To bylo divadlo!

Divadlo bylo do konce 50. let 20. století jediné umění, po němž zůstávala jen prchavá vzpomínka a pár fotografií. Později – díky České televizi a dramaturgické skupině Ondřeje Šrámka – také televizní záznamy inscenací. V polovině 90. let jsme začali vydávat záznamy divadelních inscenací na DVD, včetně té krásné edice, kdy jsme je vydávali ve spolupráci s Reflexem (ČT – Ondřej Šrámek, Reflex – Veronika Bednářová, Thespis – Jana Smetánková).

Když jsme s tím skončili, vznikl portál O divadle – ten pokračuje ve snaze Thespisu, která by se trošku vzletně dala nazvat „zachování paměti českého divadla“. Proto je tu i tahle rubrika. Chceme, aby se nezapomnělo na slavné inscenace české divadelní historie. Na inscenace, o nichž se říká: “Jo, to bylo tenkrát divadlo, když…” Jsou tu příspěvky dvojího druhu.

O jednotlivých inscenacích, na které by bylo dobré nezapomenout.
Vzpomínky českých divadelníků na nejlepší inscenace, které viděli, i na ty, na nichž se podíleli.

Michelangelo Buonarroti (Studio Ypsilon 12. 12. 1974)

6. 1. 2025

Autor: Jan Schmid, režie: Jan Schmid, scéna: Miroslav Melena, kostýmy: Miroslav Melena Hráli: Václav Helšus, Jana Synková, Karel Novák, Rostislav Novák, Pavel Havránek, Petr Kratochvíl, Jitka Nováková, Marie Durnová, Zuzana Schmidová, Miroslav Kořínek, Jiří Hykel Premiéra: 12. prosince 1974 Záznam divadelního představení: Česká televize 1976Rozhovory: Thespis (Ondřej Šrámek, Veronika Bednářová, Jana Smetánková)Programy, recenze: Divadelní ústavDĚKUJEME

Lída Engelová

20. 11. 2024

„Tak to je z těch 240, možná i více, divadelních inscenací, a asi 60 rozhlasových inscenací, ta pětice, o které se domnívám, že kdybych ji neabsolvovala, tak bych asi divadlo třeba už ani nedělala.“

Charleyova teta (Divadlo ABC 29. 10. 1964)

7. 3. 2022

Autor: Jevan Brandon Thomas, překlad: Zdeněk Vančura, režie: Ivan Weiss, scéna: František Skřípek, kostýmy: Jan Skalický Hráli: Lubomír Lipský (Lord Fancourt Babberley, zvaný Babbs), Stanislav Fišer (Jack Chesney), Jiří Pick (Charley Wykeham), Květoslava Fialová (Amy Spettiguová), Jana Drbohlavová (Kitty Verdunová), Gustav Heverle (Stephan Spettique), Karel Pavlík (Sir Francis Chesney), Marie Rosůlková (Donna Lucia d`Alvadorez, Charleyova […]

Revizor (Činoherní klub 8. 5. 1967)

4. 12. 2021

Titul hry nám vybaví Peškova roztančeného hochštaplírku, fikaného petrohradského hejska, jenž jako klikatý blesk prolétl líným hejtmanským salónem a napálí tupé náčelnictvo tak drze, že jeho oběti budily až kapku lítosti. Nový překladatel Gogolovy hry, Zdeněk Mahler, režisér Jan Kačer a soubor Činoherního klubu spojili nyní všechny své síly k tomu, aby tuto představu rozbili. Což se jim povedlo.

Hejtman z Kopníku (Činoherní klub 12. 2. 1980)

28. 2. 2021

Říkal jsem mu, že lidi budou svým způsobem zklamaní anebo naopak budou dokazovat: Vidíte, vždyť jsme to říkali, to nemohlo jinak dopadnout, navíc má vadu řeči a vlastně – je pořád stejný! Ale buď se Smoček dovede jako režisér tak krásně maskovat anebo jsem z toho měl větší vítr než on. Zkrátka, řekl mi, abych se na to vykašlal.

Vajíčko (Divadlo Komedie 23. 2. 1964)

13. 2. 2021

Bylo nutné, aby důkaz provedl člověk jeho druhu, ubožák, kavárenský mudrlant. Kdyby jej byl provedl někdo z vyšších vrstev, filosof nebo intelektuál, byl by, myslím, vyzněl naplano. Magis to říká: „Systém – to je jako pódium.“ Ohrozit ho musí člověk zdola, člověk, který poznal jeho sklepní díry.

