Partneři portálu O divadle

Mecenáši

6. prosince 2022

HaDivadlo 2022/2023

V HaDivadle budou režírovat tři Slováci a jeden Ukrajinec. Sezona nese název Blízkost

Brněnské HaDivadlo, jedna ze tří scén Centra experimentálního divadla, vstoupilo do své 48. sezony. Po předchozí Sezoně 47: Nerůst, v níž HaDivadlo ustoupilo z produkce velkých premiér a věnovalo se tzv. Tvůrčím intervencím, se bude soubor v nadcházejícím období ve své tvorbě zabývat pojmem Blízkost.

Sezona 48: Blízkost se vydává své hlavní téma zkoumat z různých perspektiv, ale zejména odkazuje k vlastnostem, které kolektiv HaDivadla vnímá jako klíčové pro zvládání turbulentních časů kolem nás. Blízkost – schopnost empatie, vzájemné pomoci a spolupráce.

Humanismus 2022

Autorská scénická mozaika jedné dovolené ve válečných časech…
Autorský text uměleckého šéfa HaDivadla Ivana Buraje a filmového režiséra a scenáristy Bohdana Karáska se odehrává na dovolené v Benátkách a odráží konkrétní Burajovu situaci hledání vhodného námětu pro divadelní projekt v době plné společenských krizí a války. (Pro Bohdana Karáska se jedná už o třetí spolupráci s HaDivadlem po hrách Naši a Vnímání.)

Tři bývalí spolužáci z divadelní školy jedou spolu na dovolenou. Jeden z nich bere i svoji mladší přítelkyni a její kamarádku. Benátky. Rok 2022. Válka na Ukrajině. Město na vodě. Bydlení v cizím bytě. Airbnb. Terasa, společná večeře z lokálních potravin, volné rozhovory a letní těla. Plynutí dovolené. Dokážeme se dnes uvolnit?

Rozhovor se stáčí k nadcházející sezoně divadla, ve kterém jedna z postav pracuje. Ruská literatura. Vzlétající holubi. Někdo nad prosciuttem mluví o projektu z díla ruského nobelisty Josifa Brodského, který pobýval v Benátkách v emigraci. Dá se dnes oddělit původ autora od jeho díla? Je koncept národa ještě relevantní? Na zábradlí se suší ručníky. Může být krása maskou teroru? A čemu všemu má být umění otevřené? Morální neklid a každodennost. Co jsou naše hodnoty a proč je máme? Slyšet zvony ze Santa Maria della Salute. Dokážeme být k sobě upřímní? Třeba v manželství a ve vztazích? Věrnost. Celistvost naší identity. Je pravda chaotická? A jakou míru otevřenosti jsme schopni unést? 

Autoři: Ivan Buraj, Bohdan Karásek, režie: Ivan Buraj, dramaturgie: Matěj Nytra, Anna Prstková, scéna: Antonín Šilar, hudba: Michal Cáb, kostýmní spolupráce: Anna-Natalia Fajnorová, Nikol Piškytlová

Premiéra: 12. listopadu

Než skončí válka / До кінця війни

Projekt ukrajinského studenta režie Maxe Nowotarského je přímou reakcí na ruskou agresi na Ukrajině. Dokumentární inscenace bude koláží osobních výpovědí žen a mužů, kteří uprchli před válkou a našli v Brně dočasně svoje útočiště. Ukrajinští uprchlíci se zde sami stanou performery. Inscenace bude uvedena pouze třikrát.

Ráno práce na výzkumu, oběd pro malou dceru, odpoledne volejbal s účastníky kurzu češtiny. Stihneme večerní telefon s babičkou v okupovaném Mariupolu? Noc plná neklidu a touhy probudit se v míru…

Jaká je každodenní realita příchozích z Ukrajiny? Dá se najít budoucnost v jiné zemi, v nalezeném bezpečí, ale také nejistém provizoriu? Je možné se integrovat a pokoušet se zapustit nové kořeny –⁠ anebo dál čekat na šanci vrátit se?

Dokumentární inscenace v režii Maxe Nowotarského, studenta režie Divadelní fakulty JAMU původem z Ukrajiny, tvořená a hraná společně s jeho krajany, kteří přišli během válečného jara do Brna a okolí. Experti všedního dne, v jiné zemi, jejichž původní domov zůstal v zóně bitevního pole.

