To bylo divadlo!

Bude tomu bezmála třicet let, kdy jsme jednoho srpnového rána stoupali křivolakou uličkou, půlenou prudkým sluncem a milosrdným stínem, strmě vzhůru, takže jsme mohli chvílemi zahlédnout přístav, odkud vítr v poryvech přinášel vůni moře. (Viktor Preiss)

Jak je to Pešek, který je tu ze všech herců – nejsa již nejmladší, nejhybnější, jak v rytmu písní a tanců jím hýbe každý nerv – sledovat jenom jeho samého po celé představení znamená velikou školu českého herectví. (Pozn.: Ladislavu Peškovi bylo v době premiéry 54 let…)

První podmínku splnil především režisér Václav Hudeček, o druhé dvě se postarali herci: Vlastimil Brodský, který svou nesmírně vděčnou, ale také obtížnou dvojroli postavil především na mimice a na jednom či dvou charakterotvorných pohybech, Jiřina Jirásková, jejíž s nonšalantním údivem přednesená věta: “Jak lehce se lidé domluví španělsky” pro mne na dlouho zůstane příkladem citu pro pointu.

“Rudolfe, neblázni, tohle je role pro Pepu Beka, on je ten jiskřivý herec plný humoru. Já bych tam mohl hrát tu roli neúspěšného milovníka.“ A on to poslouchal, nedíval se na mě vůbec a říkal: “Ne, chci, abys to hrál ty.”

Tři v tom, to byla mušle, která přijala všechna zrnka písku, která do ní moře vplavilo. (Veronika Freimanová)

 Národní divadlo. Premiéra 20. 12. 1957. Režie: Alfréd Radok. Ladislav Pešek. Tylovo divadlo, derniéra 10. 6. 1962, celkem 149 představení.

Činoherní klub. Premiéra 12. listopadu 1982.  Josef Abrhám, Jiří Zahajský, Jiří Kodet, Petr Nárožný, Josef Vondráček, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Středa, Miloslav Štibich a Václav Kotva.

Městská divadla pražská – ABC. Premiéra 21. 4. 1976. Marie Rosůlková a Viktor Preiss.

Divadlo je asi jediné umění pomíjivé  čase, je „tady a teď“. Někdo říká, že v tom je jeho kouzlo, někdo to za tak kouzelné nepovažuje 🙂 I proto je ale dobré slyšet, která představení se komu vryla do srdce, ať už je viděl nebo v nich hrál nebo byl jejich autorem, režisérem či dramaturgem. Dnes […]

Barbora Munzarová vzpomíná na význačné inscenace, které viděla anebo v nich hrála. Ubohý vrah Viktora Preisse v Divadle na Vinohradech, Naši furianti, Vévodkyně valdštejnských vojsk a Věc Makropulos jejích rodičů v Národním divadle, i její Maryša, Krvavá svatba a Othello v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. A nakonec Dáma není k pálení v režii […]

Název rubriky To bylo divadlo! je jednoduchý. Znamená: na jaké představení vzpomínáte, ať už jste ho viděli anebo v něm hráli, s tím, že si při tom řeknete: to ale bylo zatraceně dobré divadlo… Dnes svoji vzpomínku připojili Barbora Poláková a Pavel Liška. Zvon na pozadí je polední zvonění z kostela v Jablonci nad Nisou, […]

Řekne-li se Dana Medřická (* 11.7.1920), vybaví se Měsíc nad řekou, Ošklivá slečna, Návrat ztraceného syna, Romeo a Julie na konci listopadu, Příběh dušičkový, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na konci města. Smrt Hippodamie, Tramvaj do stanice Touha, Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti. Ale především se vybaví Kočičí hra. Když jsme ji vydávali (VHS, pak DVD), vydali jsme k ní i knížku s textem hry, fotografiemi a dalšími dokumenty. Byly v ní i texty, o nichž si myslíme, že by stály za připomenutí. Všechny, se zvláštním důrazem na texty Václava Vydry a Jana Kačera…

– aneb divadelní historie Boleslava Polívky v kostce. Divadelníka trošku neuchopitelného a trošku nám všem důvěrně známého – tak důvěrně, že většina lidí, byť by mu byli sebevzdálenější, o něm mluví jako o Bolkovi. Zvláštní… Zvláštní?

„Já jsem tady doma, sem jsem dostal lano. Tady jsem dostal svoji první práci, tady jsem dostal svoji první velkou hlavní roli, po mém soukromém problému, kdy jsem si myslel, že už se do divadla nevrátím a už nebudu hrát.“ (Jiří Langmajer) „Já si myslím, že Palmovka mi hodně pomohla, protože jsem měla možnost se […]

Boris Rösner kdysi vyprávěl, jak velmi byl překvapen, když zjistil, že jeho studenti neznají jméno Václav Voska. Šlo o studenty DAMU, pouhých 20 let po Voskově smrti. Vzpomněla jsem si na to nedávno, když Česká televize vysílala film Želary. Roli rozsahem ne zcela obrovskou, přesto velmi důležitou, hrála v Želarech Jaroslava Adamová. Herečka stejné generace […]