O divadle

Každý, kdo si dnes, ve výroční den její smrti, na ni vzpomene, začne asi Kočičí hrou. Neoddiskutovatelně nejpopulárnější, ale také herecky nejvděčnější divadelní rolí Dany Medřické. Rolí, v níž jako by mimoděk zúročila všechny své životní i herecké zkušenosti a v níž ukázala, jak důležitá je energie, schopnost žít naplno, dokonce i v tak mizerné situaci, kdy se zdá, že život nemá smysl.

Divadlo je jedním z mála umění, které odplývá v čase. Zkoušky, premiéra a tím víc repríz, čím víc se to povedlo. Derniéra a hotovo. Zbudou fotky a občas někdo řekne “Jo, to bylo divadlo, když hrál Radovan Lukavský Hamleta…” – a jakkoliv to není tak dlouho (premiéra byla v listopadu 1959, hrálo se ohromujících 174 […]

V pondělí 7. ledna zasáhla příznivce českého divadla smutná zpráva, ve věku nedožitých 82 let zemřela jedna z nejvýznamnějších českých hereček druhé poloviny dvacátého století i počátku století jednadvacátého, velká dáma českého jeviště, paní Jiřina Jirásková.

Dramatizace se stala oblíbenou inscenační formou ve Švandově divadle na Smíchově. Po divácky úspěšné dramatizaci severské komedie Kdo je tady ředitel? Larse von Triera, či dvou mrazivých monolozích ve hře Šoa, se smíchovští rozhodli sáhnout po klasice anglického romantismu, hororu Mary Wollstonecraft Shelley Frankenstein.

Zkrocení zlé ženy se na vinohradském jevišti hrálo naposledy před padesáti lety. Z hlediska vinohradské dramaturgie je tedy volba tohoto titulu do značné míry oprávněná, z hlediska pražského kontextu už méně, neboť tato raná (a nikoli nejlepší) Shakespearova komedie se v Praze v posledních letech opakovaně objevovala a činohra Národního divadla ji stále uvádí.

Rok po smrti Václava Havla se znovu jasně vyjevilo, jak tato mimořádná osobnost naší zemi chybí, jak nebyla a jistě dlouho nebude nahrazena. Připomínky různých aspektů života a činnosti prezidenta a exprezidenta Havla jako by poněkud zastínily podstatu, z níž jeho odkaz vycházel.

Vyučil se montérem ocelových konstrukcí, prošel mnoha zaměstnáními, pro celoživotní směřování Andreje Kroba však bylo nejdůležitější, že se v roce 1963 stal kulisákem a posléze jevištním mistrem a asistentem v Divadle Na zábradlí.

Divadlo D21 (donedávna známé jako Malé Vinohradské divadlo) uvedlo těsně před Vánoci inscenaci Nora s podtitulem Domeček pro panenky, který obyčejně také slouží jako název tohoto slavného Ibsenova dramatu. Zvolený termín premiéry koresponduje s časovým zasazením samotného Ibsenova textu.

Když v roce 1996 uvedli na scéně Druid Theatre v irském Galway poprvé hru mladičkého londýnského dramatika irského původu Martina McDonagha Kráska z Leenane (The Beauty Queen of Leenane), začala nová éra nejen pro Druid Theatre a pro irskou dramatiku, ale pro současné světové divadlo vůbec.

Buranteatr je divadlo, které dbá na přesahy k současnosti. Letošní sezonu zahájili premiérou díla, které se na českých jevištích hrálo naposledy v devatenáctém století – inscenací knižního dramatu Dziady Adama Mickiewicze.

F. M. Dostojevskij je často dramatizovaným spisovatelem nejen kvůli silným tématům a příběhům svých románů, ale také díky jejich přirozené dramatičnosti. Nastasja Filippovna brněnského Divadla U stolu však není pouze scénickou studií na motivy románu Idiot, ale především inscenací stejnojmenné adaptace polského režiséra a dramatika Andrzeje Wajdy.

S paní Soňou Kodetovou jsem si povídala ze dvou důvodů. Její manžel Jiří Kodet by oslavil 6. prosince nedožité 75. narozeniny a 22. listopadu uplynulo 30 let od premiéry inscenace „Hráči“ Nikolaje Vasiljeviče Gogola v Činoherním klubu, v níž Jiří Kodet vynikajícím způsobem ztvárnil postavu Utěšitele (dle dobových kritik se jednalo o jeho životní roli).

Činoherní klub si již od svého vzniku drží pozici jednoho z nejlepších pražských, ne-li celorepublikových divadel. Málokdy se stane, aby nově otevřené divadlo mělo okamžitý úspěch. V případě Činoherního klubu tomu tak v roce 1965 bylo a je radost konstatovat, že (po rozpačitém období hledání nové tváře divadla) tomu tak je i nadále.

David Drábek zinscenoval kabaret v hlavní roli se Shakespearem. Inscenace Richarda III. v podání Klicperova divadla je příkladnou ukázkou středněproudého, divácky vstřícného divadla s přesahem i s autorským rukopisem.

Když se nedávno do Prahy po letech vracelo růžové retro jménem Pomáda, mohlo si dělat naději, že zaujme pamětníky přinejmenším dvojího věku.