Archiv autora

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. […] Tato slova by měl znát snad každý řádný maturant. Začíná jimi Sedmá elegie Jiřího Ortena. Právě tohoto geniálního českého básníka připomněl k jeho nedožitému 95. výročí narození Divadelní spolek Kašpar v předpremiéře 21. května sbírkou Elegie.

Kulaté výročí narození předního českého herce Ivana Trojana připomněla v uplynulých dnech snad všechna kulturní média. My v tomto směru nebudeme jiní, přesto na to půjdeme trochu jinak. Zaměříme se na Ivana Trojana „před Ivanem Trojanem“. Jinými slovy, chceme našim čtenářům přiblížit, jak se „fenomén Trojan“ rodil… 

Jedním z cílů O divadle.cz je připomínání velkých osobností českého divadla. Loni na podzim jsme si připoměli půlkulaté výročí narození pozoruhodného a jedinečného herce Václava Vosky (1918-1982). V mládí byl řazen svou vizáží do úzkého hereckého typu „dandyů“ či „floutků“. Tvrdou prací na sobě samém (práce na roli nikdy nekončila premiérou, neustále hledal adekvátnější výrazové prostředky) se však z něj stal výrazný představitel civilního herectví v českém divadle druhé poloviny dvacátého století.

Nejnovější premiérou Divadla Aqualung je razantní úprava Stockerova románu Hrabě Dracula, uváděného pod názvem Dracula reloaded. Nejde o klasickou divadelní adaptaci, ale o inspiraci některými motivy z románu.

Jako svou stou inscenaci uvedl Divadelní spolek Kašpar text současného irského dramatika Marka O´Rowea (*1970) Terminus v režii Marka Němce. Jedná se o tři monology – dvou žen (starší je dobrovolnická sociální pracovnice; mladší neuvádí zaměstnání) a jednoho mladého muže (ani u něj se zaměstnání nedozvíme). V nich se básnickou formou (text je v originále psán stylem hiphopu, o což se český překlad také snažil) dozvídáme osudy našich hrdinů, které nakonec mají víc společného, než se na první pohled zdá.

Po první, celkem rozpačité (kolísavá kvalita inscenací, nedodržení dramaturgického plánu ani ve změněné podobě) sezoně v novém působišti přichází COMPANY.cz s inscenací, jejíž text je považován za jeden z nejklasičtějších v české dramatice, Maryšou bratří Mrštíků, tentokrát v režii Jana Novotného.

Slova „splníme i nemožné“ jsou z textu písně „U čtrnácti pomocníků“, která je součástí inscenace Rozmarné léto. Myslím si, že by to mohl být i leitmotiv celého „kašpařího“ počínání, protože setkat se a hovořit s Jakubem Špalkem je, jako byste narazili na výkonnou elektrárnu. Principál Divadelního spolku Kašpar působí nepřístupně, ale pod touto maskou se skrývá nadšenec (až bych použila slovo fanatik) do divadla. Pakliže vypráví, co se svým spolkem chystá nebo co zrovna nazkoušeli, rozzáří se mu jinak unavené oči a svým entusiasmem nakazí všechny okolo. Díky tomuto zapálení také dostal Divadelní spolek Kašpar až tam, kde je. Mezi kvalitní pražská divadla, u kterých divák ví, že jakýmkoliv výběrem z repertoáru neudělá chybu.

Zakladatelem a vůdčí osobností Divadelního spolku Kašpar je Jakub Špalek. Díky rodinným dispozicím – oba rodiče pracovali ve sportovním odvětví – se Jakub věnoval sportu. Od pěti let hrál hokej a o divadelní dráze neuvažoval. Špalkovo první profesionální setkání s divadlem zařídila banální náhoda, kdy mu v deseti letech při cestě na trénink ujel autobus a vedle zastávky stálo Divadlo na Provázku…

Po šestačtyřiceti letech se Divadlo na Vinohradech rozhodlo vrátit ke svému „rodinnému stříbru“, Pirandellově Jindřichu IV., tentokrát v novém překladu Vladimíra Mikeše. Návraty k legendám bývají ošidné. Inscenátoři stojí před rozhodnutím, zda pietně oživit dávno již zderniérovanou inscenaci, či se na ni podívají „nově“. Ale nejhorší variantou je varianta poslední, programové vymezení proti ní a experimentování s obsahem i formou.

21. října by oslavil narozeniny významný český herec Václav Voska. Rozhodli jsme se mu věnovat v rubrice „To bylo divadlo!“. Výběr inscenací nebyl náhodný. Řídili jsme se vyznáním Václava Vosky, které inscenace ze své tvorby měl nejraději.

Protože divadlo není jen činohra, řekli jsme si, že splníme svůj dluh vůči loutkovému divadlu a připravíme pro vás rozhovor s mladým a progresivním principálem občanského sdružení Toy Machine, Tomášem Běhalem. Tomáš patří mezi mladé absolventy Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (absol. 2012). Jeho vedoucím ročníku byl docent Marek Bečka z Buchet a loutek a „buchťácká“ poetika je na inscenacích Toy Machine znát. O loutkovém řemesle, Marku Bečkovi a především o jeho vlastní práci jsem si s Tomášem Běhalem povídala před představením na festivalu Letní Letná.

Po mediálním humbuku kolem nového provozovatele Divadla Komedie na období 2012 až 2016 bude nejlepší, když si ve zkratce shrneme, jak k novému provozovateli vůbec došlo. Vše rozpoutal dopis Dušana Davida Pařízka, jednatele Pražského komorního divadla, doručený Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen MHMP) dne 29. dubna 2011, ve kterém ukončil činnost svého subjektu v prostorách Divadla Komedie. Důvodů k ukončení činnosti měl Pařízek několik, ale nejzávažnějším byla finanční nestabilita, ve které se kvůli magistrátní grantové politice divadlo pohybovalo…

Na podzim roku 2011 vyhrálo Divadlo Company.cz konkurz na pronájem Divadla Komedie. Výběr komise pražského magistrátu vyvolal v odborných kruzích pozdvižení. O tom, jak se Company.cz nastupovalo do nového prostoru po vynikající éře Pražského komorního divadla, proběhlé sezóně a o divadle vůbec jsem si povídala s Janem Novotným, uměleckým šéfem (a členem umělecké rady) Divadla Company.cz.

Po velmi zdařilé adaptaci korespondence Voskovce a Wericha přichází tandem Dora Viceníková (dramaturgie) a Jan Mikulášek (režie) opět s adaptací, a to dalšího skvostu české literatury, deníku Pavla Juráčka, dramaturga a režiséra nové vlny v československém filmu. Jedná se o projekt, zapadající do dlouhodobějšího zamýšleného cyklu, který slíbil v programu k výběrovému řízení na Divadlo Na zábradlí realizovat umělecký šéf Petr Štědroň.

Tereza Hofová patří do silného ročníku absolventů DAMU v roce 2005. Jejími spolužáky byli, mimo jiné, Marek Němec, Daniel Špinar, Ladislav Hampl či Tereza Vilišová. Své první angažmá získala v pražském Švandově divadle, ale výrazněji na sebe upozornila až v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Dobře našlápnutou kariéru tato drobná tmavovláska s chraplavým hlasem po pěti letech pozastavila, aby vyjela do světa a zjistila, kde je její místo v životě.