 20. století
24. 11. 2024
„I krutá pravda je vždycky lepší než nejistota. Nejistota je děsivá“
24. 11. 2024
Pro Mou vlast chtějí v Azylu78 propojit hudbu, tanec i loutky ve scénický zážitek