Aktéři se najednou ocitnou pod sprchou ze šipek, na trampolíně skáčou s noži v ruce nebo žonglují se sekyrkami. Inspirace v mimořádné hře Risque ZérO, s níž přijel soubor Cirque Galapiat na loňskou Letní Letnou, je víc než patrná. Tady však dostává další rozměr.
Jednotlivé scénky se propojují v klubko lidských vztahů, z něhož je upletena druhá, metaforičtější část. Otvírá ji snová projekce, kde hlavní roli dostal do té doby odstrkovaný mladík na kolečkovém křesle. Ten se pod vodní hladinou elegantně vysvobozuje ze židle a nechá se unášet pohyby, jež mu byly do té doby odepřeny. Už není nemohoucí, naopak se z něj stává silák, který si pár metrů nad zemí ladně přehazuje křehkou akrobatku z ruky do ruky.
„Strach a peníze jsem nikdy neměl,“ říká v promítaných záběrech, které odhalují přípravy hry. Pravda obecně platná patrně pro celý soubor. A proto z něj čiší taková radost a svoboda, i když se dostane na nebezpečnou hranu tak, jako jeden účinkující na generálce. Ten totiž poté, co na trampolíně několikrát famózně proskočí kruhem, doskočil na okraj pružné plochy a z ní přepadl dolů vedle kolegů. Tam, kde by se obyčejný smrtelník lekl a strach smíchaný se zábranami by mu svázal nohy, Cirk La Putyka reaguje naprosto opačně: okamžitě se vrátí do hry.
Risk diváka chytne do nejrůznějších vizuálních pastí. Vypustit by šlo snad jen žonglování s kruhy. V porovnání s během v šipkovém minovém poli či s tancem v obřích obručích se z něj totiž stává banalita. Cirk La Putyka se blíží zahraniční špičce mílovými kroky, opět posunul své hranice dál. Až zautomatizuje pohyby v jinak mimořádně náročných a nebezpečných tricích, k dokonalosti bude chybět malý krůček.
Jana Záhorková
