Motto ostravské Komorní scény Aréna pro sezónu 2022/2023 říká: „Doteky nás provázejí celý život. Nejprve se nás dotkne porodník, pak maminka a potom už si sáhne kdekdo, pokud mu to dovolíme. A postupně zjišťujeme, že nejde jen o doteky fyzické, ale že se nás dotýká i leccos z toho, co vidíme kolem sebe. A kolikrát je to dotek intenzívnější než ten sebesilnější stisk. Tak nějak to máme s doteky. Jsou něžné, pevné, hřejivé, mrazivé, laskavé, bolestivé, zraňující, konejšivé, silné, slabé, ale hlavně jsou naše. Díky nim totiž poznáváme svět, ve kterém žijeme. A proto jsme se rozhodli, že vám v Aréně pár takových poznávacích doteků zprostředkujeme.“
Anton Pavlovič Čechov, Tomáš Vůjtek: Tohle není Višňový sad
Sezónu 2022–23 otevře divadlo inscenací s názvem Tohle není Višňový sad, pod níž se skrývají tři aktovky A. P. Čechova (Labutí píseň, Medvěd, Námluvy) spojené do volného dramatického celku dramaturgem Tomášem Vůjtkem.
Herec Světlovidov, který právě odehrál své poslední představení a chystá se do hereckého důchodu, se v průběhu divadelního flámu stále více oddává svým vzpomínkám na role, jež ztvárnil, jakož i úvahám nad smyslem života stráveného na divadelních prknech. Nakonec přemluví své kolegy, aby si s ním připomněli dvě jeho oblíbené hry – první o lásce divoké a silné jako medvěd, která si prosadí svou i v domě smutku, a druhý o námluvách, které se zvrtnou v majetkový spor.
Režie: Roman Polák, premiéra 22. října
Christopher Hampton: Úplné zatmění
Druhým titulem bude drama Christophera Hamptona Úplné zatmění (Total Eclipse) zpracovávající skutečný příběh dvou nejslavnějších prokletých básníků. Spokojené manželství Paula Verlaina a jeho ženy Matyldy rázně ukončí příchod mladičkého a svůdného Arthura Rimbauda. Oba básníci se společně vydají na toulky po Evropě, aby poznali jeden druhého i sami sebe. Láska, která je spojuje, je stejně absolutní jako jejich sobectví. Vášnivý milostný vztah, jenž je spaloval po několik let, je pouze utvrdil v poznání, že nemůžou být ani spolu, ani bez sebe. Zoufalá, krutá, a přesto naplněná láska, plná tehdy zakázaných doteků, absintové opojení a zatmění mozku, díky němuž lze překročit i nepřekročitelné…
Režie: André Hübner-Ochodlo, premiéra 14. ledna
Patrick Marber: Na dotek
Třetím pak slavná hra Patricka Marbera Na dotek (Closer), která v době svého prvního uvedení (1997) vzbudila pohoršení svým námětem, a místy dost vulgárním jazykem. Hra zachycuje osudy milostného čtyřúhelníku, který tvoří dermatolog Larry, spisovatel Dan, striptérka Alice a fotografka Anna. Larry i Dan mají postupně intimní vztahy s oběma ženami. Protože hledají tu pravou? Nebo spíš nevědí, co hledají? V striptýzovém klubu, v němž Alice pracuje, se lidé svlékají a všemožně vzrušují, ale je zakázáno, aby se vzájemně dotýkali. Dotek spojuje s milovanou bytostí, ale v striptýzovém klubu lidé nenajdou lásku, jen sex.
Tahle metafora dokonale vystihuje citovou vyprahlost světa. Obdobně posmutněle a směšně působí erotický chat, jehož se Dan a Larry účastní. Hra, která dobyla celý svět a dočkala se i filmového zpracování, dostala od recenzentů výstižný podtitul „Sex, lži a internet“. V režii Jiřího Pokorného, jehož inscenace Zabijáka Joea se stala diváckým hitem, čeká diváky podnětné zamyšlení nad tím, zda jsme vůbec ještě schopni rozpoznat lásku. A pokud ne, zda si ji vůbec zasloužíme.
Režie: Jiří Pokorný, premiéra 11. března
Tomáš Vůjtek: Režisér
Posledním titulem sezóny pak bude Režisér, nová hra Tomáše Vůjtka. Hra, která se chce dotknout podstaty zázraku jménem divadlo. Poezie uměleckých snů bude v této sarkastické grotesce konfrontována s pokleslou prózou životní reality. Režisér, herci, novináři, diváci, sláva a zmar. Mají režiséři rádi své herce? A pokud ano, mají herci rádi své režiséry? A koho z nich mají rádi novináři? Nikoho? Všechny? A co si s tím má počít chudák divák? Bilanční hru o tom, jak těžké je přenést na jeviště pravdu, bude režírovat umělecký šéf Arény Ivan Krejčí – aby divákům i celému světu ukázal „pravdu pravdoucí“.
Režie: Ivan Krejčí, premiéra 20. května
