Školní divadlo DAMU Disk by se dalo přirovnat k tréninkovému stadionu na olympiádě. Můžete tam dělat cokoliv. Skákat o tyči, dát si ostrou čtvrtku, vyklusávat, protahovat se anebo jen tak ležet na tartanu, být opřený o lokty a pozorovat cvrkot kolem. Polovina diváků jsou vaši kamarádi nebo známí a když se netrefíte do odrazu, zas tolik se neděje – jen si to budete muset zkusit ještě jednou. Ale opravdový závod, ten zažijete až vedle, v kotli obklopeném davem diváků, kteří vás chtějí vidět a chtějí si to užít.
Disk je samozřejmě specifický nejen tím, že se tam všichni pořád ještě učí a chyby se odpouští velmi snadno, protože důležité jsou snaha a chuť. Ale například i tím, že všichni jeho aktéři jsou stejně staří. Stejně mladí…
Život je otluče, oddělí lidi, kteří si chtějí najít jinou cestu a vyzdvihne ty, kteří divadlu propadli – a kteří na to skutečně mají. To však nemění nic na tom, že Disk je divadlo, kde je cítit velmi zvláštní energie. Energie mládí, plachého dotýkání se divadla a velké vstřícnosti obecenstva.
Rubrika 3, 2, 1… start bude od září představovat studenty DAMU, kteří v daném divadelním roce absolvují. Ale chce se vracet i k těm, kteří školu už před pár lety opustili. Prvním z nich je Patrik Děrgel. Rozhovor s ním jsme natočili v době, kdy opouštěl školu, tedy v roce 2012. Na otázku, kde bude za pět let, odpověděl, že vůbec neví, jestli nebude sázet rajčata nebo se nestane vlekařem. Pět let po škole bude mít až za rok, nicméně už teď se zdá, že české hory si budou muset hledat vlekaře jinde…
