6. prosince 2021

Po Němcích Slované? První sezóna Divadla COMPANY.CZ v Divadle Komedie

Po mediálním humbuku kolem nového provozovatele Divadla Komedie na období 2012 až 2016 bude nejlepší, když si ve zkratce shrneme, jak k novému provozovateli vůbec došlo. Vše rozpoutal dopis Dušana Davida Pařízka, jednatele Pražského komorního divadla, doručený Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen MHMP) dne 29. dubna 2011, ve kterém ukončil činnost svého subjektu v prostorách Divadla Komedie. Důvodů k ukončení činnosti měl Pařízek několik, ale nejzávažnějším byla finanční nestabilita, ve které se kvůli magistrátní grantové politice divadlo pohybovalo...

Bylo vyhlášeno výběrové řízení na nového podnájemce uvedeného objektu za podmínek, že v prostoru bude i nadále zřizována divadelní činnost a že uchazeči předloží uměleckou koncepci divadla, přehlednou ekonomickou rozvahu jeho provozování a doklady o právní subjektivitě; předsedou komise byl jmenován Mgr. Lukáš Kautský. Komise rozhodovala ve třech kolech. V prvním vyřadila pro formální nedostatky dvě přihlášky a ve druhém kole bylo vybráno pět subjektů, které postupovaly do závěrečného, třetího kola. V něm, po přednesení jednotlivých projektů, komise vybrala tři subjekty, které byly, dle mínění komise, nejschopnější navázat (o což MHMP šlo) na tzv. „Pařízkovskou éru“ v Divadle Komedie. Mezi vybranými subjekty bylo Divadlo Letí, Young Talents Martina Pošty a Občanské sdružení Divadlo COMPANY.CZ, divadelní sdružení Evy Bergerové. Po těsném hlasování byl vybrán poslední subjekt, dle mínění jiných outsider mezi uchazeči, Divadlo COMPANY.CZ, protože, dle komise, jejich projekt vykázal „nejlepší vyváženost uměleckou i ekonomickou“ (cit.). Rozhodnutí komise vyvolalo bouři nevole mezi odbornou veřejností. Výherce výběrového řízení dle ní nebyl s to navázat adekvátní formou na progresivní divadelní usilování Pražského komorního divadla. A tak sestavila Marie Reslová, Josef Herman a Vladimír Procházka (členové Poradního sboru pro kulturu v letech 2008-2010) „Žádost o přezkoumání vyhlášení a průběhu výběrového řízení na podnájem Divadla Komedie“. Vadilo jim, mj., „[…] že mluvčí projektu a jednatelka DIVADLA COMPANY.CZ Eva Bergerová veřejně prohlásila před zástupci MHMP, že nepovažuje projekt za závazný[…]“. Touto žádostí se zabývala Rada MHMP na svém prvním zasedání v roce 2012 a ve zprávě k ní uvádí Ing. Václav Novotný (radní pro kulturu) toto: „Výběrové řízení evidentně nebylo vypsáno šťastně. Faktem ale je, že kdyby mělo být vypsáno znovu, situaci by to jen zkomplikovalo. Respektuji tedy výsledek tak, jak jej vyhodnotila komise a věřím, že Divadlo COMPANY.CZ se úkolu zhostí, jak nejlépe dovede.“

Pojďme se tedy nezaujatě podívat, co DIVADLO COMPANY.CZ MHMP nabídlo a jak svou vizi první sezony v novém prostoru (přestěhovalo se ze Strašnického divadla, ve kterém působilo od roku 2004) realizovalo. Veškeré citace jsou vyňaty přímo z koncepce Evy Bergerové a jejích spolupracovníků.

Koncepce přednesená Divadlem COMPANY.CZ MHMP

Divadlo COMPANY.CZ si provoz v Divadle Komedie představuje jako „[…]místo potkávání zavedených i uvádějících se uměleckých osobností, které spojuje společná touha svobodně, nelimitovaně hledat a tvořit, autenticky zobrazovat život a živě reagovat na dobu a její témata. Především by mělo být scénou hereckou, avšak s dramaturgií, která vedle toho, že klade vysoké nároky na herecký potenciál, je cílena na kulturně vnímavého a informovaného diváka. […] Dramaturgie Divadla Komedie by měla být pevnou a zároveň pružnou osnovou, v níž by se proplétalo několik dramaturgických linií a která by umožňovala uvést minimálně dvě české premiéry v sezóně. […].“ První dramaturgickou linií mají být hry (nebo dramatizace) současných světových autorů; druhou linií uvedení jedné světové premiéry českého /popř. slovenského/ autora v každé sezoně a třetí linii zastupuje moderně interpretovaný velký klasický titul. Základním poznávacím znamením jejich dramaturgie má být orientace na slovanský repertoár, s důrazem na polskou dramatiku a divadelní produkci.

