Hlavními postavami příběhu jsou tři významní představitelé české avantgardy: výtvarník Jindřich Štyrský, malířka Marie Čermínová známá jako Toyen a mladý židovský básník Jindřich Heisler. Inscenace se odehrává během jedné noci v předjaří roku 1942 v žižkovské garsonce. Ta se mění v prostor imaginace a snu, ale zůstává i bezpečným místem pro vzájemnou oporu, přátelství a jemný humor.
Podobně jako v úspěšném titulu Pankrác ´45, i ve své nejnovější hře Štyrský/Toyen/Heisler pracuje Martina Kinská s reálnými motivy ze života skutečných osob, jejichž příběh zasazuje do konkrétního historického rámce. Na pozadí faktů a dobových reálií pak rozvíjí vyprávění o lidech, kteří měli spolu tolik společného, že se nemohli odloučit.
Autorka hry a režisérka inscenace Martina Kinská: „Provokovala mě představa, co to mohlo být za setkání – ve smyslu fyzickém, psychickém i tvůrčím. Co je to za blízkost, kdy není jisté, kde končí hranice jedné bytosti a začíná hranice té druhé. Stejně tak byl pro mě přitažlivý moment toho, kdy se člověk dobere nějaké hrany vnímání, snad horizontu bytí… A kdy se rozhodne jít na ni za každou cenu, nebo se na ní ocitne souhrou okolností, včetně tlaku dějin.”
Dramaturgyně Johana Součková Němcová: „Vycházíme z reálných motivů a někdy i událostí, ale situace ve hře jsou smyšlené. O životech a povahách těchto tří osobností se toho příliš neví, a tam si vyhrazujeme právo na uměleckou svobodu.”
Martina Kinská k výchozí situaci hry: „Je zde vážně nemocný Jindřich Štyrský, jehož stav se rapidně zhoršuje, neboť se nemůže v Protektorátu dostat k potřebným lékům. Dále je tu Jindřich Heisler, který se odmítl přihlásit k povinné registraci Židů, tím pádem se ocitl v ilegalitě a většinu času se ukrývá u Toyen v žižkovské garsonce v Krásově ulici; dle legendy tu spal celou dobu ve vaně… A pak Toyen, která se o oba dva starala a, zdá se, neměla tehdy ani později už bližší osoby, než právě je.”
Brzy pak začne jít více o postoj ke světu, o jeho prozkoumávání a uchopení: „Jakou daň si může vybrat odvaha „uvidět“, stát se „vidoucím“ v rimbaudovském duchu… Jak se mohou na světě „střídat“ básníci – básníci slov i obrazu.”
Přitažlivost komorního dramatu s prvky magického realismu podtrhuje i jeho herecké obsazení. Jindřicha Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, všestranně nadaný umělec, který je mimo jiné talentovaným výtvarníkem: „Neodvažoval bych se srovnávat mne jako malíře a Jindřicha Štyrského jako výtvarníka, je mi ale blízký jeho pohled na svět, jeho pokoušení hranic i rozkročení mezi obory. Imponuje mi tím, co všechno dokázal a určitě i svou schopností popsat věci až nepříjemně přesně.”
Toyen, umělkyni z vlastního rozhodnutí záhadnou a nejednoznačnou, ztvárňuje neméně nadaná Anežka Šťastná: „Postava Toyen pro mě zůstává tajemná a neproniknutelná, a právě to je na ní přitažlivé. V inscenaci nám jde o nahlédnutí do světa a myšlení všech tří umělců, což je dobrodružná cesta pro nás a doufáme, že i pro diváky.”
Jindřicha Heislera, který s Toyen později emigroval do Francie, ztělesňuje Mark Kristián Hochman: „Z ústřední trojice máme o Heislerovi nejméně informací, takže mi zbývá hrát princip: to, jak člověk potřebuje komunikovat se světem, vyjadřovat se k němu a pojmenovat ho, ať už jsou vnější okolnosti – v tomto případě válečné – jakkoli nepříznivé.”
Události v noci z 20. na 21. března 1942 jsou vyfabulované, opírají se však o doložená fakta (autorka čerpala mj. z knihy Toyen: První dáma surrealismu Andrey Sedláčkové, která je v inscenačním týmu odbornou poradkyní). V působivém celku využila Kinská i texty Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera, citace z knihy Kašpar noci Aloysiuse Bertranda či Dopis vidoucímu Arthura Rimbauda. Jako výtvarnou poradkyni tým přizval Adélu Kostkanovou.
Autorem výpravy je Jozef Hugo Čačko, který prostor Studia rozčlenil pohyblivými paravány tak, aby se divák spolu s hlavními hrdiny postupně nořil do jiné dimenze vzpomínek a snů, přičemž hranice mezi podvědomím a realitou zůstávají volně prostupné. Jednotlivé předěly slouží zároveň jako projekční plocha pro představy ústřední trojice i jako promítací plátno. Čačkovy návrhy kostýmů jsou inspirovány dobovými fotografiemi, odkazují na oblíbené barvy Toyen – modrou a zelenou. Autorkou hudby je Gabriela Vermelho.
Premiéra: 27. března
