Inscenace Švandova divadla, v níž se lehkost prolíná s naléhavostí, hravost s dojetím a kde láska mladičkého páru z italské Verony směřuje k nevyhnutelnému finále, má podle režiséra Martina Františáka potenciál zaujmout diváky všech generací – od teenagerů až po jejich prarodiče: „Na hře Romeo a Julie se mi líbí její ryzí divadelnost spočívající zejména v síle slov, gest a situací. První velká láska tu oběma milencům i jejich okolí převrátí život naruby. Ryzí milostný cit je tu navíc spojen s ještě dětskou nevinností. Důležitý je osobní prožitek, který tu společně s herci může naplno prožít i publikum.”
Oskar Hes považuje Romea za svůj dosud největší divadelní úkol. Proto přistupuje k roli s patřičným respektem. Včetně toho, že absolvoval několikaměsíční hlasovou přípravu zaměřenou na blankvers, pětistopý jambický verš, v němž je hra napsána: „Několik měsíců předem jsem oslovil hlasovou poradkyni Evu Spoustovou, abych se s tímto veršem seznámil. Na zkouškách pak byla další specialistka Regina Szymiková a i ona nám byla skvělou oporou.”
Až do konce sezóny také omezil své další aktivity ve filmu a televizi, aby se na hraní Romea mohl soustředit. Martin Františák: „Tak jako se kdysi James Dean potkal s Rebelem bez příčiny, tak se i Oskar Hes potkává s Romeem.”
Oskar Hes: „Mladý herec může nabýt pocitu, že ho velikost a sláva shakespearovských postav může převyšovat. Osobně se na to ale snažím dívat jako na další velkou příležitost a výzvu. Velmi se těším, co nám Shakespeare ukáže a co nás – i o nás samotných – naučí. Ne nadarmo se říká, že Shakespeare je svátek divadla.”
Julii ztvárňuje Aneta Kalertová, studentka DAMU. Dramaturg Norbert Závodský, spoluautor inscenační úpravy: „Oskar s Anetou tvoří krásnou mladou dvojici a výborně spolu fungují i herecky. Oba jsou nadaní, vnímaví, spontánní a pracovití.”
Oskar Hes: „Aneta Kalertová je nesmírně talentovaná herečka a zpěvačka. Jsem rád, že můžu spolupracovat právě s ní. Je pro mě nesmírně důležité, abych si v páru s hereckým kolegou nebo kolegyní rozuměl i po lidské stránce, a to se nám daří. Věřím, že ji čeká velká kariéra.”
Aneta Kalertová. „S Oskarem jsme si díkybohu naprosto sedli. Ke zkoušení přistupuje vážně svědomitě, má skvělou energii, a hlavně je to parťák, což je opravdu největší štěstí. Přála bych si, aby moje Julie byla hravá, nikoliv příliš dětská, jak bývá někdy zobrazována. Bylo by krásné, kdyby se mi podařilo Julii oživit tak, že se nám podaří splynout, a myslím tím hlavně to, co tato postava říká. Snažím se jít co nejvíce po významu, do kterého vkládám své vlastní představy.”
Podle Martina Františáka byl Shakespeare velmi inteligentním dramatikem. Ve svých textech si hrál s ostrými kontrasty i s jemností vyjádření: „V příběhu milenců z italské Verony je řada dráždivých témat, která jsou stále živá. Například odpor mladých vůči tomu, v čem vyrůstají. Rodiče bez špetky pochopení pro přání svých potomků. Dvě předčasně dospělé děti poprvé prožívající cit, který je přesahuje a který za pár dní rozvrátí zaběhnuté pořádky.”
Podle shakespearologa Pavla Drábka právě generační konflikt patří k ústředním bodům napětí slavné tragédie: „Názorové a zejména hodnotové neshody mezi mladou generací a generací jejich rodičů panovaly už v době Shakespeara. Jen se jim říkalo jinak nebo se o nich vůbec nemluvilo. Generační střet byl tehdy nedílnou, nepsanou a nevyřčenou skutečností života.”
Dramaturg Norbert Závodský: “V Romeovi a Julii se generace míjejí. Mladí mluví jazykem citu, okamžiku a risku, zatímco dospělí jedou podle konvencí, cti a rodové hrdosti. Nikdo se vlastně neposlouchá, každý jen opakuje to své. Výsledkem je ticho tam, kde měl být rozhovor, a tragédie, která nevzniká ze zla, ale z neochoty pochopit svět druhých. Právě v tom je hra až bolestně živá: ukazuje, jak snadno se generace minou, i když stojí jen pár kroků od sebe.“
Norbert Závodský rovněž připomíná, že romance mladých milenců ze dvou znepřátelených rodů se seběhne velmi rychle, vše se odehraje během zhruba pěti dnů. Tomu odpovídá i úprava textu hry, kterou Závodský s Davidem Košťákem pojali tak, aby zdůraznili sevřenost a tah příběhu. Inscenace také zdůrazňuje svěžest a čerstvost příběhu, který William Shakespeare napsal v letech 1595-1596: „Díky Shakespearově genialitě a překladu Jiřího Joska však znějí Romeo a Julie jako dnešní teenageři. Shakespeare byl v tomhle směru průkopník: místo moralizujících typů plných neřesti dal mladým vlastní hlas, jazyk i osobnost.”
Více o inscenaci:
