Vyvěste fangle na tingltangle
Protože Jonáš, Jonáš už je tu
Veze vám horu bezvadnejch fórů
A prvotřídních kupletů
Muzikálový soubor Národního divadla moravskoslezského vybral pro prostor komorního Divadla „12“ v této sezóně legendární kabaret divadla Semafor z roku 1962, Jonáš a tingl-tangl.
Původní inscenace vznikla v Semaforu poté, kdy z divadla odešly největší pěvecké hvězdy. Jiří Šlitr a Jiří Suchý tedy vytvořili komorní revui, v níž se na jeviště poprvé v roli účinkujícího klavíristy postavil také skladatel Šlitr. Dramaturg Semaforu Milan Schulz na to později vzpomínal: „Někdy se takový truc nevyplatí. V případě skutečných talentů však při takové příležitosti vzniká kvalita, která by možná jinak čekala ještě dlouho na svůj zrod.“
Inscenace měla předpremiéru ve Zlíně (tehdy Gottwaldov) 18. června 1962, Suchý ještě před začátkem dopisoval závěr. A už tam se setkala s nadšením publika. Kabaret zlidověl a dnes snad není nikdo, kdo by neznal alespoň jeden z jeho hitů – Honky tonky blues, Tulipán, Vyvěste fangle či Zlá neděle.
Role Jonáše hraje v NDM Tomáš Savka – sám říká, že na písničkách Semaforu vyrostl a je to jeho srdeční záležitost: „Hrát Jonáše je zavazující a je to něco úplně jiného, než na co jsem byl doposud zvyklý. Písně v této hře jsou vlastně víc vyprávění než zpívání. A ještě to komplikuje fakt, že ten geniálně napsaný text musím vzít za svůj, aby byl výsledek uvěřitelný. Jiří Suchý měl zkrátka výhodu, že si ho napsal, vycházel ze svých pocitů a měl to tedy jakoby „zdarma“. O to víc to funguje, protože jeho projev je absolutně přirozený, obyčejný a tím pádem je v něm velká pravda.“
Roli glosujícího klavíristy má Jakub Žídek, dirigent a hudební ředitel muzikálového souboru NDM, ústřední dvojici pak doplňují basa a bicí. Režisér Jiří Nekvasil: „A znalec ví, že žádné představení v barvách Semaforu se neobejde bez přítomnosti krásných dam, kterým Jiří Suchý říká ‚Semafor Girls‘. V této nezbytné úloze budou alternovat Franziska Horák a Valentýna Wojtovičová. Hrajeme na scéně a v kostýmech Lucie Loosové.“
„Dovolte, abychom se tímto představením vyznali z lásky ke kabaretům, music-hallům a tingl-tanglům, ve kterých jsme nikdy v životě nebyli, ale jejichž atmosféru tušíme,“ napsali v roce 1962 na úvod textu hry Jonáš a tingl tangl Jiří Suchý a Jiří Šlitr.
Jiří Nekvasil a dramaturg Tomáš Novotný za Národní divadlo moravskoslezské přidali: „Dovolte nám, abychom se tímto titulem vyznali z lásky k divadlu Semafor 60. let minulého století, v němž jsme nebyli ani nikdy býti nemohli, ale jehož atmosféru tušíme, a je nám dodnes velkou inspirací a výzvou. Stojíme s obdivem, okouzleným údivem, respektem a nesmírným potěšením před hravou fantazií, humorem a invencí tvůrců v písních i v mluvených textech. Vše je to navíc velká poezie. Poezie vtipná a hravá. Poezie poetická. Poezie využívající tušených i netušených krás a možností českého jazyka. A trocha poezie nikoho nezabije! My všichni zúčastnění bereme možnost nastudovat Jonáše jako velkou inspirativní výzvu a radostný úkol. Aby náš Jonáš po šedesáti letech (je to tedy nastudování svým způsobem narozeninové) opět pobavil a okouzlil. Aby se rozplynula i ta nejčernější chmura!“
Více o inscenaci:
