Viktor Javořík

Viktor Javořík, dvaadvacetiletý rodák z Moravy, je studentem posledního ročníku herectví katedry činoherního divadla. Kromě absolventských inscenací Téměř Tři sestry, Dobrý člověk ze Sečuanu a Pomona, ho lze nově spatřit v inscenaci Kamarádi (premiéra 18. listopadu). Viktor Javořík v rozhovoru prozradil, jak si našel cestu k divadlu, co pro něj znamená studium na DAMU a proč by podruhé přijímací zkoušky na herectví nedělal. Kromě toho jsme během našeho setkání s překvapením zjistili, že pocházíme ze stejného města – Otrokovic. Stejně jako já se i on do rodného zlínského kraje rád vrací a s ještě větší radostí o něm vypráví.

„Na přijímačky bych podruhé nešel.“

Jak ses dostal k divadlu? Vzpomeneš si na svůj první kontakt s divadlem?

Můj první kontakt s divadlem nebyl úplně šťastný. Byl jsem hodně aktivní dítě, tak mi naši řekli, že bych mohl navštěvovat dramaťák na ZUŠ. Šel jsem na přijímačky, řekli, abych něco udělal, já nevěděl co, tak jsem zazpíval a oni mě dali na zpěv. Takže to byl můj začátek divadla. Úplně se nevydařil, vrátil jsem se k němu až po několika letech zpěvu, kdy jsem se rozhodl, že budu s kamarády hrát ve školním divadle.

Kdy ses rozhodl, že budeš divadlo studovat? A co na tvou volbu říkali rodiče a přátelé?

Na střední škole jsme měli divadelní kroužek, tam jsem čtyři roky hrál a bavilo mě to. Chtěl jsem buď učit češtinu a dějepis, nebo dělat divadlo. Divadlo mělo přijímačky dřív než pedagogická fakulta, tak jsem zkusil DAMU a ono to vyšlo. Všichni mi v mé volbě moc fandili.

Jaký byl tvůj první, opravdový kontakt s divadlem? Myslím tím, kdy sis poprvé vyzkoušel hereckou práci v divadle.

Na jevišti jako takovém jsem stál už na základce, ale zkoušení hry jako celého představení přišlo až na střední škole.

Slýchávám spoustu různých historek o hereckých přijímačkách na DAMU. Někteří tvrdí, že se sem dostali zcela náhodou, moc se nepřipravovali. Jiní zase museli těžce dřít a přijímačky dělali třeba i třikrát čtyřikrát. Jaká je tvá zkušenost?

Asi to jsou jen silácké řeči, ale vždycky říkám, že bych na přijímačky podruhé nešel. Vždycky jsem chtěl učit a zůstat v rodných Otrokovicích – tímto zdravím všechny „otrokovičáky“! Kdybych se nedostal, tak si myslím, že to už podruhé nedělám. Šel bych učit a divadlem se bavil po večerech. Historku z přijímaček asi žádnou nemám, prostě jsem přišel, udělal to a vyšlo to. Tak to je. Nic víc, nic míň.

Je podle tebe pro umělce, který se chce živit uměním, důležité odborné vzdělání (studium na umělecké škole)?

Odpověď je nabíledni – nemusí být důležité vždy. Je například spousta herců, kteří odborné vzdělání nemají a výborně hrají, ale je lepší školu mít. V něčem tě občas zablokuje, ale její umění je zároveň odblokovat a posunout člověka dál. Jsou třeba řemeslné věci, které je nutné se naučit – například mluva, pohyb, technické fígle, teoretické věci. To všechno škola nabízí. Aby člověk dělal dobré umění bez školy, musí být velký talent. Potom školu nepotřebuje.

Myslím si, že se snad každý z nás, nacházejících se neustále v těsném kontaktu s divadlem, setkal s otázkou, zda se vůbec dá uživit divadlem. Jaký máš na to názor?

Je spousta divadelníků, kteří žijí :-) . Uživit se tím dá, ale záleží na potřebách a prioritách. Někdo dělá k divadlu dabing, rozhlas, televizi, seriály a divadlo má jen jako koníček. Tak to prostě je. Pokud nemám bohatou partnerku nebo partnera, tak dělám věci okolo. Spousta herců se nechce živit jen divadlem, tyhle disciplíny je zkrátka baví víc.

Co pro tebe znamená studium na DAMU? Samozřejmě kromě toho, že ti dává profesionální hereckou průpravu.

V něčem je to výhodné, v něčem nevýhodné. Každý třeba říká, že to není žádná vysoká škola. Samozřejmě, je to škola se vším všudy, s teorií a věcmi okolo. Ale zároveň je to jen čtyřleté studium, které uteče jako voda. Rozhodně mi škola dala kamarády a kontakty, kontakty, kontakty! A příležitost. To je to, proč tu jsme. K tomu směruje i DISK – prodat se, ukázat se. Kdybych si ze školy nic neodnesl, tak ty kontakty a příležitosti zůstanou.

Studentům čtvrtého ročníku herectví KČD a KALDu je vždy na jednu celou sezónu svěřeno divadlo DISK. Je však zcela běžné, že kromě absolventských inscenací působí v divadlech a souborech mimo prostředí DAMU. Na jakých zajímavých divadelních projektech spolupracuješ ty?

