Archiv autora

Koprodukce bývá sice častěji filmovou záležitostí, ale když se dostane do divadla, je to podstatně zajímavější. Takovým koprodukčním projektem je původní autorská inscenace Simony Petrů a Kamily Polívkové – Mileniny recepty, která měla premiéru na začátku letošní sezóny ve Studiu hrdinů v Praze a v brněnském Kabinetu múz.

Když děláte rozhovor s Kamilou Polívkovou, zcela automaticky vás napadne alespoň jedna otázka, vztahující se k jejímu otci. Jenže tato scénografka a režisérka Studia Hrdinů je mnohem zajímavější jako Kamila, než jako Polívková. Mluví podobně jako pracuje – tiše, chytře a s nadšením. Probraly jsme režii i scénografii, Studio Hrdinů i Komedii a i na toho tátu nakonec vlastně tak trochu došlo…

Loňská premiéra Zkrocení zlé ženy v režii Daniela Špinara dokázala, že Letní shakespearovské slavnosti nejsou jen záležitostí velkých režijních jmen, ale že se, díkybohu, vydávají i novou a odvážnější cestou. Potvrdila to i letošní zahajující premiéra Snu noci svatojánské, režijního dua SKUTR, která by se nejvýstižněji dala popsat pouhým jedním slovem – letní. Ovšem v každém ohledu.

S příchodem letošního léta má za sebou Studio Hrdinů první divadelní sezónu. A za pouhý rok dokázalo, že je scénou, která si určitě zaslouží nemalou pozornost. Umělecký soubor ve složení režisérů, dramaturgů a výtvarníků Kamily Polívkové, Kathariny Schmitt, Jana Horáka a Michala Pěchoučky si klade za cíl vytvořit dramaturgii syntetizující nejrůznější časové, žánrové i tematické formy a současně se snaží vytvořit jedinečný divadelní jazyk. Mimo to se do budoucna také nebude bránit spolupráci se současnými českými i zahraničními  divadelníky s osobitým rukopisem a tendencí k současnému divadlu. Což zní, na české divadelní scéně, velmi nadějně.

Za poněkud ironickým názvem Zlatá šedesátá, ukrývají režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Viceníková deníky Pavla Juráčka, osobnosti československé filmové nové vlny, převedené na jeviště. O dramatizaci tu přitom nemůže být řeč, protože Zlatá šedesátá v Redutě jsou všechno možné, jen ne dramatická, herci odříkávají text, ale nehrají postavy a děj se pohybuje dopředu, jenže ne skrz situace. Všechno, o co jde, je text.

Pražský Fringe Festival možná není ani tak populární ani tak ohromný, jako jeho světoznámý skotský dědeček, přesto má oproti němu dvě nesporné výhody. Za prvé se za anglicky mluveným divadlem nemusíte trmácet až do Edinburghu a v klidu si tak můžete nechat vše naservírovat na pražskou Malou Stranu. Za druhé na něj nemusíte čekat až do srpna, ale můžete se zajít podívat hned dnes. Letošní dvanáctý ročník Prague Fringe festivalu totiž začal v pátek 24. května a potrvá až do první červnové soboty (1.6.).

Říká se něco v tom smyslu, že existuje dobré divadlo, špatné divadlo a divadlo z Brna. Popravdě jsem nikdy nepochopila, co to vlastně znamená. Ani jestli je to pro brněnská jeviště lichotka nebo urážka. Faktem zůstává, že Brno má jako město jedno specifikum – poměrně malý počet obyvatel v poměru ke kulturní scéně.

Žižkovský Palác Akropolis se zařadil mezi těch pár odvážných scén, které se v poslední době pustily do politického divadla a pod záštitou Nadačního fondu proti korupci dal vzniknout inscenaci inspirované autentickou nahrávkou rozhovoru mezi Ing. Věrou Ježkovou a lobbistou Miloslavem Kožnarem, točícího se kolem kauzy Prunéřov.

Norský dramatik Henrik Ibsen patří mez stálice české divadelní scény, přesto je jeho hra Rosmersholm v Čechách poměrně neznámá. V roce 2005 ji sice na brněnské scéně uvedl J.A.Pitínský, ale v Praze se objevila pouze dvakrát a to na konci 19. století. V letošní sezóně se pro ni rozhodlo Vinohradské divadlo a uvedlo ji pod názvem Rebeka, jako poctu hlavní hrdince a její představitelce Dagmar Havlové-Veškrnové.

Je to už bezmála čtyřicet let, co se českým divákům poprvé představila hra Neila Simona Vstupte!, v režii Františka Štěpánka v Divadle na Vinohradech. Ústřední dvojici komiků v důchodu si tehdy zahráli páni Vlastimil Brodský a Josef Bláha a inscenace byla natolik oblíbená, že se nakonec dočkala i vydání zvukového záznamu. Letos v lednu se legendární duo Sunshine Boys na jeviště vinohradského divadla vrátilo.

Divadlo Letí před lety představilo v rámci projektu 8@8, na kterém spolupracuje s agenturou Dilia, velmi neokoukaný divadelní tvar – scénickou skicu. Co si pod ním představit? Jedná se vlastně o mezistupeň mezi scénickým čtením a inscenací, v tom nejlepším slova smyslu.

Zatímco Špinarova (Petrasova) adaptace Tolstého románu Anna Karenina měla českou premiéru na konci dubna loňského roku v brněnském Divadle Reduta, jen o pár měsíců později se do českých kin dostal hollywoodský film podle stejné předlohy…

Když v roce 1996 uvedli na scéně Druid Theatre v irském Galway poprvé hru mladičkého londýnského dramatika irského původu Martina McDonagha Kráska z Leenane (The Beauty Queen of Leenane), začala nová éra nejen pro Druid Theatre a pro irskou dramatiku, ale pro současné světové divadlo vůbec.

F. M. Dostojevskij je často dramatizovaným spisovatelem nejen kvůli silným tématům a příběhům svých románů, ale také díky jejich přirozené dramatičnosti. Nastasja Filippovna brněnského Divadla U stolu však není pouze scénickou studií na motivy románu Idiot, ale především inscenací stejnojmenné adaptace polského režiséra a dramatika Andrzeje Wajdy.

A studio Rubín je posledních pět divadelních sezón jedním z nemnoha divadel v Čechách, které uvádí současná dramata. Koncepcí Rubínu je navíc zdařilá snaha o vytváření vlastního stálého domácího repertoáru, který naplňují výlučně autorské inscenace mladých tvůrců.