Bratři Karamazovi (Divadlo Na zábradlí 13. 3. 1979)

3. 1. 2021

V adaptaci se soustředil na zavraždění Fjodora Karamazova a uzel, který rozplétá a který má několik konců, jimiž jsou Karamazovi synové, slouží Schormovi, podobně jako Dostojevskému, k nastolování otázek stále aktuálních. Ty – lapidárně řečeno – vybízejí k vnitřním polemikám o správném a špatném v člověku a kromě jiného vyvolávají pochybnosti těch, kdo věří, stejně ovšem jako těch, kdo nevěří. Jestliže Dostojevskému slouží tyto otázky k mučivým pochybnostem o smyslu víry v boha, Schormovo pojetí je širší a týká se víry, její účelnosti vůbec.

Naši furianti (Národní divadlo 13. 3. 1979)

16. 3. 2020

Slovo dalo slovo, pohádali jsme se a nemluvili jsme spolu asi rok. No nemluvili… On vždycky přišel a řekl: „Paní Urbanová, řekněte paní Trojanovej, že jí přeju dobrý den.“ – „Hele, Macháček ti přeje dobrej den.“ – „Paní Urbanová, řekněte Macháčkovi, že mu taky přeju dobrý den.“

Cyrano z Bergeracu (Divadlo na Vinohradech 17. 6. 1986)

15. 12. 2019

Jaromír Hanzlík o režiséru Jaroslavu Dudkovi: „Já jsem ho strašně miloval, obdivoval a bezmezné mu důvěřoval. Dodnes jsem vděčen osudu, že jsem patřil do takzvaně jeho týmu.“

Člověk z půdy (Semafor, 30. října 1959 a 11. ledna 1977)

26. 7. 2019

Jiří Suchý dovede pro slovní hříčku obětovat pointu vtipu, jeho texty se blíží Osvobozeným co do slovního vtipu, zdaleka však nemají jejich myšlenkovou bohatost a lidovost. Co není, může při Suchého literárním nadání být. Přiznejme mu ještě, že umí hrát na bandžo. Tím však s klady skončíme. Je rozhodně přinejmenším přeceňováni vlastních schopností, postaví-li se J. Suchý po bok M. Kopeckému jako herec.

Dům na nebesích (Divadlo na Vinohradech 17. 11. 1980)

20. 5. 2019

Když jsem si přečetl hru Jiřího Hubače Dům na nebesích, popadla mne neodbytná touha zahrát si po boku dlouholeté partnerky jednou něco vážnějšího. Vladimír Dvořák

Hamlet (Národní divadlo 17. 11. 1959)

13. 4. 2019

Kolega Homola z Komorního divadla mi před zkouškami říkal: „Ty prý máš hrát Hamleta, ale, člověče, nic si od toho neslibuj, vždyť je to pro snoby. Všichni ohromně tleskaj` a vůbec nevědí, o čem to je, tak si nemysli, že na tom uděláš kariéru.“ Pak to představení viděl a druhý den u nás zazvonil a povídá: „Já už si vůbec nepamatuju, kdy jsem byl naposled v divadle jako divák dojatý, už jsem ani něvěděl, že to vůbec neexistuje. A mně se to včera stalo. Ne kvůli tobě, že tě zabili nebo kvůli Ofélii… Já jsem tam seděl a poslouchám, poslouchám, až jsem si uvědomil, že pořád vím, o čem je řeč, dívám se a pořád vím, o čem se to hraje, všemu tomu rozumím. Tak jsem si najednou řekl `Hergot, tak já snad nejsem takovej blbec, jak jsem si myslel` a slzy radosti mi samy vytryskly – a za to ti jdu poděkovat.“

Hamlet (Národní divadlo 13. 4. 1982)

24. 3. 2019

Hamlet — to je Mont Everest. Měl jsem pocit, jako bych stál na úpatí nesmírné hory, váhal jsem, jestli budu mít dost síly, ale když jsem našel v režiséru Macháčkovi spolehlivého a zkušeného průvodce, pak se mi výstup na tuto velehoru přestal už jevit tak zrádný, nebezpečný a obtížný.

Lidský hlas (Divadlo Viola 6. 3. 1971)

9. 3. 2019

„Jako gymnazista jsem viděl na Vinohradech jejího Puka. Je to zážitek který nesu v sobě dodnes. A možná, že tam už začalo to, že mám tu Jarku tak bezmezně rád.”

Pension pro svobodné pány (Činoherní klub 16. 6. 1965)

3. 3. 2019

A já jsem jednou přišel do divadla za kamarády a zjistilo se, když už lidi seděli v sále, že se Husák zapomněl v Ostravě. A byl tady Jiří Krejčík a řekl mi: Pane Menzel, vy to znáte, jděte tam. A oni mě oblíkli, naučili mě honem ty jejich texty, ty pohyby nohou, to nošení cedulí, tady v šatně, to už se nemohlou zkoušet na jevišti. To bylo ve čtvrt na osm, pět minut po půl osmý jsem tam vpad, odříkal jsem to, lidi zatleskali, Krejčík mě objal a od té doby jsem začal tuhle malou roli s Husákem alternovat.

Partneři portálu O divadle

Mecenáši