Partneři portálu O divadle

Mecenáši

8. prosince 2023

(R)evoluce v Národním…?

Daniela Špinara znám od svého nástupu na DAMU, tedy nějakých osm let. Znám ho jako (čím dál) staršího a zkušenějšího (bývalého) spolužáka a především kvalitního režiséra. Ne proto, že by jeho pohled na divadlo kdovíjak souzněl s mým, často je tomu právě naopak. Viděla jsem jeho inscenace, které mě chvilkově okouzlily, ale nezanechaly hlubší stopu, viděla jsem i takové, které mě coby diváka rozložily na prvočinitele a plakala jsem ještě v metru. A pak takové, s jejichž koncepcí a vyzněním nemůžu souhlasit. Přesto / právě proto mám k němu profesní úctu, ale to teď není důležité.

Dnes jsem zhédla rozhovor s Danielem Špinarem, coby nedávno jmenovaným, ovšem zatím ještě neúřadujcím šéfem činohry Národního divadla na portálu DV TV. Tentokrát bohužel nemohu souhlasit s postupem Daniely Drtinové na postu redaktorky, ale to v tuto chvíli také není důležité… O tom si dovolím napsat na svůj blog, budu-li mít chuť a energii.

Daniel Špinar rozhovor ustál, byl na něj připravený a já s jeho reakcemi v podstatě souhlasím. Celou situaci kolem ND sleduji a doteď jsem byla odhodlána na ni veřejně nereagovat. Nicméně, teď cítím potřebu se vyjádřit, neboť mě přístup veřejnosti k divadlu jako takovému – a k tomu Národnímu obzvlášť – již delší dobu znepokojuje. Velmi mě mrzí, že “český národ opět nezklamal” a z celé, poměrně běžné zálěžitosti (lidé ve funkcích se prostě střídají) udělal prachsprostou bulvární kauzu. Ráda bych se těch spravedlivě rozhořčených zeptala, kolik inscenací viděli v Národním divadle za poslední roky a kolik viděli inscenací, které režíroval Daniel Špinar…? Čemu vlastně věříte, kromě vlastního úsudku? A to, že “pana Špinara a ty mladé herce, které do ND pozval” dosud neznáte, je opravdu jejich mínus?

Tak teď fakta. Nově nastupující umělecký šéf souboru má právo tento soubor formovat, jak personálně, tak dramaturgicky a vlastně se to od něj očekává (a v případě obří instituce, jakou ND je, vše probíhá s velkým předstihem, pro lidi zvenčí až nepředstavitelným). To, jakou cestu k tomu zvolí záleží jen na něm, na jeho vkusu, inteligenci a svědomí. Je to úkol velmi nepopulární, ale možná si málokdo z vás / z nás umí představit, jak nepopulární obecně je funkce šéfa činohry nebo čehokoli jiného. A nakonec, nemáme náhodou my všichni tak trochu pokřivený vztah k té Kapličce naší zlaté? To jsou jen otázky do pléna. Já sama nemám odpověď zatím zcela připravenou. Ale já, zaplaťpánbůh, ničemu nešéfuju, ani se k tomu nechystám.

A jak řekl jeden režisér a umělecký šéf, kterého si vážím, v divadle se nedají dělat změny revolučně. Je to vývoj. Změny, o kterých se rozhoduje teď se projeví až za několik desítek měsíců (volně cituji). A čím je to větší “moloch”, promiňte mi ten termín, tím trvá tato evoluce déle. Přeju všem divadlům bez rozdílu co do velikosti či odstínů zlata na portálech, aby i jejich vývoj byl skutečnou evolucí, a aby rozhodující posty v nich zastávali ti, kteří na to mají a kteří to vydrží. S čistým štítem, pokud možno.

Co s tím mají společného busty, s veškerou úctou k těm, kteří jsou jejich předobrazem, to mi opravdu ještě stále uniká…

Pozn.: Tento článek nevyjadřuje stanovisko redakce. Je pouze vyjádřením osobního názoru divačky, občasné pisatelky a dramaturgyně Kristýny Čepkové, která pouze je členkou redakce a dovolila si toho využít.

Případné připomínky na: kristynacepkova@gmail.com

Vystudovala dramaturgii činoherního divadla na DAMU, byla v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v Městském divadle Kladno. Mezitím byla dramaturgyní na volné noze a v divadlech pracovala jako host. Nejčastěji hostovala či hostuje v Západočeském divadle v Chebu, v pražském Divadle D21 či v Městském divadle Mladá Boleslav. Spolupracovala také s Českou televizí jako externí dramaturg. V současné době učí teorii divadla na Pražské konzervatoři a dramaturgii na VOŠ herecké. Od roku 2014 působí v nezávislém divadelním souboru 3D company, který hraje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Od září 2020 je kmenovou dramaturgyní Divadla D21.

Mohlo by vás zajímat

8. 12. 2023
„Pro dnešní dobu je charakteristické to, jak rychle (a zdánlivě) všechno se mění. Tlak na přizpůsobení nebo aspoň proklamaci přizpůsobení, cítím jako hlavní téma dnešní doby.”
8. 12. 2023
Osmá dokončená opera Bedřicha Smetany (1824-1884) v obnovené premiéře v NDM
8. 12. 2023
Mezinárodní projekt plný radosti v divadle DISK
5. 12. 2023
“Jako autor jsem psal primárně hru o krizi bydlení. Jako režisér si během zkoušení uvědomuji její další vrstvy a témata.“