Byl Karel Čurda nešťastnou obětí neřešitelné situace nebo největším českým zrádcem 20. století? Jedním z nejodvážnějších hrdinných parašutistů nebo proradným gestapáckým ďáblem? Na tyto otázky nelze jednoznačně odpovědět, protože v životě nechvalně známé osobnosti českých dějin byla bezpochyby období, kdy byl jedním, i období, kdy byl druhým. Byla to ale stále tatáž bytost? A pokud ano, co se s ní stalo?
Když se Karel Čurda jednoho rána probudil z temných snů, zjistil, že se přes noc proměnil v jakousi odpornou zrůdu. Měl na sobě rajtky, pod nosem knírek, na nohách lesklé holínky a na dveřích jeho nového bytu bylo na cedulce napsáno: Karl Jerhot. Velmi se tomu podivil, ale své nové identitě se neprotivil. Přijal ji. Jako kdysi býval Karlem Čurdou, stal se pak Karlem Jerhotem.
Martin Donutil v roli Karla Čurdy a Robert Mikluš v roli švejkovského čističe bot Juráčka. Nová česká faustovská tragikomedie režiséra a dramatika Davida Jařaba, která začíná na prknech divadla Rokoko a končí na schodišti Petschkova paláce, bývalé nechvalně proslulé ústředny pražského gestapa. Po konci představení v Rokoku se totiž mohou diváci vydat formou audiowalku skutečně do Petschova paláce a zažít tam epilog inscenace.
Atentát na Heydricha má své hrdiny i své zrádce. David Jařab se pokouší porozumět, co přivedlo Karla Čurdu ke skutkům, které stály Čechoslováky více než 250 lidských životů. K inscenaci říká: „Rešerše pramenů byly důkladné, ale nikdy jsem neusiloval o historickou studii. Divadlo má své zákonitosti a vyžaduje jiné uchopení, než třeba literatura faktu. Divadlo potřebuje spíše než informace emoce, aby mohlo do divákovy mysli proniknout a zapůsobit. Proto je i můj Karel Čurda odrazem nejen dobových pramenů, ale i současných úvah o vydělenosti, předurčenosti a cestě k selhání. Nesnažím se ho omlouvat, ale nějak pochopit. Vážně i s ironickou nadsázkou.“
Předkládáme proměny jedné osobnosti, kterou podle jména každý zná, ale málokdo se pokusil hledat příčinu jejího chování.
Více informací o inscenaci:
