Byl to obchodník s pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne, nemusí týden pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se Malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce…“ „Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt“, řekl Malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce…“ (Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ)
Žijeme v uspěchané době. Anebo nám to všichni říkají. Anebo se tak všichni tváří. Nikdo nemá čas jít docela pomaloučku ke studánce. Žijeme v dešti informací – a internet ten déšť ještě zesiluje. Nelze vědět všechno o všem, chtěli bychom vědět hodně o něčem. A místo toho většina lidí ví nepatrně o lecčem. A někdo neví, že neví nic o ničem. Život jak bublinka v sodovce.
Chceme mít možnost se zastavit, pootočit, vrátit se s odstupem času k představení, o kterém jsme už psali. Proto se tahle rubrika jmenuje S odstupem. Portál O divadle se rozběhl cestami internetu 26. listopadu. Nelze mít odstup, dokud jsme nepoodstoupili. Proto jsme pro začátek užili kompromisní variantu: Jána Ďurovčíka a muzikál Pomáda. Poprvé ji Ján Ďurovčík uvedl v roce 2000 v Divadle GoJa Music Hall na pražském Výstavišti – teď se k ní vrací po dvanácti letech v Kalichu. Takže „odstup“ nemáme my, ale tentokrát jej má za nás Ján Ďurovčík…
