Partneři portálu O divadle

Mecenáši

4. října 2022

Nespokojenost je jen začátek

Divadlo D21 (donedávna známé jako Malé Vinohradské divadlo) uvedlo těsně před Vánoci inscenaci Nora s podtitulem Domeček pro panenky, který obyčejně také slouží jako název tohoto slavného Ibsenova dramatu. Zvolený termín premiéry koresponduje s časovým zasazením samotného Ibsenova textu.

I v něm nastává čas Vánoc, tedy období, kdy se se rádi uzavíráme do svých domovů, abychom strávili sváteční čas spolu s rodinou a nejbližšími přáteli. Ovšem v rodině Helmerových k vánoční pohodě úplně nedojde. Během tří dnů přijde manžel o manželku a děti o matku…

To, že jsou hry Henrika Ibsena u diváků oblíbeny a často inscenovány, se v průběhu času nemění. Ve svých hrách se totiž většinou zabývá obyčejnými lidmi a jejich běžnými starostmi, které jsou nám pokaždé něčím blízké. Protože tématem této divadelní sezóny Divadla D21 je Prachy, moc a sláva, sáhla režisérka Tereza Karpianus právě po tomto dramatickém textu. Příběh se odehrává v době, v níž měli muži moc nad svými ženami. Ty byly povětšinou pouhými ozdobami společných příbytků, nemohly si vydělávat peníze a ve společnosti měly spíš mlčet, být krásné a okouzlující. Stejně tak se měla chovat hlavní hrdinka Nora.

Existuje řada rodin, v kterých je žena finančně závislá na manželovi a její denní náplní jsou nákupy „nezbytností“ a výchova dětí.

Ač bychom si mohli myslet, že tato doba už dávno pominula, našla režisérka určitou podobnost s dobou dnešní. Existuje řada rodin, v kterých je žena finančně závislá na manželovi a její denní náplní jsou nákupy „nezbytností“ a výchova dětí. Do jisté míry jde o určitou pohodlnost, která je Noře samozřejmě sympatická, ovšem to, že se za tímto způsobem života skrývá nepředstavitelná nuda, jí dojde až později. Zakázané ovoce chutná přeci jen nejlépe, a proto Nora vymýšlí různé tajnosti a hry, kterými by si svůj život mezi čtyřmi stěnami zpříjemnila.

Inscenace Nory v D21 dodržuje dějovou linku a téměř ničím nevybočuje. Režisérka a její asistent Jiří Hajdyla do textu zasáhli pouze menšími škrty, což je v jistých rozvleklých pasážích trochu škoda. Samotnému začátku hry ovšem předchází seznámení se s postavami, vyjma titulní. Herci zaujmou pozice a v rychlém tempu předvádí konkrétní gesta, která jsou charakteristická pro jejich postavy a jež během představení divák uvidí. Celá tato předehra působí jako kolotoč, který přestane příchodem Nory, o jejíž divoký tanec půjde v průběhu představení především.

Před diváky se na začátku rozsvítí běloskvoucí obývací místnost, z které vede řada dveří do dalších místností. Je zde pouze židle, houpací křeslo, vánoční stromek a dlouhé závěsy vzadu a na bočních stranách jeviště. Vše je panensky bílé – dokonce i tzv. Pan Smrček, který je celému dění v rodině Helmerových svědkem. Do sterilní bílé místnosti vstupuje kontrastně oblečená Nora, zprvu do růžových a posléze křiklavě rudých smyslných šatů.

Nora je v podání herečky Stely Chmelové roztomilou okatou panenkou, která nejenom, že si ráda hraje, ale ráda do svých her zatahuje i ostatní. Její šarm, určitá nedospělost, nerozvážnost, a zároveň i bezbrannost z ní činí pro muže takřka neodolatelnou. Přesně ví, kdy má dát mužům najevo svou závislost na nich. I přes různé hry na malou holčičku činí Chmelová z Nory dámu, která toho má spoustu za sebou. Hra na roztomilou ženušku se vzápětí mění v hru na schopnou ženu. Nořina těkavost, neposednost i tanec jsou odrazem jejího vnitřního rozpoložení – jejího zoufalství. Chmelová tyto změny střídá znamenitě a stejně tak dobře si vede v zaujímání konkrétního vztahu ke každé z postav. To se ovšem vůbec nedaří v případě jejího manžela, Torvalda Helmera, kterého hraje Lukáš Šolc. Jeho postava je až příliš odměřená, chladná, a dokonce se v průběhu představení nijak výrazně nemění. Ani v momentě, kdy se dozvídá o smrti svého věrného přítele. Vše působí dojmem nahodilosti a neprocítěnosti. Manželství Torvalda a Nory se tak stává nevěrohodným, neexistuje mezi nimi žádný konkrétní vztah či pouto.

