8. prosince 2021

Speciál: Fringe v plném proudu aneb divadelní okupace Malé Strany

Pražský Fringe Festival možná není ani tak populární ani tak ohromný, jako jeho světoznámý skotský dědeček, přesto má oproti němu dvě nesporné výhody. Za prvé se za anglicky mluveným divadlem nemusíte trmácet až do Edinburghu a v klidu si tak můžete nechat vše naservírovat na pražskou Malou Stranu. Za druhé na něj nemusíte čekat až do srpna, ale můžete se zajít podívat hned dnes. Letošní dvanáctý ročník Prague Fringe festivalu totiž začal v pátek 24. května a potrvá až do první červnové soboty (1.6.).

V Malostranské Besedě, Divadle Inspirace, Divadle Kampa, Divadle na Prádle, A Studiu Rubín a Kavárně 3+1 se letos odehraje více než dvě stě představení zhruba třiceti divadelních, tanečních, nonverbálních a stand-up comedy produkcí. Na svědomí je mají umělci z širokého světa, včetně Anglie, USA, Japonska, Jižní Afriky a mnoha dalších. Pravidlem je, že soubory na festival nedostávají pozvánky, ale musejí se přihlásit samy. Obsáhlý, detailní program a anotace k jednotlivým performancí, stejně jako užitečnou navigační mapku najdete na webových stránkách festivalu.

Simian Features – Bulgakov – Psí Srdce

Již jen dnes a zítra máte možnost vidět v Divadle Inspirace na Malostranském náměstí dramatizaci Bulgakovovy novely Psí srdce, jako one-man show v podání okouzlujícího britského herce a mima Gordona Duffy-McGhie. Během hodiny s minimalistickou scénou a pár rekvizitami rozehraje McGhie celý příběh veleváženého a věhlasného profesora Filipa Filipoviče Preobraženského a především jeho psa Žeryka. Příběh je vyprávěn Žerykem od toho radostného okamžiku, kdy ho profesor najde raněného na ulici a za vydatné pomoci párků si jej odvede až k sobě do bytu o sedmi pokojích, kde mu jedné noci společně s posluhovačkou Zinou a doktorem Boromentalem nahradí psí varlata a hypofýzu lidskými. Dochází k fyzické i psychické proměně psa v člověka. Jenomže co profesor nemohl vědět je, že zesnulý dárce orgánů byl primitiv, násilník a ožrala a že v nové bytosti něco ze psa přeci jen ještě zůstane. McGhie fyzickými proměnami i způsobem mluvy a použitím přízvuků ztvárňuje všechny postavy, od psa, přes Zinu až po členy bytové rady a samotného profesora. Nejvýraznější polohu si ale samozřejmě nachází v psovi Žerykovi a následně občanu Polygrafu Polygrafoviči Žerykovovi. Co se na psovi projevuje jako milé a oceňované vlastnosti, to nabývá v lidské podobě obludně absurdních a groteskních rozměrů. V hercově podání je proměna z nejlepšího přítele člověka do recidivisty a lidského hovada naprosto dokonalá. Tím víc, že partnerem v dialogu, tedy profesorem Preobraženským, je si zase jen on sám. Čím více Žerykov získává sebevědomí a jistotu, tím víc ji profesor ztrácí, což Gordon Duffy-McGhie vyjadřuje celkovým držením těla i projevem. Divák tak nemá ani okamžik nejmenší pochybnosti, že Žeryk a Žerykov jsou jedno a to samé stvoření.

Jednou větou – Psí srdce je šedesáti minutová jednoaktovka plná fascinujících hereckých výkonů, silného příběhu a ironického humoru, kterou byste na letošním Fringe rozhodně neměli minout.

Jak uniknout z Disneylandu

Další zajímavou one-man show je autorské představení How to escape from Disney Land, performera Andyho Silverwooda. Andy v rámci studií na dramatické škole studoval i na pražské DAMU a loňské festivalové publikum si získal projektem Mých prvních deset sexuálních zklamání. Projekt “Jak uniknout z Disneylandu” je sarkastickou hříčkou na téma hledání vlastní identity v bezpohlavní korporátní společnosti, ve které se musíte vždy usmívat a být šťastní, i když zrovna náhodou nejste.

