O divadle

„Divadlo je zvláštní organismus. Je citlivý na sílu vize osobnosti v čele. Je-li ta síla, divadlo se může vypnout k netušeným výkonům. Není-li, stane se to, co je pro umělce úplně nejhorší. Ztratí sebevědomí.“ Herečka české první scény Eva Salzmannová vystihla přesně situaci svého mateřského divadla a pocity, s nimiž se s kolegy o prázdninách v Národním divadle potýkali.

Když děláte rozhovor s Kamilou Polívkovou, zcela automaticky vás napadne alespoň jedna otázka, vztahující se k jejímu otci. Jenže tato scénografka a režisérka Studia Hrdinů je mnohem zajímavější jako Kamila, než jako Polívková. Mluví podobně jako pracuje – tiše, chytře a s nadšením. Probraly jsme režii i scénografii, Studio Hrdinů i Komedii a i na toho tátu nakonec vlastně tak trochu došlo…

O muzikálovém fenoménu autora Jonathana Larsona jménem Rent toho bylo už řečeno a napsáno mnoho. Byl označen za jeden z deseti nejlepších muzikálů všech dob, je devátým nejdéle hraným muzikálem na Broadwayi, přepsal dějiny tohoto žánru… Něco jsou fakta, něco dojmy, v každém případě existuje mnoho důvodů se mu věnovat v rubrice Téma. Po sedmnácti letech od americké premiéry se Rent poprvé hraje v Česku, což už je opravdu pádný důvod ke psaní. Naším zasvěceným průvodcem tímto tématem je Ondřej Doubrava, dramaturg pražského nastudování, které mělo premiéru 8. srpna.

Lukáš Pečenka má na svůj nikterak vysoký věk poměrně bohaté divadelní zkušenosti. Hraje v Divadle Na Fidlovačce od jeho znovuotevření, byl zakládajícím členem pohybového divadla Veselé skoky, hostuje a teď zkouší muzikál v angličtině. Na jevišti z něj vyzařuje energie, nadhled a hravost a v civilu člověka už při prvním setkání napadne, že tenhle kluk „to má v hlavě srovnané“.

Loňská premiéra Zkrocení zlé ženy v režii Daniela Špinara dokázala, že Letní shakespearovské slavnosti nejsou jen záležitostí velkých režijních jmen, ale že se, díkybohu, vydávají i novou a odvážnější cestou. Potvrdila to i letošní zahajující premiéra Snu noci svatojánské, režijního dua SKUTR, která by se nejvýstižněji dala popsat pouhým jedním slovem – letní. Ovšem v každém ohledu.

Vyšehradské představení Hvězda se odehrává víceméně podle očekávaní. Kdo má rád Evu Holubovou se vším, co k ní neodmyslitelně patří, si rozhodně přijde na své. Kdo ji „nemusí“, ten se stejně na Vyšehrad nepohrne.

S příchodem letošního léta má za sebou Studio Hrdinů první divadelní sezónu. A za pouhý rok dokázalo, že je scénou, která si určitě zaslouží nemalou pozornost. Umělecký soubor ve složení režisérů, dramaturgů a výtvarníků Kamily Polívkové, Kathariny Schmitt, Jana Horáka a Michala Pěchoučky si klade za cíl vytvořit dramaturgii syntetizující nejrůznější časové, žánrové i tematické formy a současně se snaží vytvořit jedinečný divadelní jazyk. Mimo to se do budoucna také nebude bránit spolupráci se současnými českými i zahraničními  divadelníky s osobitým rukopisem a tendencí k současnému divadlu. Což zní, na české divadelní scéně, velmi nadějně.

Po mediálním humbuku kolem nového provozovatele Divadla Komedie na období 2012 až 2016 bude nejlepší, když si ve zkratce shrneme, jak k novému provozovateli vůbec došlo. Vše rozpoutal dopis Dušana Davida Pařízka, jednatele Pražského komorního divadla, doručený Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen MHMP) dne 29. dubna 2011, ve kterém ukončil činnost svého subjektu v prostorách Divadla Komedie. Důvodů k ukončení činnosti měl Pařízek několik, ale nejzávažnějším byla finanční nestabilita, ve které se kvůli magistrátní grantové politice divadlo pohybovalo…

Na podzim roku 2011 vyhrálo Divadlo Company.cz konkurz na pronájem Divadla Komedie. Výběr komise pražského magistrátu vyvolal v odborných kruzích pozdvižení. O tom, jak se Company.cz nastupovalo do nového prostoru po vynikající éře Pražského komorního divadla, proběhlé sezóně a o divadle vůbec jsem si povídala s Janem Novotným, uměleckým šéfem (a členem umělecké rady) Divadla Company.cz.

Královéhradecká verze dojemné grotesky Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho má pádný argument, jenž smete případné a jistě i oprávněné výtky: Jiřího Zapletala v titulní roli.

Za poněkud ironickým názvem Zlatá šedesátá, ukrývají režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Viceníková deníky Pavla Juráčka, osobnosti československé filmové nové vlny, převedené na jeviště. O dramatizaci tu přitom nemůže být řeč, protože Zlatá šedesátá v Redutě jsou všechno možné, jen ne dramatická, herci odříkávají text, ale nehrají postavy a děj se pohybuje dopředu, jenže ne skrz situace. Všechno, o co jde, je text.

Po velmi zdařilé adaptaci korespondence Voskovce a Wericha přichází tandem Dora Viceníková (dramaturgie) a Jan Mikulášek (režie) opět s adaptací, a to dalšího skvostu české literatury, deníku Pavla Juráčka, dramaturga a režiséra nové vlny v československém filmu. Jedná se o projekt, zapadající do dlouhodobějšího zamýšleného cyklu, který slíbil v programu k výběrovému řízení na Divadlo Na zábradlí realizovat umělecký šéf Petr Štědroň.

Tereza Hofová patří do silného ročníku absolventů DAMU v roce 2005. Jejími spolužáky byli, mimo jiné, Marek Němec, Daniel Špinar, Ladislav Hampl či Tereza Vilišová. Své první angažmá získala v pražském Švandově divadle, ale výrazněji na sebe upozornila až v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Dobře našlápnutou kariéru tato drobná tmavovláska s chraplavým hlasem po pěti letech pozastavila, aby vyjela do světa a zjistila, kde je její místo v životě.

Jaromír Hanzlík. Nejvýraznější herec své generace. S herectvím si začal pod vedením legendárního profesora Novotněho na Gymnáziu Jana Nerudy (proslulé Hellichovce). Po maturitě byl přijat na DAMU, ale ke studiu nenastoupil. Jiřina Jirásková a Miloš Kopecký přesvědčili jeho tatínka, že když ho pustí hrát do Divadla na Vinohradech, dají mu tu správnou hereckou školu sami – devatenáctiletý student tak začal hrát v nejslavnějších inscenacích velké éry „Vinohrad“.

Pražský Fringe Festival možná není ani tak populární ani tak ohromný, jako jeho světoznámý skotský dědeček, přesto má oproti němu dvě nesporné výhody. Za prvé se za anglicky mluveným divadlem nemusíte trmácet až do Edinburghu a v klidu si tak můžete nechat vše naservírovat na pražskou Malou Stranu. Za druhé na něj nemusíte čekat až do srpna, ale můžete se zajít podívat hned dnes. Letošní dvanáctý ročník Prague Fringe festivalu totiž začal v pátek 24. května a potrvá až do první červnové soboty (1.6.).