Moje maminka mi vyprávěla příběh o mé prababičce, která pocházela ze Slavkova u Brna. Je to příběh o zážitku a víře, že přání se mohou vyplnit v každém věku.
Když prababička slavila své 100. narozeniny, přišli blahopřát zástupci města s panem starostou. Při gratulování se zeptali, jestli má prababička ještě nějaké přání. A měla. Jelikož věděla, že pořádají zájezd do Prahy, do Národního divadla na Prodanou nevěstu, tak je poprosila, jestli může jet s nimi, že nikdy v Národním divadle nebyla. Starosta řekl, že je bohužel představení vyprodané. Moje prababička je ale poprosila, aby ji vzali do autobusu, že si prohlédne divadlo aspoň zvenku.
Tak dojeli do Prahy. Pan starosta se nedal odradit, zašel za ředitelem divadla a pověděl mu příběh s přáním stoleté babičky a jestli by se nedalo něco udělat, aby mohla představení vidět. Pan ředitel zařídil, že moji prababičku posadili do prezidentské lóže a před začátkem představení vyšel sám pan ředitel před oponu a všem lidem v hledišti pověděl, jakého mají vzácného hosta a jaké bylo její přání ke stému výročí narození.
Prababička seděla v moravském kroji, sama v lóži a se slzami v očích sledovala, jak celé divadlo povstalo, tleskalo této stoleté stařence a přálo hodně zdraví. Prodano nevěstu i divadlo tedy nakonec viděla. Prababička si ve sto letech splnila svůj sen, prožila velmi silný zážitek, který si uchovala ve svém srdíčku až do svých 106 let života. Je to inspirující příběh. Nebát se s nít a ty sny si plnit, nebát se věku a žít svůj život naplno.
Bohumila Vojtěchová
