O divadle

Protože divadlo nejsou jen herci, chceme v naší rubrice dávat prostor i jiným divadelním profesím. Volba tentokrát padla na hudebníka Zdeňka Krále, který není v divadelním prostředí žádný nováček, spolupracoval a spolupracuje s divadly po celé republice na více než čtyřech desítkách inscenací. Jeho scénická hudba vždy pracuje pro celek a s celkem. Nestrhává na sebe pozornost na úkor inscenace, ale harmonicky dotváří její atmosféru. Jeho zatím poslední premiérou je Dášeňka aneb Psí kusy v Divadle Husa na provázku, se kterým spolupracuje nejčastěji. Král mluví tiše, úsporně a dlouho svá slova zvažuje. Neupozorňuje na sebe na úkor ostatních, stejně jako jeho hudba.

V posledních letech se stále více objevují na českých jevištích původně nedivadelní formy. Inscenátoři často sahají po filmových předlohách, ale neméně populární je i stará dobrá literatura. Dramatizaci literárních předloh však považuji za zapeklitou záležitost a mé dosavadní divácké zkušenosti mne v tom jen utvrzují. Převést knižní látku v odpovídající poutavé a živoucí podobě na jeviště je zkrátka kumšt.

Ačkoliv vystudoval dvě docela jiné profese, významného ocenění dosáhl jako muzikálový herec. Za roli Dannyho Zuka v Pomádě v Ďurovčíkově inscenaci divadla Kalich si z letošního udílení divadelních cen sošku Thálie odnesl sedmadvacetiletý Jan Kříž.

Inscenácia Klicperovho divadla Hradec Králové Figarova svatba (s podtitulom Andělé, šneci a lidé) v réžii Davida Drábka žne samé úspechy. Na Grand festivale smíchu, organizovanom Východočeským divadlom Pardubice, získala päť zo šiestich udeľovaných ocenení, medzi nimi aj to hlavné – komédia roku 2012.

Žižkovský Palác Akropolis se zařadil mezi těch pár odvážných scén, které se v poslední době pustily do politického divadla a pod záštitou Nadačního fondu proti korupci dal vzniknout inscenaci inspirované autentickou nahrávkou rozhovoru mezi Ing. Věrou Ježkovou a lobbistou Miloslavem Kožnarem, točícího se kolem kauzy Prunéřov.

Norský dramatik Henrik Ibsen patří mez stálice české divadelní scény, přesto je jeho hra Rosmersholm v Čechách poměrně neznámá. V roce 2005 ji sice na brněnské scéně uvedl J.A.Pitínský, ale v Praze se objevila pouze dvakrát a to na konci 19. století. V letošní sezóně se pro ni rozhodlo Vinohradské divadlo a uvedlo ji pod názvem Rebeka, jako poctu hlavní hrdince a její představitelce Dagmar Havlové-Veškrnové.

Buď pochváleno divadlo / Kde vědí co se sluší / A které dneska omládlo / Pro blaho vašich duší… Takhle se zpívalo ve hře Sekta v roce 1965, ale jako poslání, které Jiří Suchý a jeho Divadlo Semafor svědomitě naplňují, platí dodnes.

V období, kdy se Pomáda v pražském divadle Kalich přehoupla v počtu repríz přes padesátku (tedy polovinu avizovaných sto představení v této divadelní sezóně) se na její nové nastudování podíváme s odstupem. Jak se muzikál změnil a kam se posunul během pěti měsíců, které od premiéry uběhly?

Dnešní rozhovor se bude od mých ostatních maličko lišit. S hercem, režisérem a překladatelem Alexandrem Minajevem se přátelíme již několik let (on sám mi při rozhovoru pohotově doplnil rok našeho seznámení), proto by nám oběma formální vykání přišlo absurdní a zůstaneme tedy u tykání.

Občanský chór, recitace básně Ivana Blatného či karaoke písně Seděla pod borovičkou jsou jedny z mnoha prvků, které stmelují inscenace Krysaře v Klicperově divadle v Hradci Králové. Je to divadlo neklidné, záměrně neústrojné a eklektické.

Je to už bezmála čtyřicet let, co se českým divákům poprvé představila hra Neila Simona Vstupte!, v režii Františka Štěpánka v Divadle na Vinohradech. Ústřední dvojici komiků v důchodu si tehdy zahráli páni Vlastimil Brodský a Josef Bláha a inscenace byla natolik oblíbená, že se nakonec dočkala i vydání zvukového záznamu. Letos v lednu se legendární duo Sunshine Boys na jeviště vinohradského divadla vrátilo.

Původně jsme chtěli, aby zasvěcené komentáře v jednotlivých sekcích Jeviště či v Kdo jste to viděl? mohli psát čtenáři, kteří projdou naším divadelním testem. Z vašich reakcí jsme ale usoudili, že jsme úlohu testu přecenili.

Pátou premiérou této divadelní sezony v Divadle Semafor je hudební komedie Jiřího Suchého s hudbou Michala Pavlíčka Rytíři z Blaníku a krasavice Lída. Fakt, že jde o pátou premiéru během několika málo měsíců, je důležité vzít v úvahu. A uvědomit si, že k takové píli žene ředitele, autora, režiséra, výtvarníka a protagonistu této tradiční pražské scény kromě jeho neúnavné touhy dělat divadlo také čím dál nižší přísun financí.

Ostravská Aréna umí Gogolovy Hráče jak pražský Činoherní klub v legendární inscenaci před třiceti lety. Jejich verzi dominuje perfektně sehraný soubor, jaký nebývá často k vidění. Na své si přijde i ten, kdo Hráče zná a o všech zvratech dopředu ví.

Šestého ledna měla Prodaná nevěsta v pražské Ypsilonce už čtyřstou reprízu, znamená to, že na tuto svérázně rozhýbanou parafrázi národní opery – ve stylu dada, plnou Smetanou inspirované muziky a také čiré radosti z divadla – lidé chodí dlouhých šestnáct let (premiéra byla 6. června 1996). Znovu odcházejí nadšeni a divadlo může konstatovat, že má na kontě kromě jiných úspěchů i Prodanku čtyřistakrát vyprodanou.