Autoři: kolektiv, režie: Max Nowotarski, dramaturgie: Matěj Nytra a kolektiv

Premiéra: 12. prosince 2022

Požár v šťastném Rakousku

Rovnováha. Manipulace. Iluze. Oddanost. Může být blízkost ve vztahu toxická? A lze překonat svůj původ? Stanislavov, město v srdci Haliče 1900: Rakousko-Uhersko. Autorská adaptace románu Felix Austria (2014) oceňované současné ukrajinské autorky Sofije Andruchovyč.

Dvě ženy, paní a její služebná. Příběh téměř sesterského vztahu ukrajinské služebné Stefanie a dědičky rodinného sídla Adely z polsko-německé rodiny se drolí do fragmentů mezilidských her, úskoků i drobných radostí. Chystání stolu a vzájemná blízkost. Vstup okolních postav (farář, nápadník, prodejce ryb, kouzelník) a nabývání společenských rolí Stefanie a Adely. Hodování. Milostné hry a touha po „šťastném“ Rakousku. Západ. Pokrok a nedořešená minulost…

Požár, který spojil osudy obou žen s odlišnými příležitostmi k dobrému životu a vypořádávání se s jeho následky, naznačuje i cosi o hledání nové, lepší budoucnosti Evropy.

Autoři: Sofija Andruchovyč, Eduard Kudláč a Iva Klestilová, režie: Eduard Kudláč, adaptace: Eduard Kudláč, Iva Klestilová, dramaturgie: Matěj Nytra, scéna a kostýmy: Eva Kudláčová Rácová, hudba: Peter Machajdík, citovaný překlad: Petr Ch. Kalina

Premiéra: 24. února 2023

Moravský kras

Soubor se pod vedením slovenského tvůrce Petera Gondy již nyní věnuje tomuto Brnu blízkému chráněnému území. Moravský kras se sám stává hlavním námětem inscenace – příběhy, dějinné i geologické souvislosti, lokální folklor, ale taky vlastní zkušenosti se odrazí ve finální podobě tohoto divadelního experimentu. 

Existuje ještě vůbec divočina? Autorská inscenace Petera Gondy o nejasné hranici mezi netknutou přírodou a tím, co si do ní lidstvo projektuje.

Moravský kras je uzákoněný jako chráněná krajinná oblast, ohraničené, vymezené a korigované území. Je také záznamníkem tisíců let lidské činnosti: v jeskyni Kůlna byl doložen pobyt člověka neandrtálského z doby před 120 tisíci let, poblíž Stránské skály se postupně rozrůstalo osídlení dnes známé jako Brno.

Komu patří paměť, kterou jsme uložili do hlubin ponorné řeky Punkvy? Nerostné bohatství poznamenala těžba a průmyslová tradice, z lesů se naopak stalo projekční plátno městských snů o přírodě, do které lze zavítat na oddechovou návštěvu. Adamov a Blansko. Lokální folklór, mýty a příběhy. Scénický experiment, který se pokouší uchopit krajinnou oblast jako námět pro divadlo. Co se stane s Moravským krasem, až z planety zmizí člověk?

Autoři: Peter Gonda a kolektiv, režie: Peter Gonda, dramaturgie: Anna Prstková, Adam Draguň, scénografie: Matěj Sýkora, hudba: Jonatán Pastirčák

Premiéra: 28. dubna 2023

Ivan Buraj

Režisér a spoluautor divadelních textů. Od roku 2015, kdy působí jako umělecký šéf v HaDivadle, vytvořil mj. sérii interpretací klasických dramat Čechova, Ibsena, Gorkého (Cena Divadelních novin 2019) nebo Havla a adaptace komplexních románů Náměsíčníci Hermanna Brocha (Projekt roku dle festivalu …příští vlna/next wave… 2017), Stiller Maxe Frische ve Studiu Hrdinů, či Kosmos Witolda Gombrowicze na Nové scéně Národního divadla. Jeho nejnovější inscenací byla adaptace novely Ginny Molinari Tady je všechno ještě možné pro Činoherní studio Ústí nad Labem. V HaDivadle dlouhodobě rozvíjí angažovaný a přesahový repertoár vedoucí např. ke vzniku filmových remediací (Maloměšťáci, Eyolf) či spolupráci s platformou CEDu Terén.

