(pro barevnou fotografii klikni)
Ta fotografie by nemusela být ničím moc zvláštní. Liberecký radní pro kulturu Ivan Langr dává na jevišti Divadla F.X.Šaldy kytici nedávné ředitelce divadla Jarmile Levko. Ta byla ředitelkou DFXŠ osm let, v únoru 2022 se stala poslankyní parlamentu, když převzala poslanecký mandát za Jana Farského, který se jej tehdy vzdal. Před těmi třemi lety ji v ředitelně divadla vystřídala Linda Hejlová Keprtová, s tím, že je to na dobu do návratu Jarmily Levko z politiky. Ten sice nastane letos na podzim, ale Jarmila Levko se už nebude vracet do Liberce, ale stane se správní ředitelkou Opery Národního divadla a Státní opery.
Až sem by to byl normální příběh výměny lidí v divadle. Poděkování, kytice a sdělení, že Linda Hejlová Keprtová vede divadlo tak dobře, že její dočasný mandát byl změněn na trvalý, s dobou trvání neurčitou. Zajímavý však byl okamžik, kdy Ivan Langr řekl, že mu Jarmila Levko při svém nástupu řekla, že pokud město chce mít kvalitní divadlo, musí mu přidat peníze. Hodně peněz. Stalo se a dnes, s odstupem, lze jen konstatovat, jak dobré je, když má město osvícené radní, kteří vědí, jak nesmírně důležitá je kultura pro život města i celého jeho regionu.
I díky vstřícnosti radnice si divadlo může dovolit pořádat Šaldovu šňůru, přehlídku premiér končící sezóny. První dva ročníky proběhly v letech 2023 a 2024 a už teď víme, že ŠŠ bude i příští rok, od 12. do 16. června. Na té letošní viděli diváci dvanáct inscenací, od Tyjátru Mistra Pedra až po Evžena Oněgina (odkazy na ostatní inscenace jsou pod jejich děkovačkami dole).
Kromě toho, že liberecké divadlo je velmi kvalitní en bloc, jsou na něm zajímavé dvě věci. Spolupráce. Všech tří souborů – činoherního, baletního a operního (k nedávným přáním ředitelky divadla patří i touha mít soubor čtvrtý, muzikálový), i spolupráce s dětmi, ať už ze Severáčku, Dětského operního studia, baletních škol DFXŠ či tanečního oddělení liberecké ZUŠky. Tou druhou je pak nepřehlédnutelná dobrá atmosféra uvnitř divadla. (Jeden člověk z vedení divadla to letos pojmenoval termínem „druhá rodina“, ale protože to zní až kýčovitě, dávám to sdělení do závorky a věřte mu nebo ne…)
Letošní Šaldova šňůra předvedla divákům 12 inscenací za pět dní. Z toho bylo 6+1 inscenací činoherních, 3+1 operní a 2+1 baletní. To +1 pak značí West Side Story, na níž se podílejí všechny tři soubory rovným dílem, tedy ji mají všechny tři v přehledu repertoáru.
Divadlo nejsou Branky – Body – Vteřiny a každý může mít svůj vlastní názor a preference, nicméně z operních libereckých inscenací byla velmi zajímavá Maryša s Lívií Obručník Venósovou v titulní roli. Notoricky známý příběh, s ne zcela přístupnou hudbou Emila Františka Buriana, u něhož si divák s ještě větší naléhavostí uvědomí, jak nesnadná byla společenská pravidla pro ženy před pouhým stoletím a kousek. (Možná je to tím, že některé repliky – typicky ta o původu kávy – v činoherním podání už zlidověly k až úsměvné karikatuře sebe samých, zatímco v operním provedení jsou při dominanci hudby mnohem naléhavější.)
Z čistě baletních inscenací byla na letošní Šaldově šňůry Sněhová královna, s nádhernou scénou i kostýmy a obdivuhodnými výkony všech, najmě pak dětských herců. Ale hodně zaujal i Triangl, tedy tři choreografie s názvy Proměna, (NE)Možnost a What a Funny Moment.
Činoherní část letošní Šaldovy šňůry divákům představila Václava Helšuse jako Otce stiženého postupující Alzheimerovou chorobou anebo Nebezpečné známosti s výbornými Karolínou Baranovou a Filipem Jášou, přičemž to „výborný“ není ani u jednoho z nich nic nového pod sluncem. Anebo Musíme si pomáhat (viz film Jana Hřebejka) s hostujícím Viktorem Javoříkem v „roli“ Jaroslava Duška, tedy Horsta Prohasky, a skvělým Tomášem Váhalou v roli Josefa Čížka. (Inscenace je uváděna v Malém divadle – velká scéna DFXŠ by jí asi slušela lépe, ale rozhodně se nedá říci, že by se v ní divák prostorově ztratil.) Také Charleyovu tetu, kterou si všichni, v čele se Zdeňkem Kupkou, hodně užili. Diváci zrovna tak, i když by bylo o trošku lepší, kdyby inscenace byla o trošku, asi tak půl hodinky, kratší. Předposlední den přehlídky viděli diváci dva velké milostné příběhy. Dopoledne Romea a Julii, s ústřední dvojicí Evou Goldmannovou a Danielem Tomanem. A večer pak tímto příběhem lásky inspirovanou West Side Story v podání všech tří libereckých souborů (v Liberci je West Side Story inscenována poprvé). Jeden z těch titulů, které všichni důvěrně znají, všichni slyšeli Bernsteinovu hudbu stokrát, což však souborům cestu k divákovi dopředu nijak neulehčuje. V tomto slova smyslu však není třeba se o libereckou inscenaci nijak bát.
Jaká bude Šaldova šňůra 2026? To dnes nikdo neví, ale premiérami příští sezóny, z nichž bude divadlo vybírat, budou:
– činohra: Molière, Přelet nad kukaččím hnízdem, Pýcha a předsudek, Blízká setkání, Winterbergova poslední cesta, Rozbité zrcadlo, Žítkovské bohyně
– opera: Porucha na lodi Nautilus, Tosca, Svatební košile, Figarova svatba
– balet: Frida, Hory a údolí, Butterfly Effect
