Pavel Neškudla

Je několik režisérů, kteří když řeknou, že mě chtějí obsadit, tak nemusím vědět vůbec nic a připojím se.

Jak jste se dostal k divadlu? Vzpomenete si na svůj první kontakt s divadlem?

V osmé třídě na základní škole se uskutečnil nábor do dramatického kroužku, a protože můj dobrý kamarád tam již chodil, přihlásil jsem se taky a už u toho zůstal.

Proč jste si zvolil právě obor herectví na katedře alternativního a loutkového divadla? Hlásil jste se i na jiné katedry?

Tehdy jsem vůbec neuvažoval o rozdílech mezi hereckými katedrami – upřímně řečeno, doteď nejsem schopen ty rozdíly vidět, přijde mi, že herectví jako takové je prostě velmi individuální. Takže jsem zkrátka odeslal pár přihlášek a dostal se na DAMU alternativní.

Přemýšlel jste někdy o tom, že vytvoříte svůj vlastní divadelní projekt, v němž budete zastávat roli režiséra, nikoliv herce?

Tak o tom jsem nepřemýšlel.

Vzkázal byste něco budoucím absolventům DAMU? Budoucím hercům a herečkám?

Divadlo je skvělý!

Kam unikáte, když si chcete odpočinout od divadla? Jaké jsou vaše záliby, koníčky?

Divadlo je pro mě jak zálibou, tak koníčkem. V podstatě nemám potřebu před ním unikat. Takže když si chci od divadla odpočinout, jdu spát.

Sníte o nějaké konkrétní roli, postavě, kterou byste někdy v budoucnu chtěl hrát?

Nesním. Spíše sním o tom, jak by měly mé postavy vypadat.

Od roku 2017 jste v angažmá v Divadle v Dlouhé, jak došlo ke spolupráci? V uměleckém vedení divadla jsou i Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (duo SKUTR), kteří byli vašimi vedoucími pedagogy na DAMU. Jaké to bylo se s nimi po letech setkat na profesionální scéně?

Od skončení školy s Martinem a Lukášem spolupracuji víceméně pravidelně a právě oni mě do Dlouhé dostali. Nabídli mi tenkrát roli Trepleva v Rackovi a od té doby jsem tam zůstal.

Kromě Divadla v Dlouhé působíte také v mnoha nezávislých souborech či divadlech, jako jsou Divadlo X10, A studio Rubín, Depresivní děti touží po penězích, Tygr v tísni či MeetFactory. Jaký je rozdíl mezi přípravami inscenace v klasickém kamenném divadle a s alternativním souborem? Na základě čeho přijímáte nabídky na role?

Dlouhá je moje třetí angažmá a s nezávislými soubory spolupracuji celkem pravidelně už od nástupu na DAMU, takže třináct let. Rozdíl v přípravě inscenace není podle mě žádný. Je to stejné. Samozřejmě, že kamenné divadlo má většinou více peněz na scénografii, kostýmy atd., s nezávislým souborem zase člověk někdy hraje v nedivadelním prostředí jako třeba nádraží, bazén, loď… Ale přípravy (aspoň ty, které řeším já z pohledu herce) se neliší. Všichni máme touhu udělat to co nejlépe. Liší se to pak už jen lidmi a jejich uvažováním. Nabídky na práci přijímám hlavně na základě scénáře. A taky je několik režisérů, kteří když řeknou, že mě chtějí obsadit, tak nemusím vědět vůbec nic a připojím se.

V březnu jste měl začít zkoušet inscenaci Švanda dudák v režii Vladimíra Morávka. Vzhledem k aktuální situaci se ale zkoušení odložilo. Jak vnímáte současný stav, kdy nemůžete hrát ani zkoušet? Co děláte ve volném čase? Umíte si ho užít, odpočinout si, využít k jiné činnosti nebo naopak prokrastinujete?

Hraní a zkoušení bohužel ničím jiným nahradit neumím. Takže moje aktivita v současné době spočívá v tom, že čtu, hraju na nástroj, cvičím a nahrávám různé audio povídky, které následně rozesíláme na různá místa, kde si je mohou lidé – v době nouzového opatření – poslechnout. Moje práce samozřejmě plnohodnotně nahradit nelze, takže k prokrastinaci také dochází, ale nazval bych to prokrastinací nucenou.

Galerie

 

Komentáře

Komentáře