Silverwood vtipně glosuje typické situace, které se odehrávají v hlavě a životě mladého člověka, pro něhož rozhodně není životním posláním fritovat hranolky v restauraci a neúnavně týrá publikum v omezování jejich osobního prostoru v tzv. “audience participation”. Pokud tedy nemáte rádi, když si o váš obličej někdo otírá imaginárně ušpiněnou ruku, nebo vám vytrvale několik dlouhých desítek vteřin nabízí svůj rozkrok přímo do obličeje, demonstrující jízdu v našlapaném vagónu metra, sedněte si raději dozadu. Hodně dozadu.

Jednou větou – Andy Silverwood nabízí publiku odlehčený a trošku přisprostlý, ale především velmi humorní pohled na každodenní problémy, což je přesně ten formát, který by na žádném festivalu tohoto typu neměl chybět.

Překlopeno do druhé půlky

Výhodou představení na Fringe je, že se odehrávají prakticky vedle sebe, na divadelních scénách “od Újezdu po Malostranské náměstí” a jejich délka je pouhých 60 minut. Během jednoho festivalového dne tak můžete stihnout třeba čtyři produkce a každou v jiném divadle. Co by rozhodně nemělo uniknout vaší pozornosti?

Určitě se zajděte podívat na Bežný den Johnnyho Moona, improvizaci, která je označována za mimořádnou, nebo na okouzlující Gil Whitmore, dámu – Lidský Jukebox, která má ve svém repertoáru více než dva tisíce písní a na přání vám některou z nich zazpívá. Z vážnějších témat je k vidění Prague Shakespeare Company s krvavou Vévodkyní z Amalfi nebo adaptace dopisů Franze Kafky pod názvem Kafka a syn, v podání kanadského souboru. Zaujmou jistě také velmi specifické show jako Neomluvitelné představy – autobiografické představení o chtíči po čtyřicítce, zhoršujícím se zraku, marcipánu Marthy Stuart a motorkách. Nebo Ragulabuggla – příběh o enviromentálním uprchlíkovi, který získal cenu pro mimořádného umělce na loňském Fringe ve Stockholmu. V každém případě je ale nejlepším nápadem nakouknout do programu a vybrat si, protože se opovažuji tvrdit, že letošní složení stojí za vidění od prvního až do posledního dne.

Za dvanáct let fungování se Prague Fringe podařilo vytvořit si poměrně širokou základnu fanoušků nových divadelních forem a alternativních performancí, avšak je poměrně s podivem, že českému publiku zatím neučaroval. Nemyslím, že by v tom sehrála roli jazyková negramotnost, protože diváci mladé generace jsou angličtinou kovaní, takže jediný závěr, který mám je, že o Fringe se málo mluví. Na to abyste se seznámili se současným světovým divadlem máte ještě celý tento týden. A potom celý rok na to, abyste o něm nadšeně mluvili. Kdo ví, třeba se na Prague Fringe 2014 dočkáme převahy česky mluvícího publika.

Brigita Zemen vystudovada divadelni teorii a kritiku na pražské DAMU. Po zkušenostech s tvorbou televizních seriálů se vrátila zpět k divadlu, aby se začala živit jako divadelní kritička a copywriterka. Mimo jiné se také intenzivně věnuje péči o lidské mládě. Miluje vše britské a irské a z duše fandí současnému divadlu.

Mohlo by vás zajímat

7. 12. 2021
Meda, Werich… do třetice na Letní scénu Musea Kampa vstoupí Marta. Divadelní recitál k 80. narozeninám Marty Kubišové (* 1. 11.1942).
4. 12. 2021
Titul hry nám vybaví Peškova roztančeného hochštaplírku, fikaného petrohradského hejska, jenž jako klikatý blesk prolétl líným hejtmanským salónem a napálí tupé náčelnictvo tak drze, že jeho oběti budily až kapku lítosti. Nový překladatel Gogolovy hry, Zdeněk Mahler, režisér Jan Kačer a soubor Činoherního klubu spojili nyní všechny své síly k tomu, aby tuto představu rozbili. Což se jim povedlo.
2. 12. 2021
Dramatický muzikál Sunset Boulevard vytvořil Andrew Lloyd Webber (Jesus Christ Superstar, Fantom opery, Kočky, Evita a další) společně se svými spolupracovníky, libretisty a textaři Donem Blackem a Christopherem Hamptonem podle slavného oscarového snímku Billyho Wildera z roku 1950, který je dodnes odborníky považován za jeden z nejlepších filmů americké kinematografie. Světová premiéra muzikálu se odehrála v roce 1993 […]
1. 12. 2021
Radim Vizváry a Vanda Hybnerová u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin připravují legendární Mim Session