Bohdan Karásek

Filmový scenárista a režisér. Jeho tvorba měla dosud dvě období spjaté vždy s vývojem autorské a zejména civilně založené poetiky – to první přináležející k tuzemské silné tradici amatérského filmu 90. let, druhé prosazené i v distribuci a při festivalovém uvádění. Za svůj celovečerní „bytový film“ Karel, já a ty (2019) získal mj. Cenu filmové kritiky jako Objev roku, stejně jako v řadě dalších filmů spřízněných tvůrců (Petr Marek či Václav Kadrnka) zde i vystupuje herecky. Působil také jako ateliérový asistent na FAMU, v poslední době tvoří i pro rozhlas a působí na hudební scéně. S HaDivadlem poprvé spolupracoval v roce 2020 na původních textech Naši a Vnímání.

Antonín Šilar

Scénograf a výtvarník, působící na studiových i národních scénách, zároveň také v audiovizi. Jeho pravidelnými spolutvůrkyněmi jsou Kamila Polívková (tvorba ve Studiu Hrdinů, v HaDivadle při inscenacích Macocha, Prezidentky, Zeď) nebo Petra Tejnorová (projekty založené na metodě live cinema – Nevina, Putinovi agenti), na projektech se setkává také s Ivanem Burajem či Štěpánem Páclem. V roce 2016 měl premiéru oceněný autorský film Menandros a Thaïs, který napsal a režíroval společně se spisovatelem a překladatelem z antických jazyků Ondřejem Cikánem; jejich novou spoluprací je letošní autorská inscenace Gorgó v Divadle X10. Podílel se také na zahraničních projektech mj. na vídeňské scéně či ve Finsku a vystavoval např. na Pražském Quadriennale.

Michal Cáb

Zvukový tvůrce, performer. Vystudoval Akademii výtvarných umění, v ateliéru Intermédia III, studoval také na Centru audiovizuálních studií FAMU a Teologické fakultě v Českých Budějovicích. Vystavoval při mnoha příležitostech s instalačními i zvukovými projekty, v ČR i Berlíně, skupinově v Miláně nebo ve francouzském Annecy. Jeho fokus, uplatňovaný i při spolupráci s divadlem a scénickými projekty, stojí na noisové improvizaci, programování syntetizátorů a jiných audiovizuálních kombinacích většinou v originálním řešení (např. umělá inteligence). Dosud se podílel na inscenacích v pražské MeetFactory, Na zábradlí, Alfrédu ve dvoře, v galeriích Školská či bratislavské A4, spolupracoval s Jiřím Adámkem/Austerlitzem (100 nejkrásnějších českých básní v Divadle Komedie), Peterem Gondou (Šest příběhů o vzniku a zániku, OK Carbon), Annou Klimešovou (Die Reise pro platformu Terén) i Ivanem Burajem (Kosmos, Nová scéna Národního divadla).

Max Nowotarski

Narozen ve středoukrajinské Vinnyci, od roku 2017 žije v ČR. Žák ukrajinských režisérů Valerije Bilčenka a Serhije Kovaleviče, aktuálně pokračuje ve studiu ateliéru režie a dramaturgie na Divadelní fakultě JAMU. Věnuje se dramatickému divadlu a ve svých projektech se fokusuje na zkoumání hereckých technik, včetně případů aktuálního a společensky angažovaného divadla a performativních forem. V roce 2022 se podílí na několika projektech spjatých s reflexí ruské války a genocidy, v HaDivadle byl kurátorem a průvodcem speciálního programu Palianytsia / Паляниця (Den ukrajinské kultury).

