Palmovka vstoupila do své 79. sezóny, jejíž motto je Poctivá Palmovka, divadelní hrou o nekorektnosti. Čtyřiadevadesátiletý úspěšný podnikatel Gernot Steinfels zemře a jeho zaměstnanci mají zařídit důstojný pohřeb hodný budovatele firemního impéria. Drobný detail na smuteční stuze však spustí neuvěřitelnou lavinu nedorozumění, mezigeneračních sporů, podezření a absurdních konfliktů. Tím drobným detailem však není vzkaz od milenky, ale hvězdička…
Autoři divadelní hry Starý bílý muž s lehkostí a ironií popisují fenomény dneška. Genderové otázky a nerovné postavení žen ve společnosti, svět korporací, erozi tradičních hodnot a v neposlední řadě i svět sociálních sítí a jejich využití jako pole hybridních a kulturních válek.
Dramaturg inscenace Ladislav Stýblo: „Sociální sítě systematicky zvýhodňují konfliktní obsah, který vyvolává silné reakce. Spoluvytváří se tím prostředí, v němž společnost nahlíží sama na sebe jako na prostor permanentního konfliktu, nedůvěry a ohrožení, a namísto funkčních řešení se upřednostňují symbolické postoje – někdy i v rozporu se svými vlastními zájmy. Přestože kulturní války neprobíhají fyzicky a neteče při nich skutečná krev, jejich destruktivní potenciál je značný: Dokážou paralyzovat veřejnou debatu, oslabit sociální soudržnost a odvést pozornost od problémů, které skutečně vyžadují řešení.“
Roman Slovák, v inscenaci Horst Bohne, dosavadní zástupce ředitele, který se okamžitě pasuje na nového ředitele: „S tou postavou se sžívám doteď, zvlášť s jejím charakterem. Horst Bohne je bezskrupulózní kariérista, s tím bojuju, protože takový člověk prostě nejsem. Jestli člověk má vycházet z nějakých zkušeností, má si někde ze života něco seškrábnout, aby z toho mohl na jevišti čerpat, tak já něco takového kolem sebe moc nemám,.“ V jednom se však s postoji Horsta Bohneho shoduje: „V případě aktuálních fenoménů, jako jsou třeba sociální sítě, jsem tak trochu ‚starý bílý muž‘, vyrostl jsem na Rubikově kostce. Vždycky jsem tvrdil, že budu poslední člověk s tlačítkovým telefonem. A najednou mám také chytrý telefon. Ale používám ho stále jenom k psaní zpráv a volání. Ze sociálních sítí a podobných výdobytků mám spíše obavy. Myslím, že jestli se jimi lidstvo nechá zahltit, nedopadne to dobře. A nebude to jen jeden úsměvně absurdní pohřeb.“
V inscenaci Starý bílý muž se v dialozích neustále střetává mladá generace s tou starší a jejími zažitými způsoby jednání. Bodem sváru je korektnost v různých kontextech společenského života. Roman Slovák: „Postavy v inscenaci přitom často řeší jen lingvistickou formu korektnosti. Moc bych si přál, aby si diváci z našeho představení odnesli pocit, že víc než forma je důležitější samo jednání. Jestli se k sobě chováme s úctou, s porozuměním, s respektem. Podobnou katarzi koneckonců nabízí i samotný závěr inscenace. Toto představení potřebuje publikum, diváci mu dají rytmus, přijdou možná i nečekané reakce. Kontakt s divákem má zvlášť v tomto případě – v prostoru komorní scény s hledištěm uspořádaným do arény – velký význam. Na tyto formy divadla jsem koneckonců zvyklý už od svého někdejšího působení v divadlech Husa na provázku nebo HaDivadlo.“
Více o inscenaci:
