O divadle

Rok po smrti Václava Havla se znovu jasně vyjevilo, jak tato mimořádná osobnost naší zemi chybí, jak nebyla a jistě dlouho nebude nahrazena. Připomínky různých aspektů života a činnosti prezidenta a exprezidenta Havla jako by poněkud zastínily podstatu, z níž jeho odkaz vycházel.

Vyučil se montérem ocelových konstrukcí, prošel mnoha zaměstnáními, pro celoživotní směřování Andreje Kroba však bylo nejdůležitější, že se v roce 1963 stal kulisákem a posléze jevištním mistrem a asistentem v Divadle Na zábradlí.

Divadlo D21 (donedávna známé jako Malé Vinohradské divadlo) uvedlo těsně před Vánoci inscenaci Nora s podtitulem Domeček pro panenky, který obyčejně také slouží jako název tohoto slavného Ibsenova dramatu. Zvolený termín premiéry koresponduje s časovým zasazením samotného Ibsenova textu.

Když v roce 1996 uvedli na scéně Druid Theatre v irském Galway poprvé hru mladičkého londýnského dramatika irského původu Martina McDonagha Kráska z Leenane (The Beauty Queen of Leenane), začala nová éra nejen pro Druid Theatre a pro irskou dramatiku, ale pro současné světové divadlo vůbec.

Buranteatr je divadlo, které dbá na přesahy k současnosti. Letošní sezonu zahájili premiérou díla, které se na českých jevištích hrálo naposledy v devatenáctém století – inscenací knižního dramatu Dziady Adama Mickiewicze.

F. M. Dostojevskij je často dramatizovaným spisovatelem nejen kvůli silným tématům a příběhům svých románů, ale také díky jejich přirozené dramatičnosti. Nastasja Filippovna brněnského Divadla U stolu však není pouze scénickou studií na motivy románu Idiot, ale především inscenací stejnojmenné adaptace polského režiséra a dramatika Andrzeje Wajdy.

S paní Soňou Kodetovou jsem si povídala ze dvou důvodů. Její manžel Jiří Kodet by oslavil 6. prosince nedožité 75. narozeniny a 22. listopadu uplynulo 30 let od premiéry inscenace „Hráči“ Nikolaje Vasiljeviče Gogola v Činoherním klubu, v níž Jiří Kodet vynikajícím způsobem ztvárnil postavu Utěšitele (dle dobových kritik se jednalo o jeho životní roli).

Činoherní klub si již od svého vzniku drží pozici jednoho z nejlepších pražských, ne-li celorepublikových divadel. Málokdy se stane, aby nově otevřené divadlo mělo okamžitý úspěch. V případě Činoherního klubu tomu tak v roce 1965 bylo a je radost konstatovat, že (po rozpačitém období hledání nové tváře divadla) tomu tak je i nadále.

David Drábek zinscenoval kabaret v hlavní roli se Shakespearem. Inscenace Richarda III. v podání Klicperova divadla je příkladnou ukázkou středněproudého, divácky vstřícného divadla s přesahem i s autorským rukopisem.

Když se nedávno do Prahy po letech vracelo růžové retro jménem Pomáda, mohlo si dělat naději, že zaujme pamětníky přinejmenším dvojího věku.

Novým šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech je od září Jan Vedral, zkušený divadelník, dramatik a teatrolog (1955), který na této scéně v minulosti už podvakrát působil. Hovoříme s ním o záměrech nového vedení divadla.

Chceme mít možnost se zastavit, pootočit, vrátit se s odstupem času k představení, o kterém jsme už psali. Proto se tahle rubrika jmenuje S odstupem. Portál O divadle se rozběhl cestami internetu 26. listopadu. Nelze mít odstup, dokud jsme nepoodstoupili…

Jak šel čas na významné pražské scéně. V Divadle na Vinohradech, velké měšťanské scéně se během sto pěti let její existence opakovaně, ba dokonce s určitou zákonitostí střídala období umělecky slabá s progresivními. Není to v českých divadlech až tak ojedinělý jev, zvláštností Vinohrad ale vždycky byla schopnost z vysoké úrovně klesnout hodně hluboko.

A studio Rubín je posledních pět divadelních sezón jedním z nemnoha divadel v Čechách, které uvádí současná dramata. Koncepcí Rubínu je navíc zdařilá snaha o vytváření vlastního stálého domácího repertoáru, který naplňují výlučně autorské inscenace mladých tvůrců.