Sofija Andruchovyč
Patří mezi nejúspěšnější současné ukrajinské autorky, působí také jako překladatelka z polštiny. Narodila se v západoukrajinském Ivano-Frankvisku, bývalém Stanislavově – je dcerou proslulého postmoderního básníka a romanopisce Jurije Andruchovyče, jenž je spolu např. s Tarasem Prochaskou řazen do experimentální tvůrčí vlny takzvaného stanislavského fenoménu 90. let. Jejím manželem je taktéž úspěšný básník a publicista Andrij Bondar. Své dosud nejvlivnější prózy Losos (2007) a Felix Austria (2014) vytvořila s delší autorskou pauzou, během které se ovšem věnovala mj. redaktorské a publicistické práci, narodila se jí též dcera Varvara. V Brně byla představena již v roce 2015 díky festivalu Měsíc autorského čtení, Větrné mlýny jí při té příležitosti vydaly i sbírku krátkých textů Maňásci. ​​

Eduard Kudláč

Divadelní režisér, dramatik, činný též jako fotograf. Rodák ze Žiliny, s níž je ve své tvorbě průběžně spjatý dosud nejvíce, od roku 2009 zde působí jako umělecký šéf činohry Městského divadla. Již v roce 1997 získal kritickou Cenu Dosky jako Objev roku, opakovaně bývá jeho práce uváděna festivalem Nová dráma. Prosadil se nejprve s vlastním tvůrčím kolektivem phenomenontheate zacíleným na experimentální formy mj. neverbálního divadla, zároveň jeho činoherní inscenace patří ty mezi nejvlivnější ze současné slovenské scény. Vedle Rastislava Balleka či Martina Čičváka je opakovaně zván také tuzemskými divadly: režíroval např. v Divadle Petra Bezruče, Divadle pod Palmovkou, Švandově divadle či v Městských divadlech pražských. Jeho fotografické série dosud představily galerie Photoport v Bratislavě či Plusmínusnula v Žilině.

Iva Klestilová

Scenáristka, autorka a všestranná umělkyně. Začínala jako divadelní garderobiérka a účastnila se dění Dětského studia v Divadle na provázku, od poloviny 80. let působila jako herečka v HaDivadle (Dcery národa, Hvězdy na vrbě, Tři sestry ad.). Teprve v roce 2004 začala za vedení Michala Dočekala pracovat jako dramaturgyně v pražském Národním divadle. Její dramatická tvorba, včetně rozhlasové, získala řadu ocenění včetně Ceny Alfréda Radoka (Má vlast, 2006). Spolupracuje také s televizní scénou (série Modrý kód, Terapie, Až po uši či oceňovaný Hořící keř). S Eduardem Kudláčem dosud dramaturgicky vytvořila inscenace na české (Strasti života podle Chanocha Levina v Národním divadle) i slovenské scéně (Paní Bovaryová v SND). V Divadle pod Palmovkou, kde v současnosti působí jako kmenová dramaturgyně, spolupracovala např. s proslulým polským režisérem Janem Klatou.

Eva Kudláčová Rácová

Výrazná scénografka a výtvarnice divadelní a filmové slovenské scény. Spoluvytvořila řadu inscenací pro Slovenské národní divadlo, Divadlo Aréna či Městské divadlo Žilina, kde je kmenovou scénografkou, na české scéně pro Národní divadlo, Divadlo pod Palmovkou, Činoherní studio Ústí nad Labem či Dejvické divadlo, vedle Eduarda Kudláče tako spolu s Mariánem Amslerem či Zojou Mikotovou. Byla opakovaně nominována na slovenskou Cenu Dosky, v roce 2016 ji získala za scénografii ke Kudláčově inscenaci Nevina podle hry Dey Loher.

Peter Machajdík

Mezinárodně oceňovaný skladatel a pedagog. Od 90. let tvoří převážně v Berlíně a pohybuje se mezi kompozicí pro jevištní či vizuální projekty, film a klasický orchestr. Je autorem experimentálních, multimediálních i environmentálně angažovaných děl, která uvedly festivaly od Rakouska po Francii či USA. V lokálním prostředí jej pojí spolupráce jak s divadelníkem Eduardem Kudláčem, tak např. s choreografkami a tanečnicemi Luciou Kašiarovou, Petrou Fornay či Kristínou Paulin.

