BodyVoiceband / E.F.Burian: VOJNA + B. Brecht: BUBNY V NOCI
režie: Jaroslava Šiktancová, Martin Pacek
Hlas, pohyb, hudba, intenzivní a neuvěřitelně precizní herecké vyjádření. Naprosto strhující, v rámci všech složek skvěle zvládnutá podívaná, která však neoslní pouze technickou dokonalostí, ale předešvším tím, že jde o podívanou s hlubším obsahem. Loňský absolventský ročník DAMU ve spolupráci s profesně staršími kolegy se předvedl v tom nejlepším světle.
MDP, Divadlo Rokoko / Květa Legátová, Věra Mašková: ŽELARY
režie: Pavel Khek
Velmi silná inscenace, která v mých očích „přebila“ svým vyzněním knižní předlohu i její filmové zpracování. Místy něžně tragikomická, místy velmi syrová. Promyšlená a procítěná inscenace prorostlá nádhernou hudbou Davida Hlaváče a skvělé, vyrovnané herecké výkony v čele s Vasilem Fridrichem v roli Jozy.
Divadlo Pod Palmovkou / William Shakespeare: OTHELLO
režie: Michal Lang
Výsostně herecká záležitost, přímočará, ale funkční výtvarná aktualizace. Mnoha skvělým hereckým výkonům, které jsou podstatou inscenace, z mého pohledu vévodí neuvěřitelný Jan Teplý v roli Jaga. Už kvůli němu stojí za to Othella vidět.
Navíc: Divadlo Pod Palmovkou snad na podzim konečně otevře své domovské brány a po dvou letech přestane hrát pohostinsky v jiných divadlech. Držíme palce.
BURANTEATR, Brno / Alfred Hitchcock, Patrick Barlow: 39 STUPŇŮ
režie: Mikoláš Tyc
Skvěle napsaná a postavená komedie, maximální využití hereckých možností (i prostoru, v němž často není vůbec nic…), „film noir na divadle“, herci jsou na roztrhání, k popukání a k sežrání. Zběsilé tempo a inscenace prošpikovaná gagy vás nenechá vydechnout. Michal Isteník (v hlavní roli) dostal Thálii zcela zaslouženě.
Kromě domovské scény v Brně budete mít příležitost inscenaci zhlédnout v rámci tzv. Žižkovské štace, a sice v listopadu v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Západočeské divadlo v Chebu / Josef Škvorecký: PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ
režie: Šimon Dominik
Dojemná, vtipná a krutá revue. „Nejzábavnější melancholická inscenace, jakou jsem kdy měla možnost vidět.“, řekla jsem si po skončení představení. Láska, smrt, (ne)svoboda… 20. století v celé své absurditě. V hlavní roli jazz! A výteční mladí herci v čele s Janem Jedlinským a Danielou Šiškovou. Jevištní přebásnění slavného románu, které vypovídá o tom, jak se asi žilo v emigraci a jak je někdy těžké být (stárnoucím) chlapem. Z mého pohledu čtenářky naprosté pochopení knižní předlohy a poetiky jejího autora. (Vychází z dramatizace Petra Oslzlého a Ivo Krobota.)
Divadlo A. Dvořáka, Příbram / Milan Uhde, Miloš Štedroň: BALADA PRO BANDITU
režie: Milan Schejbal
Řeklo by se „stokrát omleté téma“. Zlidovělé dílo, které už dnes není o čem hrát. Není to tak docela pravda. Z pohledu dneška – komorní muzikál, který „na zapřenou“ napsal skvělý dramatik Milan Uhde v sedmdesátých letech pro legendární Divadlo Na provázku. A rezonuje stále. Minimalistická inscenace na hraně inscenovaného koncertu je toho důkazem. Oslnila přesvědčivými hereckými výkony, dramaturgickým výkladem odlišným od většiny a neobvyklými hudebními aranžemi. V domácím prostředí příbramského divadla představení většinou končí ovacemi vestoje a společným zpěvem ústředního hitu, což divácký zážitek pochopitelně umocňuje.
Švandovo divadlo na Smíchově / Autorský kolektiv: CRY, BABY, CRY
režie: Martina Krátká
Vtipná, svižná a vyvážená autorská inscenace, kterou má na svědomí „herecký kolektiv“ Švandova divadla, byla původně koncipována jako napůl nezávislý projekt určený k hraní v komorním prostoru Studia ŠD. Divácký zájem ji ale posunul na žebríčku nejžádanějších kusů do Velkého sálu před vyprodané hlediště a vyslal na mnoho zájezdů. Zdánlivě nezávazné uvažování a vtipkování o smyslu tzv. „lajfkoučingu“ i vlastních životů, jehož hrdinky (a hrdina) vám velmi rychle přirostou k srdci. Především proto, že si ze sebe prostě umí udělat srandu, a to dost nekompromisně. Víc vlastně není potřeba, ostatní ať si každý divák domyslí sám. Zřejmě se bude smát a někdo možná i trochu brečet.
Poznámka ke dvěma derniérám: Pravidelní divadelní diváci to zcela jistě znají. Chcete něco vidět, rozhodnete se na to zajít, a než se rozhoupete nebo jednoduše najdete volné okénko ve svém diáři, daná inscenace je už stažená nebo v lepším případě spěje k derniéře. Stalo se mi to mnohokrát, ale ve dvou případech z poslední doby toho obzvláště lituji. Petr Veselý režíroval v Mětském divadle Mladá Boleslav francouzskozu hru z prostředí okupované Paříže, která balancuje na hraně psychologického dramatu a černočerné komedie. Jmenuje se Hostina dravců. Výsledek byl intenztívní a dechberoucí. Mimo jiné bylo znát, nakolik se herci se svými rolemi sžili a kolik do nich investovali. Dvouhodinová inscenace bez přestávky měla tak silný dopad, že jste zapomínali na čas a během děkovačky si automaticky stoupli. Zdeněk Bartoš inscenoval náročnou hru Karola Sidona Shapira. S pokorou k autorovi i tématu, přesto ve zkrácené a zrytmizované verzi, kterou zdobilo střídání psychologických ponorů se stylizovanými výstupy na hraně grotesky. Nezapomenutelné výkony Radmily Urbanové a Tomáše Kolomazníka, které by měly obracet zraky pražských diváků i odborné veřejnosti směrem k oblastním divadlům, a to i těm vzdálenějším… Obě zmíněné derniérované inscenace měly společný jmenovatel. Je jím obrovské nasazení a nezměrná chuť herců hrát divadlo…, kterou spontánně a nenápadně přenesli na diváky. A to je radost pro všechny, pro diváky zvlášť. Ať už jsou zcela nezasažení nebo poučení, a to do jakékoli míry.
