Partneři portálu O divadle

Mecenáši

6. prosince 2025

Ptáčci (Národní divadlo moravskoslezské)

Kdo miluje, ten neutíká - činohra Národního divadla moravskoslezského uvede v české premiéře hru libanonsko-kanadského autora Wajdiho Mouawada

Emocemi prošpikované drama (v originále Tous des oiseaux) vyvolalo mezinárodní senzaci už při světové premiéře v Paříži v roce 2017. Hrají je divadla po celém světě, čeští diváci měli v roce 2021 možnost vidět hru zatím pouze během festivalu německých divadel. Ptáčky provázejí všude vášnivé diskuze – a činohra NDM očekává podobné přijetí také od ostravského publika.

Jde o silný lidský příběh o starých rodinných traumatech, předsudcích, ale také o přijetí toho, kým skutečně jsme. O lži a o pravdě, která umí být krutá, ale kterou prostě nakonec akceptovat musíme. Odehrává se na pozadí blízkovýchodního konfliktu, kterému my Evropané stále moc nerozumíme, ale…

Dramaturg Norbert Závodský: „Takhle výjimečný text se vám dostane do rukou jen párkrát za život. Wajdi Mouawad napsal hru, která v mnoha ohledech připomíná slavné antické drama Král Oidipus. Ne náhodou v Ptáčcích zazní replika: Oidipovi nevyškrábala oči pravda, ale rychlost, s jakou se k němu dostala. Stejně jako Sofokles, i Mouawad zkoumá jizvy, které zanechala válka a konflikty, zejména traumata, předávaná z generace na generaci. A také u něho se objevuje motiv slepoty, neschopnosti vidět pravdu. Pro mě osobně jsou Ptáčci neuvěřitelně emotivní, chytří, překvapiví, vtipní, zároveň je vnímám jako hlubokou meditaci nad tématy sebeuvědomění, identity, traumatu a hledání pravdy.”

Režisérka Aminata Keita to má podobně – i pro ni jde o současné drama antických rozměrů: „Je to velkolepá hra o osudu a údělu člověka. Osobní příběh o identitě. To téma se týká každého z nás, ať jej sami řešíme, nebo o něm vůbec nepřemýšlíme. Každý se hledáme v něčem jiném, vytváříme si nějaké žebříčky hodnot, utváříme kulturu, ale ve výsledku jde všem o jednoduchou, ale těžko dosažitelnou věc – o přijetí. Abychom každý přijali sami sebe, a tak dokázali přijmout druhé. Hra mě zasáhla na první přečtení. Vybrala jsem si ji intuitivně a je pro mě radost ji režírovat.“

Eitan, hlavní mužská postava příběhu, pochází ze židovské rodiny, dělá kariéru jako biogenetik, žije s rodinou v Německu a za studiem cestuje do Ameriky. V newyorské univerzitní knihovně potká Wahidu – marockou historičku s americkým občanstvím. Láska dvou bytostí z dnes už hodně tolerantního světa narazí ale na předsudky Eitanovy nejbližší rodiny. Oba milenci se navíc vydají na nebezpečnou cestu za pravdou – a jde tu nejen o ni, ale doslova o život.

Dramatik, herec a režisér Wajdi Mouawad se narodil v Libanonu a ačkoli dnes žije v Paříži, dovede tato palčivá a konfliktní témata zpracovat opravdu působivě. Výsledkem je vždy emočně silná hra, která diváky vtahuje do pravdy a rozbíjí na kusy svět představ, pravidel a neustále opakovaných dogmat. Takoví jsou i Ptáčci. Nenadržují ani jedné straně, přitom pokládají otázky, které bolí. 

V rolích ústředního páru se představí Vít Roleček a Sára Erlebachová a nadšením se netají ani oni. „Je to nádherný text. Máte co říct, co hrát. Vítek se mě před pár lety ptal, jestli mám něco, co bych si chtěla zahrát. Řekla jsem mu, že vysněnou roli nemám, ale přála bych si hrát o velké lásce. A tady se mi to plní. Do toho máte úžasný tým lidí kolem sebe. Cítíte, jak to na zkouškách tepe. To nejde nemilovat.”

Premiéra: 1. února

Více o inscenaci:

Mohlo by vás zajímat

5. 12. 2025
Jedinečnost našich osudů je jen v opakování téhož
18. 11. 2025
Gotický román, chcete-li horor, Brama Stokera Drákula vyšel poprvé v Londýně roku 1897. Šlo o první velké literární zpracování upíří tematiky, které v následujících desetiletích svým věhlasem několikanásobně předčilo svého autora. Irský spisovatel a divadelní kritik Bram Stoker se celý život zajímal o okultismus, mystiku a neviditelné síly, které podle jeho přesvědčení ovlivňují lidský osud. Doba viktoriánské […]
12. 11. 2025
Pravda versus moc. Jedinec proti systému. Žena proti strereotypům
8. 11. 2025
Kdo s koho? Divadlo Bolka Polívky a jeho groteskní fraška Ztratili jsme Stalina