Kristýna Čepková

Spalovač mrtvol v podání D21 se po podzimní „covidové“ premiéře konečně dočká premiéry s diváky.

„Poezie léčí. Léčí duši! Proto jsme se vydali ve stopách verše i rytmu a rozhodli se na toto téma podívat z několika úhlů pohledu.“

„Volnou inspiraci můžeme – kromě městského folklóru – hledat např. v legendární Červené sedmě, vycházet pochopitelně budeme též ze žižkovského genia loci.“

„Amerika jako země možností, kde se každý může vypracovat. Ale sen o svobodě se mění v imigrantovu noční můru. Společenský vzestup není ani zdaleka tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát.“

 „Inscenace jsou od toho, aby otázky kladly, ne aby na ně odpovídaly.“

Divadelní soubor 3D company chystá na domovské scéně v nové sezoně několik novinek, dojde ale i na starší, osvědčené tituly.

Poslední premiérou sezony 2018/19 v kladenské činohře bude originální autorská inscenace režiséra Jiřího Š. Hájka. Z generálních zkoušek, snad bez přílišného vyzrazování, referuje Kristýna Čepková.

Téma intriky a manipulace prostřednictvím polopravd, falešných zpráv a neověřených informací, se kterým se dnes potkáváme na každém kroku – stačí si koupit noviny, pustit televizi či otevřít internetový prohlížeč…

CENTRAL PARK WEST  Překlad: Michael Žantovský, režie: Petr Hruška, dramaturgie: Kristýna Čepková, scéna a kostýmy: Miroslav Král, hrají: Jaromíra Mílová, Jana Zenáhlíková, Jan Krafka, Petr H. Batěk a Barbora Hron Vovsíková

Někdy se říká, že pro mladého herce či herečku takříkajíc těsně po škole je nejlepší počáteční praxí, dostane-li se na prkna oblastního divadla. Proč? Protože se zde může tzv. vyhrát. Přijde většinou do cizího prostředí, mezi nové, zkušenější kolegy a také velmi často bývá častěji obsazen do rolí, které by si třeba v metropoli nikdy nezahrál. Takových případů je několik také v Městském divadle Kladno. Z pražské DAMU sem přišli čerství absolventi herectví na obou stěžejních katedrách (činohry a „alterny“) Matěj Vejdělek a Tomáš V. Hron a o půl roku později také absolvent JAMU Viktor Zavadil. Ten svou hlavní roli právě zkouší (současná izraelská hra Neúplní), jeho dva mladí kolegové už mají „křest“ za sebou.

Následující střípky z uplynulé sezóny navazují na včerejší text v rubrice Mimochodem, kde se autorka mimo jiné pokouší zodpovědět otázku „Proč nepíše recenze“. A pak, zastávám skromný názor, že emoce k divadlu patří, a sice v obou částech divadelního prostoru…

Jsou zážitky a informace. Hlavní rozdíl mezi nimi je v míře zprostředkovatelnosti. „Hele, byl jste někdo někdy na Šrámkově Sobotce?“, hodila jsem do placu. Moji přátelé nezvedli oči od monitorů ve své kanceláři. „Ne, to fakt ne…“ a „Nebyl, proč?“, zněly odpovědi. „Mám tam jet příští týden, podílet se na slavnostním zahájení… dramaturgicky. A moc o tom festivalu nevím. Snad jen to, že je věnovanej poezii a uměleckýmu přednesu.“, nadhodila jsem a otevřela internetový prohlížeč… informací spousta, ale obrázek si stejně člověk udělá až na základě vlastní zkušenosti a prožitku. Dva dny příprav, schůzka s režisérem  plánovaného ceremoniálu a než jsem se nadála, seděla jsem v autobusu Praha – Jičín. Začala jedna z mnoha improvizací příznačných pro letošní ročník, jak se ukázalo později.

S Bárou Jánovou jsem se potkala pracovně, při zkoušení inscenace Kuřačky a spasitelky. Na svůj věk má poměrně pestrý životopis, rozličné zkušenosti ji nicméně nebrzdí v nadšení a neutuchající snaze dosáhnout svého. Hraje v divadle i v televizi, je členkou a produkční souboru, který spoluzaložila, zkrátka pořád něco podniká a do všeho se vrhá po hlavě. Snad jí to vydrží.

Samostatnou kategorií divadel jsou divadla tzv. poloprofesionální. Tím mám na mysli soubor složený z profesionálních herců, kteří spolupracují s profesionálními režiséry, výtvarníky atd., nicméně za ne zcela profesionálních podmínek.

U vzniku rozhovoru s Jiřím Suchým z Tábora se skvěle bavíte, při jeho přepisu velmi trápíte. Jirka je jedním z nemnoha lidí, kteří umí říkat “velká slova” s lehkostí a bez patosu. Snad proto, že ví o čem mluví. Ale dostaňte to “na papír”! Divadlem tento mladý herec žije polovinu svého dosavadního života a přestat s tím určitě nehodlá. Což je dobře.