Nora je v podání herečky Stely Chmelové roztomilou okatou panenkou, která nejenom, že si ráda hraje, ale ráda do svých her zatahuje i ostatní.

Naproti tomu důvěrné promluvy Nory s doktorem Rankem (Jiří Panzner) jsou plné napětí, zábavy a vášně. Jiří Panzner postavu na smrt nemocného doktora hraje s velkou lehkostí. Vytváří ji na základě maličkostí – bryskním měněním hlasu, vtipnými grimasami nebo třeba jen soustředěným pohledem k milované ženě. Roztomile žárlí na Kristýnu Lindovou (Hana Mathauserová), protože má pocit zastupitelnosti a okázale dává najevo svou nadřazenost nad Nořiným manželem. Dr. Rank Jiřího Panznera je muž, který i když se snaží sebevíc být hrdým a neporazitelným, je přesto obyčejný člověk, který se podobně jako Nora bojí samoty a smrti. Stejně silným spoluhráčem je i Petr Pochop. Nilse Krogstada vytváří pomocí tichých promluv a úsporných gest. Jeho ústa jsou během dialogů sevřená a v obličeji je zřejmá úzkost z toho, na co je nucen přistoupit. Ani on nechce ztratit důstojnost a obzvlášť ne před ženou, na níž mu záleží. Proto své emoce před ní raději skryje do klobouku. Jeho oční souboj s Kristýnou Lindovou, je plný jiskření a zloby. Stejně tak je tomu i u ní. Ovšem na rozdíl od něj, je ona od začátku sebevědomá, cílevědomá a zkušenostmi opředená žena, která si jde za svým. Také proto přijíždí za svou dřívější přítelkyní Norou. Je až k neuvěření, že se jejich vztah za ta léta nezměnil. Nora by chtěla být také tak nezávislá jako Lindová. Žije přece jen v patriarchálním světě. Svou hrdost a sebevědomí nachází až na samotném konci svého manželství. Touží po pocitu soběstačnosti. Vzdát se své dosavadní identity, vystoupit z kolotoče běžného dění. Je si vědoma, že to chce odvahu a kuráž. Odkládá proto maškarádu a jedná. Lindová i Nora berou věci do svých rukou. Chtějí změnit svět mužů a jejich přístup k nim i k sobě samým. Nora se proto netouží stát ženou, ale stojí o to, stát se člověkem. Svébytnou bytostí, která má zastání jak ve světě mužů, tak žen.

Inscenace Terezy Karpianus je o hledání místa, smyslu lidského bytí a konání; a to i za cenu, že je člověk nucen zbourat něco, co po léta pečlivě stavěl a pečoval o to. Jsme-li kvůli něčemu nespokojení, můžeme to zcela jednoduše změnit. Stačí se jen nadechnout a jednat, stejně tak jako Nora.

Galerie

Magda Zicháčková je studentka pátého ročníku Katedry teorie a kritiky pražské DAMU. Psala pro časopisy Obratel a Hybris, kde byla donedávna šéfredaktorkou. Nevaří-li kávu v kavárně, kde pracuje, potkáte ji v některém z divadel (když se poštěstí, tak i mimopražských). Zajímá se o kulturní dění; výstavy a především pak divadlo jsou vždy na prvním místě.

Mohlo by vás zajímat

30. 9. 2022
Divadlo Archa se připravuje na předání prostor novému týmu. Činnost Archy vyvrcholí mezinárodní sezónou nazvanou Základy budoucnosti
29. 9. 2022
Divadelní show PLai PRAGUE ukáže, jak umělá inteligence přepsala české dějiny
29. 9. 2022
Mistrovské operní drama o nezdolné víře, oběti a odhodlání