Pražský orloj a Kašpárek se na podzim letošního roku propojí v ambiciózním divadelním projektu. Režisér a ředitel Divadla Minor Jan Jirků připravuje loutkovou operu s názvem Příběh Orloje. Inscenace vyprávěná formou mechanického divadla se poprvé představí v pražském Divadle Říše loutek 6. listopadu, během festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem.
Tvůrci tak chtějí reagovat na komercionalizaci obou symbolů a vracejí jim jejich původní hloubku i důstojné místo na divadelním jevišti. Štěpán Kubišta, producent projektu: „Praha je pro návštěvníky obrovským lákadlem, což ale v historickém centru vytváří velký tlak. Unikátní památky bývají přeplněné a z bohaté české historie se na Královské cestě někdy stává jen kulisa pro fotku nebo zboží v turistických obchodech. Chceme tímto představením vynést symboly jako Pražský orloj nebo české loutkářství z obchodů se suvenýry do opravdového divadla a nabídnout divákům živý umělecký zážitek vycházející z naší reálné tradice.”
Setkání velkých dějin s lidovým humorem
Příběh Orloje volně vychází ze známé staropražské pověsti o oslepnutí hodináře Hanuše. Jan Jirků: „Staroměstský orloj je velmi starý. Je z doby, kdy Jan Hus ještě učil na Pražské univerzitě, nic netuše, jak zemře, a co jeho smrt způsobí. Orloj je jedním z nejstarších počítačů na sever od Alp a už déle než 600 let měří čas a ukazuje pohyb hvězd na pražském nebi. A je fascinující, co všechno se v jeho blízkosti odehrálo.”
Lidový humor pak v novém loutkářském kuse zastupuje postava Kašpárka, který u mistra Hanuše nastoupí do služby. Jan Jirků: „Příběh mistra Hanuše je drsný a napínavý, ale my jsme chtěli diváky i bavit. Hledal jsem proto postavu, která děj odlehčí. Inspiraci jsem našel v loutkovém Faustovi a Starých pověstech pražských. Propojil jsem Kašpárka s pověstí o nevinném dítěti, které dokáže znovu rozběhnout zastavený orloj. V našem podání orloj zachrání Kašpárkova novorozená dcerka a z jejích bratříčků se stane 12 apoštolů, kteří každou hodinu obcházejí v okénkách orloje. Je to zkrátka napínavé vyprávění a legrace zároveň.”
Divadlo, které umí mluvit univerzálním jazykem bez bariér
Zásadní složkouinscenace je hudba Jiřího Hradila, který je i autorem hudby inscenací Minoru Zá-to-pek! a Černý partyzán. Výpravná filmová a operní hudba kombinující latinu, češtinu, němčinu a jidiš v inscenaci zcela nahrazuje mluvené slovo. Díky tomu autoři stírají jakoukoliv jazykovou bariéru a výsledek je srozumitelný jak pro domácí rodinné publikum, tak pro zahraniční návštěvníky Prahy.
Jan Jirků: „Hledáme univerzální divadelní jazyk, který nevyžaduje znalost české řeči. Loutkové divadlo, snad ještě s baletem, je jednou z mála divadelních forem, které se dokáže obejít i bez jazykové komunikace. Divadlo často stojí právě na slově. Loutkové divadlo ale stojí na divadelním obraze. Devadesát procent toho, co divák sleduje, je čistě výtvarný – vizuální jazyk, a když se s ním dobře pracuje, tak se jím dají vyprávět i příběhy.”
Návrat ke kořenům v Art Deco sále
Volba divadelního sálu není náhodná. Divadlo Říše loutek sídlí v budově Ústřední knihovny Městské knihovny v Praze v Žatecké ulici. V roce 1920 jej spoluzaložil sochař Vojtěch Sucharda, autor současných dřevěných plastik apoštolů na skutečném Pražském orloji. Projekt tak symbolicky navazuje na slavnou tradici českého loutkářství, které oslaví 10 let od zápisu na seznam světového dědictví UNESCO.
Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny: „Jsem nesmírně rád, že kromě produkce stálého souboru zaměřené zejména na dětského diváka, začíná divadlo ožívat také site-specific projekty,” říká v Praze. A dodává: „Prezentace projektu mě velmi zaujala a těším se na první scénické provedení. Bezpochyby to bude strhující podívaná.”
