3D Company v dubnu uvede komorní psychologický thriller pro dva herce, STOCKHOLM. Sevřený příběh plný napětí a dramatických zvratů. Výchozí situace muže a ženy zavřených v jednom prostoru naznačuje, že možná dojde i na milostnou zápletku. Inspirací tvůrců inscenace bylo mnoho různých děl, výchozí situace je totiž velmi často využívaná v popkultuře, ve STOCKHOLMU ale vše bude trochu jinak – jak naznačuje i režisér Martin Vokoun.
– Kde se STOCKHOLM odehrává? –
“Jak již název inscenace napovídá, děj se odehrává ve Švédsku, v 70. letech minulého století. Konkrétně se pak většina hry odehrává ve sklepě venkovského domu a z toho vyplývá, že hra také pracuje s fenoménem „Stockholmského syndromu“, který zde však nefiguruje jen v tom prvoplánovém slova smyslu. Více už neprozradím.”
– Jaké inscenační možnosti nabízí tak malý prostor, jakým je zkušebna ŽDJC? –
“Malý prostor zkušebny Žižkovského divadla Járy Cimrmana nabízí bezprostřední až intimní kontakt diváka a herce. Právě proto jsme se rozhodli tento komorní thriller inscenovat zde, s omezenou kapacitou 40 diváků. Cílem je, aby se divák stal co nejvíce součástí děje a odnášel si tak z představení intenzivní zážitek.”
– Jaký máte vztah k žánru thrilleru či detektivky, případně, v čem je specifická jeho realizace na jevišti? –
“Musím se přiznat, že ačkoli divácky oblíbenějšími inscenacemi jsou komedie, velice mě baví se věnovat na divadle právě žánru thrilleru či detektivky. Co se přímo žánru psychologického thrilleru týče, mám již zkušenost s inscenováním thrilleru Ptáci v Komorní činohře Praha. Velice mě na této práci baví detailní a niterná práce s hercem a hledání cest k tomu, aby vznikalo potřebné napětí a aby herci byli ve svých postavách psychologicky uvěřitelní a místy pro diváky podivní až děsiví.”
– Jaké byly inspirační zdroje, pokud je můžeme prozradit? –
“Před inscenováním této hry jsem poměrně dost času věnoval vyhledáváním novinových článků o únoscích a jejich obětech, viděl jsem několik filmů a seriálů na toto téma a přečetl několik knih. Ačkoli některé z inspiračních zdrojů byly blízko, málokde jsem našel tak „poetický“ motiv únosce jako je tomu právě ve hře Stockholm. Je totiž opravdu zajímavé a neobvyklé se zabývat psychologií člověka, který unese svou oběť ne kvůli sexuálnímu zneužívání či pocitu nadřazenosti, ale z tak zdánlivě „obyčejných“ důvodů, jakými jsou láska a potřeba blízkosti milovaného člověka.”
– Budou představení nějak interaktivní či jinak neobvyklá? –
“Jelikož sám nejsem příznivcem interaktivního divadla a násilného zapojování publika do děje hry, tak se diváci nemusí bát, že by od nich byla vyžadována jakákoli interakce. Pokud se ale představení povede (v což doufám), bude však divák intenzivně vtažen do děje hry a na vlastní kůži zažije pocity člověka zamčeného v malém prostoru. Na rozdíl od jedné ze dvou hlavních postav, Agnes, která se stala zvláštním rukojmím, však naši diváci budou moci po necelých dvou hodinách prostor zkušebny opustit, nadechnout se čerstvého vzduchu a případně svůj zážitek zapít na divadelním baru.”
Režie: Martin Vokoun, dramaturgie: Kristýna Čepkova, výprava: Agnieszka Pátá Oldak, hudba: Zdeněk Dočekal, light design: Daniel Rejchrt
Hrají: Eliška Nejedlá a Petr Florián
Premiéra 1. dubna ve zkušebně Žižkovského divadla Járy Cimrmana