Tituly, které chce Divadlo COMPANY.CZ uvést v první sezóně v Divadle Komedie

1)    Rainer Werner Fassbinder: Brémská svoboda (rež. Jan Novotný)

2)    Witold Gombrowicz: Pornografie (rež. Eva Bergerová)

3)    Karel Čapek: R.U.R (nebo Bruno Schulz: Traktát o manekýnech; režie Piotr Tomaszuk)

4)    Markéta Bidlasová: Her Master´s voice (režie Vojtěch Štěpánek)

Jako doprovodný program (s názvem „Českej underground“) budou realizovány scénická čtení, autorská čtení, besedy, koncerty, vernisáže fotografií, obrazů, soch a projekce. Dramaturgie programu má mapovat minulost českého undergroundu.

Realizační tým povede Eva Bergerová jako ředitelka ve spolupráci s uměleckým šéfem Jane Novotným, dramaturgyní Markétou Bidlasovou a režisérem Vojtěchem Štěpánkem.

Realizovaná koncepce pro sezonu 2012/2013

V tiskové zprávě k zahájení sezony vyšel i dramaturgický plán, který obsahoval tyto tituly:

1)    Tadeusz Słobodzianek: Naše třída (režie: Eva Bergerová)

2)    Witold Gombrowicz: Pornografie (režie: Gabriel Gietzky)

3)    Tankred Dorst: Já, Feuerbach (režie: Gabriel Gietzky)

4)    Markéta Bidlasová: Her Master´s voice (režie: Vojtěch Štěpánek)

Všechny uvedené inscenace měly naplnit téma „Může být co není“, ptaní se po povaze reality. Ze Strašnického divadla přeneslo sdružení šest inscenací (Kebab, Murlin Murlo, Oidipús Rex, Rozkvetly sekery, Testosteron a Údolí včel), které muselo v novém prostoru přezkoušet. „Vlajková loď“ Divadla COMPANY.CZ ve Strašnickém divadle, Údolí včel, oficiálně zahajovalo sezonu 10. října 2012 svou obnovenou premiérou. Převod právě této (dle mého soudu nejzdařilejší) inscenace Evy Bergerové ve Strašnickém divadle mi připadal před zhlédnutím v novém prostoru jako nemožný. Bergerová ve Strašnickém divadle využila prohozeného toposu jeviště – hlediště a funkčně naplnila bývalé hlediště zvýšenými praktikábly, které tvořily arénu, na které a ve které se odehrával celý příběh. V Divadle Komedie nahradily arénovité praktikábly ze Strašnic rampy po obou stranách jeviště. Tím inscenace potvrdila svou kvalitu, protože i po přenosu do nového prostředí nic neztratila ze svého kouzla a je určitě důvod, proč na ni zajít (opět).

První opravdovou premiérou v novém prostoru byla hra polského autora Tadeusze Słobodzianka Naše třída. Jedná se o průřez polskými dějinami dvacátého století ve čtrnácti lekcích. Tématem je násilí, které jsou vůči sobě schopni vytvářet lidé, zde ještě postavově omezeni na spolužáky z jedné třídy základní školy. Dějovým vrchol tvoří reálný masakr v Jedwabném v roce 1941, kdy katoličtí sousedé odvedli do stodoly své židovské spoluobčany a tu zapálili. Masakr byl dlouhou dobu přičítán německé okupační síle. Až desítky let po válce byla polská vina na tomto incidentu oficiálně zveřejněna. Hru rozezkoušela Eva Bergerová, ale k premiéře ji dovedl Jan Novotný. Jedná se o inscenaci velmi zdařilou, vyváženou herecky, režijně i dramaturgicky. Všichni herci tvořili v duchu koncepce Divadla COMPANY.CZ – kolektivně. Měla-li bych přeci jen vyzdvihnout jeden – dva herecké výkony, asi bych jmenovala za muže Jiřího Racka v roli Wladka a za ženy Evu Vrbkovou v roli Rachelky, později Mariany. Oba dva dokázali plasticky a věrohodně rozvinout vývoj postavy a upozornit tím na to, že člověk nikdy neví, jak se zachová v rozhodujících okamžicích svého života a to i proto, že ne vždy je on pánem situace. Skoro by se však zdálo, že těmito dvěma inscenacemi částečně týmu Evy Bergerové „došel dech“.