Hraji v Divadle na Vinohradech. Dostal jsem už na začátku druháku nabídku, abych hrál maličkou roli v Loupežníkovi. To bylo nějaké první oťukávání, poté záskok a další záskok. Teď jsem tam hrál tři hry, budu hrát čtvrtou. Za tuto příležitost jsem neskonale vděčný, protože se nenaskytne každému – moci hrát už ve druháku v profesionálním divadle tak vysoké úrovně. Pak spolupracuji s Honzou Holcem, který je náš kmenový režisér. V rámci Divadla Spektákl děláme ve volném čase inscenace a přebíráme některé klauzury pro Studio Švandova divadla. Pak je to sem tam nějaké scénické čtení, rozhlas, ale jinak je hlavní DISK a Divadlo na Vinohradech.

Co tě v tomto směru baví víc? Realizace mimo DAMU nebo tvorba absolventských inscenací a vůbec působení v divadle DISK? A proč?

Nedá se to srovnat. V Divadle na Vinohradech pozoruji herce, kteří jsou neuvěřitelně zkušení. Jsou hotoví herci, takže se od nich můžu učit. Zatímco tady v DISKU se učíme jeden od druhého navzájem a společně se posouváme. Tady ve škole je mi také práce generačně bližší. V DISKU se dále na tvorbě více podílíme, na profesionální scéně má režisér nějaký plán, který realizuje skrze herce. Ve škole s režiséry nějak společně bojujeme, doslova se podílíme na režii, v rámci generace, studijního úkolu. Na profesionální scéně je větší řád, větší zaběhnutost. Ale o tom já prd vím. Tady v DISKU mám odehrané dvě tři inscenace, na Vinohradech taky, takže co já vím? Nevím nic.

Chodíš do divadla i jako divák? Jak ho z této pozice vnímáš?

Do divadla moc chodit nestíhám. Nebo nechodím do něho pravidelně, není mým zvykem, že jsem třeba třikrát do týdne v divadle. Nestíhám to, nemám na to energii, protože přeci jenom hodně hrajeme. Ale na vybrané kusy jdu, třeba do Národního divadla, na Vinohrady atd. Dívám se, vnímám atmosféru a učím se od profesionálních herců.

Ovlivnila tě v tvém divadelním formování nějaká osobnost? Ať už ve smyslu osobního setkání, profesní spolupráce nebo jen jako platonický vzor.

Když jsem začínal na střední škole, tak jsem chodil na ZUŠ do Otrokovic a tam se mi věnoval Gustav Řezníček. Tímto ho zdravím! On byl první herec, kterého jsem znal, který se mi věnoval. Úžasný člověk. Obdivuji třeba Viktora Preisse, v tragikomediální poloze. On je schod, kterého já nemůžu nikdy dosáhnout. Ale tímto směrem asi vzhlížím.

Máš představu o tom, jaká bude tvá divadelní budoucnost po ukončení studia na DAMU?

Doufám, že se mi naskytnou i další příležitosti spolupráce s Divadlem na Vinohradech. Určitě bych se chtěl divadlu věnovat dál. Ale jak všechno nakonec dopadne, kdo ví?

Sníš o nějakém konkrétním souboru či divadle, s nímž bys chtěl spolupracovat?

Kromě Vinohrad se mi taky líbí soubor v rodném Zlíně nebo v Uherském Hradišti, vždycky jsem chtěl hrát v zlínském Městském divadle nebo ve Slováckém divadle.

Máš zkušenosti s filmovým nebo televizním herectvím?

Velké zkušenosti nemám. Byl jsem asi dvakrát v reklamě, když jsem ještě nestudoval DAMU, neuměl jsem hrát, mluvit. Bylo mi asi patnáct, pustili na mě kameru a řekli „něco dělej“. Já jsem se usmíval, něco jsem říkal. No, vypadá to naprosto strašně. Jinak mě do seriálu nebo filmu zatím nikdo neoslovil. Ale chtěl bych si to vyzkoušet. Nebudu se tvářit, že se mě to netýká. Naopak, týká, jako každého z nás. Nevím, kdo by odmítl hrát v nějakém seriálu. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, co by to bylo za seriál, co by to bylo za roli. Ale ambici logicky mám. I když je pro mě divadlo pořád přednější. Chtěl bych se rozhodně primárně věnovat divadelnímu herectví, ne kamerovému nebo filmovému.

Kam unikáš, když si chceš odpočinout od divadla? Jaké jsou tvé záliby, koníčky?

Kam unikám? No do Otrokovic. Tam je takový kopec, kamarád tam má chatu, zahradu. Tam jezdíme. Jsou to lidé, které znám třeba dvacet let, jsem s nimi v neustálém kontaktu. Tam se tedy nabíjím. Jinak v Praze s přítelkyní. Prostě přijdu domů a vypnu.

Vzkázal bys něco budoucím absolventům DAMU? Budoucím hercům?

Držte se, uteče to jako voda. Vnímejte všechno, co vám říkají, budete to potřebovat.

Viktor Javořík
Viktor Javořík
pomona
Pomona (video)
sestry
Téměř tři sestry (video)

 

Galerie

 

Autor

Tereza Pavelková
Tereza Pavelková

Pochází z malého městečka, které leží poblíž Bílých Karpat, nyní ale žije v Praze. Má za sebou (2016) tříleté studium bakalářského programu oborů Teorie a dějiny divadla a Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě v Brně. Momentálně je studentkou pátého ročníku na katedře teorie a kritiky pražské DAMU. Mezi hlavní zájmy řadí pochopitelně divadlo ve všech svých podobách. Kromě psaní divadelních kritik a recenzí se věnuje také dramatické a prozaické tvorbě. Mimo to miluje čtení knih, pečení, sledování seriálů, běh, cestování a setkávání s rodinou či přáteli.

Komentáře

Komentáře