Poté, když Jiřímu Suchému představil Miroslav Horníček Jiřího Šlitra, sešli se oba Jiří na seznamovací schůzce ve Šlitrově vinohradském ateliéru a hned tehdy, poprvé, prý strávili několik hodin u piána. Šlitr hrál, Suchý stál opřený o klavír a oba zpívali jednu písničku Osvobozených za druhou. Oba je dobře znali už od mládí a v té nečekaně přiznané lásce pochopili, jak moc je formovalo divadlo, na kterém nikdy osobně nebyli, a že by jim to spolu asi „šlo“.
Dokladů inspirace Voskovcem, Werichem a Ježkem pro tvorbu S+Š je mnoho, některé připomíná nový program divadla Semafor. Svěží, vtipný, plný písniček a neokázalého humoru. Tentokrát se míň mluví a víc zpívá a hraje, Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou a mladými členy souboru chápe, že tady není co vysvětlovat, všichni přece souvislosti znají, takže si s tématem „epigonství“ i odkazu nepřítomného jubilanta lze jen hezky pohrávat. Nabízejí třeba jemný „živočichopis“ V+W i S+Š nebo kramářskou jarmareční produkci písně o Golemovi, již Suchý a Šlitr dovedli do roztomilého pokračování a Suchý s Molavcovou vtipně interpretují… Došlo i na staré dobré Šlitrovy písně (také skladby Ferdinanda Havlíka i Suchého) – a i v nich se znovu potvrzuje, jak skvěle Jiří Suchý zpívá a jak nestárnou jeho texty. Ale i semaforské mládí (Zuzana Říhová, Julia Sabolová, Magdalena Jedličková, Michal Stejskal, Ondřej Havel, hostující výborný pianista Petr Ožana…) se tu ukazuje v nejlepším světle. Fakt, že inscenaci skvělým vystoupením posílila hvězda současné populární scény, Michal Malátný z Chinaski, dosvědčuje nejen zpěvákův dobrý vkus, neboť Semafor prý miluje a nazpaměť zná od dětství, ale i jeho cit pro žánr pěstovaný v Osvobozeném divadle (viz jeho podání písní Strejček hlad či David a Goliáš) a posléze v Semaforu (Blázen a dítě, Bledá slečna). Pochopitelně je Malátného účast na dejvické scéně i potvrzením, že toto divadlo žije i dnes pro mladé, nejen pro pamětníky jeho někdejší obrovské popularity.
Označení Osvobozené divadlo Semafor však Jiří Suchý vysvětluje i dál než pouze ve vztahu ke slavné trojici Osvobozených: „Semafor se půl století osvobozoval. Od prvotního diletantismu, od různých manýr, od ideologického tlaku, od ekonomického tlaku… Jediné, od čeho se osvobodit nehodlal, byl vliv Osvobozeného divadla.“ – A o tom všem je nejnovější, velmi příjemné, osvěžující představení, v němž čas letí, nic nedrhne a divákům se ani nechce odcházet.