Druhou premiérou totiž byla Gombrowiczova Pornografie a poslední realizovanou premiérou do června 2013 Schaefferův Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce. Obě inscenace trpí stejným neduhem – absencí razantnější dramaturgie a režijního přístupu. Režijně-dramaturgický tým v obou případech tvořil Gabriel Gietzky (režie) a Markéta Bidlasová (dramaturgie). V prvním případě, Gombrowiczova textu, už tak náročný text nedokázala dramaturgyně zhutnit do jedné koncepce a snahou o pojetí kompletního textu se vinou nutných skoků v textu dostáváme až k těžko vnímatelnému textu, který nevědomým recipientům může ztížit vnímání. Méně je někdy více. Stejný problém vykazuje i posledně jmenovaná inscenace, Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce. Opět dramaturgyně chybovala v tom, že uvedený text neseškrtala o retardační místa. Mohla vytvořit jiskřivou jednoaktovku, kterou by doplnila další komediální jednoaktovkou a udělala by pro herce i inscenaci jako takovou větší službu. Takto se během cca hodiny a půl recipient chvíli (kratší) prohýbá smíchy a chvíli (delší) sleduje hodinky, kdy přecházení po jevišti (jinak se herecká akce v tuto chvíli nazvat nedá) skončí. Je to obrovská škoda, protože na jevišti jsme svědky herecké a lidské souhry Michala Slaného a Jaromíra Noska, kterým se snaží (občas nezdařile) sekundovat Jan Hofman. Hofmana tím nechci dehonestovat, je v nevýhodné situaci. Inscenace je totiž založena z velké části na improvizaci a tu díky svému dlouhodobému a pevnému přátelství mezi Slaným a Noskem uvedení zvládají i na mrknutí oka či pohyb ruky, což Hofmanovi činí obtíže.

Program divadla doplňovalo hostování Pražského divadelního festivalu německého jazyka, zájezd ostravských divadel (festival Ostrava v Praze) a Festival nejlepších inscenací Divadla U Mostu z Permi. Jako offstageové produkce proběhlo několik koncertů a výstava ve foyer divadla.

Přehled nově realizovaných inscenací Divadla COMPANY.CZ v prostoru Divadla Komedie

1)    Tadeusz Słobodzianek: Naše třída (česká premiéra 12. prosince 2012; režie: Jan Novotný

2)    Witold Gombrowicz: Pornografie (česká premiéra 4. března 2013, režie: Gabriel Gietzky)

3)    Bogusłav Schaeffer: Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce (česká premiéra 2. května 2013, režie: Gabriel Gietzky)

Ohlasy odborné kritiky na první sezonu

Přestože odborná kritika rozpoutala po vyhlášení výsledků výběrového řízení „hon na čarodějnice“, v analýze působení týmu Evy Bergerové už tak příkrá není. Kritiky jsou totiž vesměs kladné, nejvíce je vyzdvihována inscenace Naše třída, kde recenzenti chválí (stejně jako v tomto shrnutí) herecké výkony i nápaditou dramaturgii a režii. Kritiky ostatních inscenací jsou nejednotné a spíše ukazují negativa.

Sezóna 2012/2013 je mrtvá, ať žije sezóna 2013/2014! Uvidíme, co nám Divadlo COMPANY.CZ předvede. O jejím dramaturgickém plánu více v rubrice “Rozhovor” – s uměleckým šéfem divadla, Janem Novotným.

zdroj fotografií: Facebooková stránka Divadla Komedie (Company.cz)

Galerie

Narozena roku 1985 v Praze. Katedru divadelní vědy Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 2012. Specializuje se především na české činoherní divadlo 20. a 21. století a osobnost herce Václava Vosky. Mezi její koníčky patří divadlo, četba, poslech mluveného slova a její kocour Arbenin.

Mohlo by vás zajímat

4. 12. 2021
Titul hry nám vybaví Peškova roztančeného hochštaplírku, fikaného petrohradského hejska, jenž jako klikatý blesk prolétl líným hejtmanským salónem a napálí tupé náčelnictvo tak drze, že jeho oběti budily až kapku lítosti. Nový překladatel Gogolovy hry, Zdeněk Mahler, režisér Jan Kačer a soubor Činoherního klubu spojili nyní všechny své síly k tomu, aby tuto představu rozbili. Což se jim povedlo.
2. 12. 2021
Dramatický muzikál Sunset Boulevard vytvořil Andrew Lloyd Webber (Jesus Christ Superstar, Fantom opery, Kočky, Evita a další) společně se svými spolupracovníky, libretisty a textaři Donem Blackem a Christopherem Hamptonem podle slavného oscarového snímku Billyho Wildera z roku 1950, který je dodnes odborníky považován za jeden z nejlepších filmů americké kinematografie. Světová premiéra muzikálu se odehrála v roce 1993 […]
1. 12. 2021
Radim Vizváry a Vanda Hybnerová u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připravují legendární Mim Session
29. 11. 2021
Studenti Divadelní fakulty JAMU se vydali za Hamletem současnosti