Semafor

Jiří Suchý dovede pro slovní hříčku obětovat pointu vtipu, jeho texty se blíží Osvobozeným co do slovního vtipu, zdaleka však nemají jejich myšlenkovou bohatost a lidovost. Co není, může při Suchého literárním nadání být. Přiznejme mu ještě, že umí hrát na bandžo. Tím však s klady skončíme. Je rozhodně přinejmenším přeceňováni vlastních schopností, postaví-li se J. Suchý po bok M. Kopeckému jako herec.

 – aneb Jonáš a tingl-tangl u Kašparů v Celetné. Představení, které v Semaforu vzniklo v podstatě  jako „z nouze ctnost“ a nakonec bylo jedním z nejúspěšnějších v celé historii Semaforu. (Na fotografii dva Jonášové – Petr Lněnička a Jiří Suchý).

Osvobozené divadlo Semafor? Proč zvolil Jiří Suchý pro své „leporelo o 22 obrazech“ tento titul? V novém programu věnovaném nedožitým devadesátým narozeninám Suchého prvního a zásadního souputníka Jiřího Šlitra  (14. 2. 1924 – 26. 12. 1969) se jeho Semafor hlásí k Osvobozenému divadlu jako ke vzoru, lásce, inspiraci, impulsu, který přímo podnítil odhodlání kdysi amatérské dvojice založit divadlo, v němž by se mohly hrát hudební komedie vzešlé z jejich textařsko-skladatelské spolupráce. Psal se rok 1959 a vzniklo divadlo Semafor.