Partneři portálu O divadle

Mecenáši

4. prosince 2024

(R)evoluce v Národním…?

Daniela Špinara znám od svého nástupu na DAMU, tedy nějakých osm let. Znám ho jako (čím dál) staršího a zkušenějšího (bývalého) spolužáka a především kvalitního režiséra. Ne proto, že by jeho pohled na divadlo kdovíjak souzněl s mým, často je tomu právě naopak. Viděla jsem jeho inscenace, které mě chvilkově okouzlily, ale nezanechaly hlubší stopu, viděla jsem i takové, které mě coby diváka rozložily na prvočinitele a plakala jsem ještě v metru. A pak takové, s jejichž koncepcí a vyzněním nemůžu souhlasit. Přesto / právě proto mám k němu profesní úctu, ale to teď není důležité.

Dnes jsem zhédla rozhovor s Danielem Špinarem, coby nedávno jmenovaným, ovšem zatím ještě neúřadujcím šéfem činohry Národního divadla na portálu DV TV. Tentokrát bohužel nemohu souhlasit s postupem Daniely Drtinové na postu redaktorky, ale to v tuto chvíli také není důležité… O tom si dovolím napsat na svůj blog, budu-li mít chuť a energii.

Daniel Špinar rozhovor ustál, byl na něj připravený a já s jeho reakcemi v podstatě souhlasím. Celou situaci kolem ND sleduji a doteď jsem byla odhodlána na ni veřejně nereagovat. Nicméně, teď cítím potřebu se vyjádřit, neboť mě přístup veřejnosti k divadlu jako takovému – a k tomu Národnímu obzvlášť – již delší dobu znepokojuje. Velmi mě mrzí, že “český národ opět nezklamal” a z celé, poměrně běžné zálěžitosti (lidé ve funkcích se prostě střídají) udělal prachsprostou bulvární kauzu. Ráda bych se těch spravedlivě rozhořčených zeptala, kolik inscenací viděli v Národním divadle za poslední roky a kolik viděli inscenací, které režíroval Daniel Špinar…? Čemu vlastně věříte, kromě vlastního úsudku? A to, že “pana Špinara a ty mladé herce, které do ND pozval” dosud neznáte, je opravdu jejich mínus?

Tak teď fakta. Nově nastupující umělecký šéf souboru má právo tento soubor formovat, jak personálně, tak dramaturgicky a vlastně se to od něj očekává (a v případě obří instituce, jakou ND je, vše probíhá s velkým předstihem, pro lidi zvenčí až nepředstavitelným). To, jakou cestu k tomu zvolí záleží jen na něm, na jeho vkusu, inteligenci a svědomí. Je to úkol velmi nepopulární, ale možná si málokdo z vás / z nás umí představit, jak nepopulární obecně je funkce šéfa činohry nebo čehokoli jiného. A nakonec, nemáme náhodou my všichni tak trochu pokřivený vztah k té Kapličce naší zlaté? To jsou jen otázky do pléna. Já sama nemám odpověď zatím zcela připravenou. Ale já, zaplaťpánbůh, ničemu nešéfuju, ani se k tomu nechystám.

A jak řekl jeden režisér a umělecký šéf, kterého si vážím, v divadle se nedají dělat změny revolučně. Je to vývoj. Změny, o kterých se rozhoduje teď se projeví až za několik desítek měsíců (volně cituji). A čím je to větší “moloch”, promiňte mi ten termín, tím trvá tato evoluce déle. Přeju všem divadlům bez rozdílu co do velikosti či odstínů zlata na portálech, aby i jejich vývoj byl skutečnou evolucí, a aby rozhodující posty v nich zastávali ti, kteří na to mají a kteří to vydrží. S čistým štítem, pokud možno.

Co s tím mají společného busty, s veškerou úctou k těm, kteří jsou jejich předobrazem, to mi opravdu ještě stále uniká…

Pozn.: Tento článek nevyjadřuje stanovisko redakce. Je pouze vyjádřením osobního názoru divačky, občasné pisatelky a dramaturgyně Kristýny Čepkové, která pouze je členkou redakce a dovolila si toho využít.

Případné připomínky na: kristynacepkova@gmail.com

Vystudovala dramaturgii činoherního divadla na DAMU, byla v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v Městském divadle Kladno. Mezitím byla dramaturgyní na volné noze a v divadlech pracovala jako host. Nejčastěji hostovala či hostuje v Západočeském divadle v Chebu, v pražském Divadle D21 či v Městském divadle Mladá Boleslav. Spolupracovala také s Českou televizí jako externí dramaturg. V současné době učí teorii divadla na Pražské konzervatoři a dramaturgii na VOŠ herecké. Od roku 2014 působí v nezávislém divadelním souboru 3D company, který hraje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Od září 2020 je kmenovou dramaturgyní Divadla D21.

Mohlo by vás zajímat

25. 11. 2024
Režisér Jan Mocek uvádí v divadle Alfred ve dvoře premiéru autorské inscenace Wandervogel. Inscenace, která kombinuje prvky vizuálního, fyzického a dokumentárního divadla, vypráví životní příběh Heinze Ruthy (1897 – 1937), významného sudetoněmeckého politika počátku 20. století
24. 11. 2024
„I krutá pravda je vždycky lepší než nejistota. Nejistota je děsivá“
24. 11. 2024
Pro Mou vlast chtějí v Azylu78 propojit hudbu, tanec i loutky ve scénický zážitek
23. 11. 2024
Inscenace ze života jednoho z největších skladatelů moderní české hudby, jen rok před 100. výročím založení Osvobozeného divadla. V doprovodu živého orchestru a s Ježkovými nestárnoucími melodiemi