– Jak k této situaci došlo? –
„V Divadle Bez zábradlí jsem téměř sedm sezón hrál ve hře Mnoho povyku pro nic. Uvažovali jsme o další spolupráci a Karel mě zhruba před rokem a půl oslovil s touto hrou. Není to jen obyčejná komedie, má v sobě i určitou nostalgii a zároveň se většina postav dotkne nějakých nelichotivých poloh svého já. Několikrát jsme se bavili o realizaci, ale vždycky to něco překazilo. V jednu chvíli jsem napůl z legrace navrhl, že si to zrežíruju, zahraju a obsadím sám. Bylo jasné, že mě s tím nápadem pošle do háje. Jenže jemu se tato představa zalíbila.”
– A jaké to bylo, režírovat sám sebe? –
„Není nic strašnějšího, než když člověk zkouší, je na jevišti pořád, řeší, jak hraje, a má samozřejmě pocit, že mu to nejde. Do toho zapomíná text a má na sebe vztek, protože by měl jít příkladem a zkoušet na 120 procent, což ale nejde, protože právě k hraní ještě režíruje. Zároveň je jako režisér naštvaný, že ostatní také neumějí dokonale text a také nezkoušejí na 120 procent, jenže to se těžko vyčítá, když je na tom člověk stejně. A do toho všeho se musí soustředit i na ostatní a zapamatovat si připomínky, aby je mohl na konci zkoušky dát hercům. Neskutečně mě to ale bavilo a naplňovalo. Miluju to intenzivní tvůrčí období, které nekončí zkouškou. Člověk na inscenaci pracuje vlastně pořád. Stále na ni myslí, vymýšlí, a navíc jako herec ještě žije ten život. Několikrát jsem měl tvůrčí propady, ale jako režisér si je nemůžete dovolit. Musíte být pozitivní, vést ostatní, motivovat. Byla to neskutečná jízda.”
Dalším titulem, který DBZ představí v české premiéře, je satira Berlín, Berlín, autorů Patricka Haudecoeura a Géralda Sibleyrase. Režisérem bude Petr Svojtka, pro něhož je tato spolupráce s divadlem jeho první: “Zažívám čerstvá setkání s kolegy, s nimiž jsem dosud nepracoval, taková setkání jsou pro mě vždycky velice obohacující.”
Ústřední dvojici ztvární Karel Heřmánek ml. a Nikol Kouklová. V hlavní roli se poprvé divákům Divadla Bez zábradlí představí také Jiří Hána, kterému režisér Petr Svojtka svěřil roli úlisného a nebezpečného agenta Stasi, protože mu herecky plně důvěřuje a protože se domnívá, že typově Hána splňuje kritéria pro tuto dějem zásadně hýbající postavu. Na co se diváci mohou v této inscenaci těšit?
Petr Svojtka: „Berlín Berlín je především skvělá komedie. Dosti ostrá. Ale taky dojemná. Místy tarantinovská, místy chaplinovská, místy misterbeanovská. Nikoli bezdůvodně získala cenu Molière jako nejlepší nová francouzská komedie. A přijde mi na ní přínosné a skvělé, že dá divákovi doslova pocítit tu zločinnou, nemravnou a hnusnou dobu reálného socialismu – v jeho zahnívající fázi na konci 80. let. Je hrozné a děsivé, kolik lží a mýtů se o této době v posledních letech vytváří, jak ji mnozí falešně relativizují, idealizují, a toto období totality a nesvobody lakují na růžovo. Ti, kdo reálný socialismus zažili, tedy všichni 50 plus, prostě moc dobře vědí, co byl ten systém zač. A všichni – až na hrstku zarytých komunistů a politických zločinců – se upřímně radovali z pádu železné opony, protože o něm celá desetiletí snili. Kdo tvrdí opak, buď trpí absolutní ztrátou paměti, nebo má vzpomínky zastřeny nostalgií na dobu, kdy byl mladší, zdravější, krásnější – a možná i chytřejší – kdy měl celý život před sebou. V horším případě je takový člověk zmanipulován, zblbnut nebo uplacen. A to je právě myslím jeden z důvodů, proč autoři to období zvolili, aby tuhle hrůzu zpřítomnili. Je cenné, že diváci představení Berlín Berlín mohou takové pocity prožít spolu s hrdiny příběhu. Naštěstí jen na divadle. A uvědomit si, že tuhle dobu zpátky fakt nechtějí.”
Posledním titulem, který v této sezóně přibude na repertoár Divadla Bez zábradlí, je tragikomická a absurdní hra s názvem Koza aneb kdo je Sylvie od Edwarda Albeeho. V režii Ondřeje Zajíce budou v hlavních rolích Petra Špalková a Hynek Čermák. Poprvé se zde představí jeho syn, Bořek Čermák. Je pro režiséra výhoda, že se herci takto dobře znají?
Ondřej Zajíc: “Co více, budou otce se synem i hrát. Oba si důkladně rozmýšleli, zda do této spolupráce vůbec vstoupí, protože jejich vztah v této hře graduje až do momentu, který překračuje všechny osobní meze. A to je důvod, proč oba velmi respektuji za to, že do toho spolu šli. Klobouk dolů.”
– Co je zásadním tématem této provokativní až skandální hry? –
Ondřej Zajíc: „Mám pocit, že se nás snaží upozornit na to, že zapomínáme, do jak extrémních situací nás osud může přivést. A klade otázku, jak bychom asi dnes reagovali na osobní apokalypsu biblických rozměrů. Rozhodně z toho naše civilizace nevychází úplně nejlépe. Většinu svého profesního života jsem se pohyboval v dotovaných divadlech, ve kterých se tento typ dramaturgie očekává. Moc mi imponuje filozofie vedení Divadla Bez zábradlí, které, a to se nebojím říct, má jediné odvahu takový text nasadit. Chtěl bych tuto scénu podpořit na této cestě a pokusit se tak dokázat, že Don Quijotové ještě nevymřeli.”