Peter Gonda

Divadelní režisér, audiovizuální umělec, VJ, programátor. Vystudoval informatiku v Bratislavě a Katedru alternativního a loutkového divadla DAMU. V minulosti působil jako rozhlasový redaktor (Radio Wave), spoluzaložil projekt Easterndaze mapující východoevropskou hudební alternativní scénu a label Baba Vanga vydávající experimentální elektronickou hudbu. V Praze je součástí audiovizuálního improvizačního tělesa Kolektiv. Ve své divadelní práci se zaměřuje na testování postdramatických inscenačních forem, často ve spolupráci s neherci (v letech 2014–2015 např. vytvořil sérii projektů spolu s pacienty léčebny v Bohnicích). Mezi jeho poslední práce patří inscenace OK Carbon (2021, Alfréd ve dvoře) založená na komunikaci s programy umělé inteligence, nebo scénický koncert Šest příběhů o vzniku a zániku (2019). 

Adam Draguň

Divadelní dramaturg a režisér, hudebník, performer. Studoval VŠMU v Bratislavě a Akademiu Sztuk Teatralnych v Krakově. Spolupracuje s bratislavskou tvůrčí platformou Batyskaf a podílí se na posledních projektech týmu Petera Gondy: OK Carbon a Piece pre náhodných dvanástich konkrétných nehercov (oba 2021). V produkci iniciativy Miesto M režijně vytvořil autorskou inscenaci Podoby perverzie na javisku (2020). Natočil také krátký dokumentární film Prcat, vystupoval v krátkých studentských projektech herecky. Je spolutvůrcem a zpěvákem bratislavské art punkové formace Berlin Manson (Život končí keď máš trinásť, 2022).

Matěj Sýkora

Divadelní a filmový scénograf postmoderního a imaginativního gesta. Patří k autorskému kolektivu D’epog a Lucii Repašské, pravidelně spolupracoval s Janem Kačenou, dále s Peterem Gondou, Vojtěchem Bártou či Ewou Zembok zejména na nezávislé scéně. Spoluvytvořil také inscenace v HaDivadle (K antropocénu, Čevengur, Moby Dick), Huse na provázku a projekty CEDu. Za scénografii k inscenaci Schillerových Loupežníků (2021) pro Teatrul Tomcsa Sándor získal nominaci na rumunskou národní divadelní cenu. Podílel se na scénografii filmů např. Olma Omerzu, působí také v nepravidelných hudebních kolektivech. Od roku 2022 je také pedagogem scénografie na Divadelní fakultě JAMU.

Jonatán Pastirčák

Hudební producent, skladatel, zvukový inženýr. Studoval na SAE Insitute v Londýně. Poprvé se hudebně prosadil v devíti letech, kdy spolu se svým vrstevníkem Adamom Matejom založil skupinu Tucan. Je autorem elektronických a elektroakustických hudebních děl: jako duo Ink Midget & Pjoni získal ocenění Radio Head Award (2011, 2012), byl součástí improvizačních uskupení Veni Academy a Musica False Et Ficta. Spolupracoval např. s Jánem Šickem nebo Katarziou. Vystupoval dosud v Německu, Polsku, Norsku, Británii či na Ukrajině. Pravidelně skládá hudbu k divadelním či tanečním inscenacím (Skrat, Trakt), spolupodílel se na audiovizuálních instalacích a performancích (Plain, uvedená v rámci Pioneer Works v New Yorku). Mezi jeho filmové hudební spolupráce patří oceňované dokumenty Mečiar (2017), V síti (2020) a Čiary (2022), nebo hraná díla Špína (2017) a Arvéd (2022).

Mohlo by vás zajímat

29. 11. 2022
24. ročník festivalu ostravských činoherních divadel nabídne 11 inscenací – aneb od rychle stravitelného hamburgeru ke gurmánskému (divadelnímu) zážitku
24. 11. 2022
Divadlo Jiřího Myrona se stane dějištěm plesu požárníků s tombolou, volbou královny krásy i pořádným ohněm
22. 11. 2022
Noc divadel ve Státní opeře (dříve Německé divadlo, Divadlo 5. května a Smetanovo divadlo) nabídla divákům dva prohlídkové okruhy. Mohli tak vidět hlediště i zákulisí, šatny, kulisárny, mohli vstoupit do orchestřiště, zkušeben. A mohli vidět i technické zázemí, což bylo velmi zajímavé, protože divadlo, to je nejen umění, ale i světla, teplo, vzduchotechnika. Prostě provoz. […]
17. 11. 2022
„Raději být mrtvý bez krve, než zůstat naživu bez srdce.“