Matylda Königová

Skoro nikomu jsem o přijímacích zkouškách neřekla. Chtěla jsem se vyhnout všem podporujícím hláškám a taky větě: „Když to nevyjde, my tě budeme mít stejně rádi.“

Matylda Königová se nebojí překračovat své hranice. Na herectví na DAMU se hlásila před pěti lety a skoro nikomu o tom neřekla. Když ji pak přijali, byli její nejbližší dost překvapení. Z rolí, které zatím ztvárnila, je jí nejmilejší Sofie v Platonovovi, kterého má letos na repertoáru divadlo DISK. Nepřehlédnutelná je ale také v dvojroli v Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde ztvárňuje přítelkyni Randalla McMurphyho Candy Starrovou a sestřičku v psychiatrickém ústavu.

Jaká očekávání jsi měla od studia na DAMU? Naplnila se?

Chtěla bych podotknout, že na DAMU se úplně připravit nedalo a nedá. Studium mě pořád pozitivně i negativně překvapovalo.

Jak reagovalo tvé okolí, když ses dostala na herectví?

Byli překvapeni. Skoro nikomu jsem o přijímacích zkouškách neřekla. Chtěla jsem se vyhnout všem podporujícím hláškám a taky větě: „Když to nevyjde, my tě budeme mít stejně rádi.“ Pak přišel ten „průšvih“ a já jsem musela tátovi říct, že jsem se na DAMU hlásila a že mě vzali. Táta žije v Praze, a když mi volal ve dny přijímaček, říkala jsem, že slyší zvonit brněnskou šalinu a že jsem šla na přijímačky na filozofickou fakultu, jak jsme se dohodli. Spala jsem tehdy tajně u naší společné kamarádky. (Díky, Hanko, za spiklenectví!)

V čem si opravdu věříš?

Nebojím se zeptat. Mám odvahu vykomunikovat cokoliv, i s cizími lidmi, třeba i v jazyce, kterým plynně nemluvím. V nejhorším řeknou ne anebo se ztrapním. No a co?

Závodně jsi tancovala společenské a latinsko-americké tance. Jak na to období vzpomínáš? A jak často a při jakých příležitostech tancuješ v současné době?

Bylo to krásné období. Oslovil mě zejména standardní tanec. Latina je na mě už moc třpytivá, plná umělých grimas a samoopalováku. U waltzu si v krásných šatech připadám jako ve třicátých letech. V Praze mi chybí bar, kam bych si mohla přijít JEN TAK zatančit, bez alkoholu a bez vztahových očekávání. Tančím bohužel teď jen jednou za rok, na plese.

V Přeletu nad kukaččím hnízdem, který měl v DISKu premiéru v září, máš dokonce dvojroli – nespoutanou Candy Starrovou, přítelkyni Randalla McMurphyho a věřící sestřičku v psychiatrickém ústavu. Jak tě tohle rychlé střídání hereckých poloh v rámci jedné inscenace baví?

Je to hektické. Mám maximálně pět minut na převlečení a trénuju zrychlené přepnutí v hlavě. Bude hůř, říkám si. V životě, i na divadle. U Candy si můžu více zaimprovizovat, v katoličce si s každou reprízou hledám větší zalíbení a chápu její životní přesvědčení. Sice mám dvě role, ale jsou téměř nonverbální. Nemluvit a zůstat na jevišti živá a přítomná pro mě bylo nejobtížnější.

Jsi společně se svými spolužáky členkou souboru Distheatranz. Kterého z dosavadních společných projektů si nejvíc vážíš?

Nejspíš Kafkova Procesu. Začalo to jako klauzury na učebně a následně jsme měli příležitost si Proces zahrát i ve studiu Švandova divadla.

Absolvovala jsi několik mezinárodních hereckých workshopů. Co nejzajímavějšího ses na nich dozvěděla?

Že každá evropská země vidí divadlo / performance zcela jinak. A že je dobrý se nebát a překračovat svou hranici. Jeden z workshopů se jmenoval Cross the line.

Jaká role, kterou jsi dosud měla možnost ztvárnit, tě nejvíce oslovila a čím?

Sofie v Platonovovi. Zpětně i Kristýna ve Slečně Julii – klauzury ve druháku pod vedením pana Dočekala. Obě ženy jsou pro svého vyvoleného až na druhém místě. Nesou ženský úděl doby, ve které byly hry napsány. Mají ale svou hrdost. Sofie ji bohužel ztratí převahou emocí. Vždyť i v textu je psáno: „Ale já jsem si nemohla pomoct.“ Sníží se k činům, které jim nejsou vlastní. Pro lásku, proto, aby žily naplno a nemusely do smrti litovat. Vsadí vše na jednu kartu a to je mi sympatické a vlastní.

Kde se vidíš v budoucnu? Vyhovovalo by ti angažmá nebo volná noha? Máš nějaké herecké sny?

A jaká budoucnost nás herce čeká? Nevím, co na to teď můžu odpovědět. Pomineme-li situaci, ve které se kultura ocitá, angažmá by bylo pro herecký růst skvělý základ. Ačkoliv jsem zatím hrála jen ve studentských absolventských filmech a natáčela reklamy – filmové herectví by mě po těchto zkušenostech hodně bavilo.

Máš nějaký speciální rituál před představením? Pokud ano, jaký?

Mám. Musím se najíst, abych nebyla protivná. Dát si sprchu. Hodinu před začátkem zapínám na mobilu režim letadlo a už se soustředím pouze na daný večer. Nerozptyluji se sociálními sítěmi.

Jak nejraději trávíš svůj čas, když zrovna nehraješ, nezkoušíš nebo nestuduješ?

Hodně ráda běhám a chodím po horách. Bez sluchátek. Často potřebuji ticho, být chvíli o samotě.

Působíš jako herecká pedagožka v ZUŠ Vadima Petrova. Co tě na učení nejvíce baví?

Baví mě, když to studenty baví! Nejvíc si vážím, jak jsou každý z nich výraznou osobností a je jedno, zda je jim osm nebo čtrnáct let. Hledat rovnováhu v mé a jejich představě o náplni hodiny a zohlednit všechny jejich vlastnosti a názory je zábavnej oříšek. Nechci být direktivní učitelka. Věřím, že se od sebe vzájemně učíme a inspirujeme se. Zní to dost EZO, ale je to pravda. Hodně mě učí naslouchat. Zejména ti mladší jsou nekompromisní! Řeknou vám vše na rovinu. Dobré i špatné.

Kdyby tě měli tvoji spolužáci charakterizovat pouze třemi slovy, co by podle tebe řekli?

ZMATENÁ, náladová, ale milující (doufám!)

Renáta Matějíčková o Matyldě Königové:

Energická, vlídná, manželka.

 

Galerie

Autor

Vladana Brouková
Vladana Brouková

Věnuje se propagaci divadla DISK a působí také jako PR manažerka kulturních projektů a redaktorka filmového webu Totalfilm.cz. Absolvovala magisterské studium na katedře produkce na DAMU, kde od roku 2019 vede kurz zaměřený na média, komunikaci a public relations. Divadelní a kulturní svět je jí blízký už od dětství, a proto ji těší, že se v něm může pohybovat profesně i jako divák.

Komentáře

Komentáře