Anděl Páně – muzikál podle stejnojmenné filmové pohádky. V něm Anděl Petronel – popleta a nebeský outsider putuje v doprovodu škodolibého čerta Uriáše po Zemi, aby dokázal Pánu Bohu, jak lehké je napravovat hříšníky a tím se zároveň sám nedostat do pekla. V pozemském světě způsobí spoustu zmatků, ale síla lidské lásky, pevná naděje a všichni svatí nakonec pomohou napravit vše, co Petronel pokazil. Nakonec se smí i vrátit na nebesa, protože na poslední chvíli jednoho hříšníka napraví – sám sebe!
Autor hudby a písňových textů Ondřej G. Brzobohatý: „Nápad na muzikálovou adaptaci dnes už kultovní pohádky Anděl Páně vznikl v jednu dobu v hlavě mé i Lucie Konášové, autorky scénáře, nezávisle na sobě. Aniž bychom se předtím znali. Přesně v období, kdy jsme s ředitelem divadla Egonem Kulhánkem tuhle možnost probírali, poslala Lucie Egonovi upravené libreto podle jejího vlastního scénáře. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že to asi nebude náhoda a mělo by se to stát. S Lucií jsme se ihned propojili, dali hlavy dohromady a dotáhli muzikálovou verzi do podoby, která ctí jak svůj žánr, tak vše, co původní pohádku dělalo a dělá tak jedinečnou. Humor i poetiku jsme zachovali a přidali spoustu dalšího, aby si diváci užili muzikál v tom nejryzejším významu slova a nejen repliku filmu. Do tvůrčího týmu jsme navíc přizvali nekonvenčního režiséra Martina Čičváka, který svým originálním smyslem pro divadlo bezesporu přispěje k atraktivitě naší muzikálové verze tohoto, jak on rád říká, národního pokladu.“
Režisér Martin Čičvák: „Anděl Páně je Svatý Grál mezi pohádkami pro děti i dospělé. Myslím, že se nám povedlo postavit naprosto skvělý tým pro přípravu v každém detailu vizuálně a akusticky působivé inscenace, abychom naše děti nezklamali. Protože naše děti jsou konsekventní a přísne, rychle odhalí faleš, nebo kompromis – nic z toho nechceme a nesmíme dopustit. Nerad bych se dostal do situace, že mi mé děti řeknou: “Tati, takhle to ale není!“ Čeká nás úžasně vzrušující práce, ve které žádné ex-post vysvětlující argumenty nezaberou. Jenom krystalicky čisté sdělení – prostě Svatý Grál.“
S autorkou Lucií Konášovou
– Jen těžko si lze představit, že by ve filmu dvě hlavní postavy Anděla Páně hrál někdo jiný, než Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Myslela jste na ně už při psaní scénáře? –
“Když jsem psala filmový scénář, neměla jsem před očima konkrétní herce. Je to taková moje metoda, spolehlivá berlička, že kdykoliv píšu, představuju si herce bezpečně nedostupné. Protože jinak hrozí, že bych jim psala nějakou škatulku, ve které jsem je viděla. Že bych to přizpůsobila svému očekávání a to by tomu bylo tou největší brzdou.
Takže já jsem si Petronela představovala jako Louise de Funese. To je prostě on – popudlivý, nepříjemný, arogantní, nafoukaný, do všeho mluví, je drzej vůči Pánu Bohu. A zároveň je v něm velká laskavost, takže ho máte ráda, protože víte, že to je takový popudlivý skřítek. Trošku rarach.
Na Uriáše jsem neměla vůbec žádnou představu, pro mě byl tou ústřední postavou Petronel, a to byl Louis de Funés. A když ten scénář dostal Jirka Strach, tak mi řekl: “A teď mi řekni, kdo.” Tak jsem řekla: “Nevím. Sežeň Louise de Funése.” A je zajímavé, že Jiří Dvořák a Ivan Trojan spolu hráli poprvé a ta chemie mezi nimi zafungovala báječně.
– Jak jste se při psaní pro divadlo vyrovnávala právě s tím, že postavy Petronela a Uriáše jsou s nimi tak pevně svázány? –
“Já jsem se po těch letech od vzniku filmového scénáře dostala k velkému nadhledu a odstupu. Takže už jsem začala o některých věcech uvažovat trošku jinak. A díky tomu se mi to také lépe převádělo. Není to věrná kopie, ale byla jsem schopná se do toho znovu položit autorsky a kvůli tomu, co divadlo vyžaduje, jsem se musela od spousty věcí oprostit.
Probírali jsme to s Ondrou – já jsem měla jasnou představu, napsala jsem si bodový scénář obou dvou jednání, jak bych chtěla postupovat, co jde odvyprávět. Probírala jsem to s ním, protože jsem potřebovala sparingpartnera, abych se zbavila toho filmového vidění. To nám fungovalo úplně perfektně a díky tomu já jsem si vlastně našla odstup od těch dvou postav. Takže Čert je víc sexy a Anděl je větší rošťák. Nebudou kopírovat své dva vzory, protože to ani nejde, ale můžou se předvést po svém.”
– Divadlo nemá za úkol napodobovat film, jeho reálie. Jak jste z toho vybruslili? –
“Za mě nádherně, ale já o tom nesmím mluvit. Já jsem měla samozřejmě nějakou představu, a protože jsem si ještě neuměla představit triky, jaké může divadlo nabídnout, s čím vším se dá hrát, tak jsem říkala Ondrovi, že bych hrozně chtěla barokní divadlo. Ať je ten, kdo sedí v hledišti, absolutně ohromený tím, co všechno je možné. A jak to může být hravé. Ne prosté, jednoduché, ale nesmírně hravé a kreativní. Co to divadlo dokáže. O tomhle jsme se bavili a já myslím, že se diváci mají na co těšit. Vizuál bude nádhernej.”
Více o inscenaci:
